Outer Edges od Noisie: kvalitní drumec ve stínu předchozí desky

Druhá deska je pro fanoušky vždycky tak trochu vabank. Je otázka, jestli se bude interpret pořád držet zvuku, na který jsou jeho příznivci zvyklí z debutovky, nebo se hudebně posune někam dál, čímž část věrných posluchačů ztratí. Takové pocity mohli zažívat před vydáním desky Outer Edges i fanoušci nizozemského tria Noisia. Ti na svém novém albu nechají své fanoušky pohltit nemilosrdnou drum’n’bassovu dírou. A hezky fikaně: nejdříve je navnadí a následně uspí a pohltí. Jako masožravka.

Od debutovky Split the Atom uběhlo už šest let, navíc v mezidobí dostali příznivci elektronických mágů z Groningenu zajímavý dárek v podobě jedinečně zformované kapely I am Legion a stejnojmenné desky, díky které se Noisia spojila s britskými Foreign Beggars. A přestože na této desce byly basy pořád hutné, jako by ta stará Noisia krapet vyměkla.

Co si pro nás tedy Martijn, Nik a Thijs připravili tentokrát, taky nějaký slabší odvar? Kdepak! Že půjde o bomby, které budou trhat nejedny basy (a možná i bubínky), svědčily už předem vydané singly Anomaly a Collider, které celou desku po intru otevírají.
Prvně zmíněná pecka byla vlastně taková menší ochutnávka pro fanoušky, varovně vztyčený prst, že „ta stará dobrá“ Noisia tu pořád ještě je. Protože když se po minutě a pár sekundách rozjede drum’n’bassový motiv, nejde nezačít alespoň kývat spokojeně hlavou do rytmu.

Collinder (mimo jiné s krapet nechutným a trochu psycho klipem) už jen podtrhává, že o hutné basy ani na této desce nebude nouze a že u Noisie je „svět ještě v pořádku“ (stejně jako v kreativci kostrbatě vytvořeném sloganu hypermarketů Globus). Mimochodem, nechápu, jak může mít takový kumšt „jen“ 240 000 zhlédnutí. Svět se spíš zbláznil, ale o tom raději jindy…

V hodně rychlém rytmu pokračuje celé album zhruba k osmé písni Surfaceless, díky níž se přelévá do své klidnější poloviny. Pořádný nářez tak dostanete jen zkraje, protože přísnější a uřvaná Vigilantes (tipuji, že v ní lze slyšet emsíka Orifice Vulgatrona) společně s hodně nahusto nařezanými beaty Tentacles a Vodoo patří pořád do oné první půlky desky.

Osmým trackem tedy jako by se něco zlomilo a vy jste poslouchali trochu jiné album. Nezaujatého posluchače taková změna může začít až nudit, protože energie vyprchá stejně jako nadšení po požití zakázaných látek ve chvíli, kdy přichází sakra pomalý dojezd.
Ocitnete se prostě v jiné dimenzi Outer Edges, kde jako kdybych díky pecce Miniatures zaslechl i kanadského DJe Kaytranadu. Ale je to jen halucinace, pecky jsou čistě z groningenské elektronické dílny.

Nizozemské trio ale své fanoušky z pomalu přicházejícího absťáku vytáhnout nepřijde. Ne ne. Naopak jim připraví ještě větší ponoření se do jejich nové tvorby díky tracku Sinkhole o domnělé díře pohlcující vše kolem. Z letargie je tak vlastně trochu více probere až poslední plnohodnotný kousek Get Deaded.

Očekávání hutných bas a pořádného d’n’b nářezu tak druhá placka made by NOISIA určitě dostála. Ale z druhé melodičtější půlky bude většina fanoušků spíše lehce zaražená (samozřejmě záleží na vkusu). Tyhle dvě části desky jsou místy jako den a noc a možná bych je zkusil nějak lépe promíchat, protože nalaďte někoho na strašné pecky zvedající srdeční tep a pak do něj hnedle nalifrujte půl hodiny „lyrických“ libůvek. Asi moc nadšený nebude. Na první desce totiž tahle „lyričtější zakolísání“ skvěle vyvažovaly pecky s živými vokály z dílny výše zmiňovaných Foreign Beggars.
A možná právě to chybí jinak kvalitní Outer Edges k dosažení úrovně poměrně geniální debutovky Split the Atom…