- Reklama -

Petra Vančuru můžete znát z jeviští několika divadel, mezi všemi zmiňme A studio Rubín nebo Novou scénu Národního divadla. Pamatovat si ho můžete také z nedávno odvysílaného sitcomu Kosmo. My jsme se s ním sešli především kvůli jeho autorskému projektu PopUpShow. V současné době se připravuje již čtvrtá v pořadí, která proběhne na konci září na Letenské pláni. V rozhovoru jsme se však dostali mnohem hlouběji, až k samotné podstatě herectví.

 

❖ NA ČEM PRÁVĚ PRACUJETE?

Momentálně zkouším v Brně operu, která se jmenuje Pravidla slušného chování v moderní společnosti. Přes dlouhý název je opera krátká, pro čtyři zpěváky a mě. Zkomponoval ji Michal Nejtek a režíruje to Jiří Adámek, který sepsal i libreto a půjde o světovou premiéru. Čtyři zpěváci představují nositele přísných pravidel a morálky a moje postava naopak vnáší do tématu lidství a náhodu. A vlastně tam jenom jím, nebo spíš žeru.

Petr Vančura (Autorka fotografie: Lenka Lesenská)

❖ JAK VÁM TAKOVÁ ROLE SEDÍ?

No, je mi pak těžko. Během hry sním banán, kuře, sushi, dort, fazole a tak. Při zkouškách se to naštěstí dá nahradit müsli tyčkou a podobně, nicméně brzy půjde do tuhého. Ale výzvou pro mě bylo ustát své ego, protože tam v podstatě nic moc nedělám a spíš to celé jen doplňuju. Přitom já mám normálně tendenci vytvářet věci, být vidět. Jsem asi herecky hyperaktivní, a dělá mi potíže ustát prosté jevištnímu bytí. Takže jsem se učil trpělivosti a pokoře. Kompenzací mi bylo to, že jsem se v průběhu zkoušení stal jakýmsi tlumočníkem mezi režisérem a pěvci, hereckým konzultantem, což mě bavilo jako málo co.

 CO DALŠÍHO V NOVÉ SEZÓNĚ CHYSTÁTE?

Budu zkoušet v Národním divadle inscenaci Nová Atlantida. Jinak si nechávám dost volna pro své projekty a PopUpShows. Ideální by bylo, pokud by se mi podařilo sjednat prostory, vytvořit něco vlastního. Ale předtím bych rád ještě vycestoval na měsíc do New Yorku, hlavního města světa, a čerpal tam inspiraci, nasával pop kulturu a témata pro mé PopUpShows… Dalo by se říct, že teď zkoumám hranice svého autorství a snažím se vymanit z toho, že přijímám všechny nabídky.

Autor fotografie: Jakub Dušek

❖ NA SVÉM WEBU UVÁDÍTE, ŽE CHCETE V „PRAVÝ ČAS VYTVOŘIT SVŮJ AUTORSKÝ DIVADELNÍ POČIN.“ TEN ČAS UŽ TEDY NASTÁVÁ?

Ten čas už v podstatě nastal díky těm PopUpShows, teď chystám čtvrtou. Je pravda, že takto formulováno to zní, že půjde o velké představení, k čemuž nejspíš také směřuji a mám tu touhu v sobě. Ale také jsem si uvědomil, že zpočátku může jít i o pidi-projekt, který však pro mě osobně bude mít obrovský význam. Jde o to vědomí překročení sám sebe coby herce, který plní vize někoho jiného, a splnit něco sám sobě. Bez ohledu na velikost. A to se mi daří v PopUpShows.

❖ CO BYLO IMPULSEM K VYTVOŘENÍ POPUPSHOWS?

Měl jsem to v sobě dlouho, šlo o jakési vnitřní pnutí, které probíhalo kontinuálně. Vždy jsem byl fascinován pop kulturou a pop osobnostmi, velkými hvězdami showbusinessu a tím, co se děje kolem nich. Zajímá mě vztah obyčejného konzumenta versus velká star. Manipulace tužeb a snů a také motiv, že bez potvrzení ostatních neexistuji. V souvislosti s tím jsem třeba začal sledovat a užívat Instagram, kde si na základě followerů tak nějak potvrzujeme, nakolik máme právo žít svůj život a jak moc je zajímavý.

