Pravidla slušného chování v moderní společnosti jsou pitomá, pitomá, pitomá a neodolatelná

Divadlo Reduta přichází s dalším neotřelým představením. Operu o čtyřech hlasech, jednom kovbojovi ve svatebních šatech a spoustě ptákovin. Vydejte se na naučnou cestu mravy přelomu 19. a 20. století a nebojte… všichni se smějí a tleskají, je to veselé.

Tři ženy a jeden muž vstoupili na scénu. Dámy oděny do pastelových barev, s kloboučky a rukavičkami, v doprovodu galantního pána, byly jak vystřižené ze Stepfordských paniček. A všichni zpívali o narození, námluvách, svatbě a smutku. S áriemi tolik prodchnutými ironií, až to málem vhodné nebylo.

Ne, že by to šlo jinak. Století stará pravidla etikety sice zní na první dobrou logicky, ale když se jimi začnete zaobírat, nestačíte žasnout. Svatba je totiž šťastná událost, takže je jasné, že je veselá i nevěsta. Co ale dělat, když je svatba cokoli, jen ne šťastná? Nic. Nevěsta má smůlu, musí se radovat stejně.

Když zrovna nedochází k ignoraci lidských pocitů a poutání ženy k plotně, dozvíte se i něco o smrti. O tom, jak nakládat s mrtvým novorozenětem, jak dlouho a správně dodržovat smutek. A samozřejmě nesmíme zapomenout na pravidla, jak a kdy se může vdova smát v průběhu roku po mužově smrti.

Celé je to sladké, úsměvné, groteskně absurdní a strašidelné, když si uvědomíte, že se jedná o autentické texty. Opera se inspiruje manuálem chování sepsaným Francouzkou B. Soyer, jejíž knihy byly v 19. století pravými bestsellery. Tvůrci opery využili skvěle zoufalou fantazii scén, dodali upravenou fazónu, odměřený a mravokárný tón a sranda byla na světě.

Pěvecké výkony všech protagonistů byly povedené, jejich mimika byla neodolatelná.

ROZHOVOR S PETREM VANČUROU: „VE SVÝCH POPUPSHOWS ZKOUMÁM KONZUM POSTAVENÝ NA ZÁMĚNĚ LÁSKY ZA BYZNYS.“

Ale nejkouzelnější byl Petr Vančura jakožto scénový „přicmrndávač“. Jeho nevěsta pod tunami závojů, neustálé cpaní se (ze kterého nám vyhládlo) i americký kovboj rozdělávající si oheň v televizoru vyplňovali dějově prázdnější okamžiky.

Scéna byla jednoduchá, ale díky těžkým závěsům se stále odkrývalo něco nového. Za tak elegantní pokoj by se nestyděli ani na předváděčce v Ikee. Ačkoli nakonec v něm byl pěkný svinčík.

Pravidla slušného chování v moderní společnosti je nezvyklá opera, kterou bych doporučila obzvlášť operním začátečníkům a mladým lidem.
Zpívá se česky, zasmějete se a poslechnete si kvalitní hudbu. Budete z divadla odcházet s úsměvem na rtech a pomalu vám ani nedojde, že jste byli na tak obávaném žánru.