Shingeki no Kyojin! Neutuchající útok titánů a Erenova budoucnost

Manga Hajime Isayamy spatřila světlo světa v roce 2009. Od té doby vyšlo již patnáct svazků. Velkého úspěchu se však tato anime dočkala až v roce 2013, kdy se vysílal stejnojmenný seriál. V nakladatelství CREW vychází Útok titánů od roku 2014 a mně se dostal do ruky pátý díl. Před pár dny však vyšel další, v pořadí již šestý svazek. O tom ale někdy příště, nyní zpět k pátému booku.

Několik set let zpátky bylo lidstvo téměř vyhubeno titány – obřími primitivními humanoidy, kteří pojídají lidi spíš z potěšení než z užitku. Nikdo neví, odkud přišli a co jsou vlastně zač. Zbytek lidstva, který přežil, našel útočiště ve městech obklopených extrémně vysokými zdmi.

V současnosti titána ve městě nikdo neviděl už přes sto let. Eren Yeager a jeho nevlastní sestra Mikasa se stanou svědky hrůzy, když se bez varování zjeví kolosální titán, zničí zdi a vpustí dovnitř stovky nestvůr. Když se děti dívají, jak je jejich matka zaživa snědena, Eren se zapřísáhne, že zabije každého titána do posledního a pomstí tak celé lidstvo.

Útok titánů se vyhýbá dlouhodobému stereotypu akční mangy. Občas má člověk pocit, že autorovi je úplně jedno, kdo umře i přes to, jakou si dal práci s vývojem charakteru, hlavní hrdiny nevyjímaje. K tomu je celá manga skrz na skrz propletená záhadami, nikdo vlastně neví nic zásadního a zodpovězením jedné otázky vzniknou další tři.

Velký a důležitý aspekt této mangy, mimo výše zmíněné, v kombinaci s bojovými scénami a způsobem jak Isayama dokáže čtenáři nahnat husí kůži s každým titánem, kterého zhlédne, je budování světa. A pravě na to je zaměřený pátý díl.

V prvních dílech nám Isayama vykreslil poslední obrannou linii lidstva, armádu a první malé vítězství proti titánům. Nyní nám představí – anebo spíš blíže popíše – vládnoucí moci společnosti mezi zdmi. A to skrze soud, kde se armádní policie, průzkumná jednotka a náboženská frakce uctívající zdi dohadují o dalším osudu Erena Yeagra.

Hajime Isayama mistrovsky a velice svébytně vykresluje výrazy tváře, zejména když chce vyjádřit strach, hrůzu a absolutní teror v obličeji. Jelikož je to jeho první manga, je zpočátku celková kresba jednodušší, až sketchy, což ale nemusí byt mínus. Dle mého názoru se perfektně hodí k tématice a dotváří atmosféru žánru.

Samozřejmě se autor zlepšuje s každou kapitolou, co mu ale pořád dělá problém, jsou proporce, asymetrie a celkový balanc postav. V pátém svazku chybí bojové scény, v porovnaní s předchozími booky jsou postavy převážně statické, jen sedí a stojí. Nedokonalosti v kresbě tak o to víc vyplavou na povrch.

Útok titánů je pro mnoho lidí, včetně mě, srdcovou záležitostí. Obsahuje tolik zajímavých prvků, že i odpůrci ubrečených protagonistů si v něm najdou svoje. Pokud je člověk fandou apokalyptické tématiky, akce, lehkého hororu a mysterie, nebo prostě rád sleduje chování postav v absolutní beznaději, vřele doporučuji.