Dalším momentem byla návštěva Amsterodamu, kde jsem ve výlohách viděl prostitutky. Zamýšlel jsem se nad paralelou prostitutky a pop hvězdou. V obou případech se mi vystavují, vyvolávají pocit intimity, ale abych se mohl, jakožto kolemjdoucí, dostat blíž, musím zaplatit. Celé je to o snech, intimitě, ale bariéra mezi diváky a star je neproniknutelná. Tak vznikl nápad, že budu vystupovat za výlohou kamarádova kadeřnictví, kde se konaly první PopUpShows. A příště se za tu výlohu Tomáše Veselky zas vrátím.

Petr Vančura (Autorka fotografie: Lenka Lesenská)

❖ JDE TEDY O KRITIKU KONZUMERISMU?

Nikoli prvoplánově. V PopUpShows jde o moje vnitřní témata, která však rezonují i ve společnosti. Zajímá mě hlavně konzum postavený na záměně lásky a intimity za byznys. Kdy hvězdy říkají svému publiku, jak jej milují, ale zároveň jde hlavně o to, aby si fanoušci koupili tričko a CD. To jsou prvky, s nimiž se dá pracovat a PopUpShows stavím na částečné manipulaci, kterou si divák ani neuvědomí. Do sluchátek Silentdisco mu ve dvou kanálech pouštíme, jak má situace vnímat. Takže třeba v prvním kanálu vytvoříme pomocí hudby a efektů z banální situace úplný doják a v druhém to zas úplně popřeme.

❖ JAK PROBÍHAJÍ PŘÍPRAVY NA POPUPSHOWS?

Docela punkově. Teď se ale snažím vytvořit okolo sebe malý tým – spolupracuji s výtvarnicí Kateřinou Soukupovou-Jirmanovou, sound designerem Honzou Čtvrtníkem a měl bych mít nově k dispozici i produkčního.
Kouzlo PopUpShows je v tom, že proběhnou jednou a pak už nikdy, takže to může být i pěkný průser. A i když se snažím vždy nachystat, nebráním se improvizaci. Součástí té minulé byl třeba rozhovor s mojí mámou, který nebyl připravený vůbec a netušil jsem, kam se vyvine. Do budoucna bych to takto chtěl zachovat – poměr připraveného a improvizovaného.

Kontrast do detailu dotažené, naplánované a nabubřelé hvězdné image a něčeho úplně obyčejného, jako by bez řádu. Jednou z idejí do budoucna je dělat takové talkshow s někým, kdo v životě moc „nefrčí“. Třeba s bezdomovcem. Ne proto, abych si z něčeho dělal legraci, ale aby v tom kontrastu vylezly na povrch skutečně důležité věci. Věřím, že pokud se na obyčejné věci posvítí reflektorem, vystoupí jejich neobyčejnost. Na mě taky ty reflektory moc nemíří a právě proto jsem si vytvořil svoji show. Přeskočil jsem fázi, kdy se pop star stávám, a rovnou jsem ji ze sebe udělal. Je to legrace s přesahem.

Autor fotografie: Jakub Dušek

❖ KDY SE CHYSTÁ DALŠÍ PUPUPSHOW?

Ve čtvrtek 28. září od 19 hodin na Letenské pláni.

❖ KOLIKRÁT VYSTŘÍDÁTE RŮZNÉ ROLE BĚHEM JEDINÉ HRY A MNOHDY MÁTE I DOST BLÁZNIVÉ KOSTÝMY.
EXISTUJE NĚJAKÁ HRANICE, ZA KTEROU BYSTE JIŽ NEŠEL?

Řekl bych, že mám hranice dané trochu jinak. Co by jinému přišlo už třeba úchylné, mi nepřijde moc. Ale mám hranice v názoru na divadlo, vkusu a činnosti produkce. Takže určitě jsou jisté věci, které bych si rozmýšlel.

❖ JAKÝ TYP HUMORU JE VÁM BLÍZKÝ?

Absurdní a dost ironický humor. Absurditu mám rád i v představeních, když je tam najednou něco, co nedává smysl, ale celek zůstává harmonický. Podobně jako sny. Ty také málokdy dávají smysl a jsou absurdní a přesto mají hladký průběh. To mě nejvíc baví v A studiu Rubín. S Adélou Laštovkovou Stodolovou, Hankou Vagnerovou a mým přítelem Honzou Cinou si hodně rozumíme a vždycky vymyslíme zdánlivou blbost, která pak do toho celku sedí.

❖ KROMĚ VÝŠE ZMÍNĚNÝCH ČASTO SPOLUPRACUJETE I SE SKUTRY ČI PETROU TEJNOROVOU. S KÝM DALŠÍM BYSTE CHTĚL PRACOVAT?

S Janem Mikuláškem, Janem Pitínským, Danem Špinarem a Honzou Fričem.

❖ A JAKOU ROLI BYSTE SI CHTĚL ZAHRÁT?

Nemám konkrétní vysněnou roli, ale rád bych někdy dostal příležitost si zahrát vážnější roli, nebýt jen ve škatulce karikatur. Vyhraněné typy mi sice jdou a hraju je často, ale lákalo by mě zkusit si i něco psychologického. Ale žádný spěch.

Petr Vančura (Autorka fotografie: Lenka Lesenská)

❖ CO VÁS BAVÍ NA HERECTVÍ?

To je právě něco, co v současné době zkoumám. Vztah mě a herectví. Přenáším do vědomí veškeré motivy, které mě k tomu vedly a vedou, a zjišťuji, že jich je spousta. Uvědomuji si, že herectví je do jisté míry moje podstata a rozhodně i potřeba. Baví mě interakce s lidmi okolo a tvůrčí proces. A určitě jedním z prvních motivů, proč jsem se dal na herectví, byla touha po lásce. A tuhle touhu si řeším i v těch PopUpShows.

❖ JAK TO MYSLÍTE?

Když jsem do téhle profese vstupoval tak mi asi přišlo, že na jevišti budu lásce blíž. Je mi příjemné ohodnocení druhých, diváků. Což se ale snadno může zvrtnout a stát se patologickým rysem osobnosti. Být závislý na hodnocení druhých a přitom neznat vlastní hodnotu může být sebezničující. A já jsem si uvědomil, že by se mi to mohlo snadno stát. Proto nyní to zkoumání – jakou hodnotu mám pro sebe, bez ohledu na ostatní. V extrému, a nejen na divadle, by se totiž mohlo stát, že se stanete loutkou, která plní sny jiných a dělá to jen pro „potlesk diváků.“ Nad tím teď rozvažuji a rád bych došel k tomu, že herectví dělám, protože mě to baví, a ne jen kvůli tomu potlesku, byť je sebepříjemnější.

❖ MÁTE JEDENÁCTILETÝ VZTAH. JAKÝ JE VÁŠ RECEPT NA ŠTĚSTÍ?

Naslouchat si, mluvit spolu, snažit se druhého pochopit a hledat vzájemné porozumění. Důležité je také uvědomění, že s tím partnerem chci být. Já jsem momentálně opět hodně zamilovaný, ale už to asi není ta prvotní zamilovanost, znám hodnoty, na kterých náš vztah stojí. Myslím, že jakýkoli vztah dojde do bodu, kdy už to není o romantickém pobláznění, ale o vědomém rozhodnutí strávit s tím druhým život.

Autor fotografie: Jakub Dušek

❖ POMÁHÁ, ŽE JSTE OBA HERCI? DOKÁŽETE SE LÉPE VCÍTIT DO TOHO DRUHÉHO?

Spíš naopak. Ke všemu jsme oba nejen herci, ale i muži, tedy v jistém smyslu konkurenti, a to je hodně náročná záležitost. Pozitivně vzato, zajímavý ranec poznatků a osobních výzev. Jinak si samozřejmě rozumíme v různých hereckých stavech paniky a strachu a dokážeme se podpořit, ale když zkoušíme něco spolu, povídáme si o tom, jak jsme nervózní a pak jsme z toho nervózní pořád.

❖ JSTE MARNIVÝ?

Asi jo, vzhledem k tomu, že jsem pořád bez peněz. Nebo já nevím. Co pro vás znamená být marnivý?

❖ KOLIK ČASU STRÁVÍTE V KOUPELNĚ?

Méně než dřív.

❖ A UTRÁCÍTE VÍC ZA OBLEČENÍ, NEBO ZA JÍDLO?

Za jídlo. A nejvíc asi za umění.

❖ TAK TO NEJSTE MARNIVÝ.

Super. A pošlete mi pak fotky z rozhovoru?