Palahniukova pekelná jízda pokračuje v Zatracených

Americký spisovatel Chuck Palahniuk je zpět spolu se svou třináctiletou hrdinkou Madison Spencer, která po své smrti na překouření se marihuanou přistála rovnou v pekle. Po Prokletých nyní přicházejí Zatracení, druhý díl plánované trilogie, a nechybí mu nic, na co jsme u Palahniuka zvyklí – sperma, krev a inteligentní humor.

Kdo četl Prokleté, ten Madisonin příběh zná. Hrdinka, obtloustlá pubertální dcera světově proslulých celebrit, které od rána do noci zachraňují svět svými ostře levicovými činy, biostravou a adoptováním sirotků ze zemí třetího světa, se po své smrti ocitá v pekle. Palahniukovo peklo je ryze biologického charakteru, kde narazíte na oceán promarněného spermatu, poušť lupů, bažinu potratů nebo na otravné pracovníky telemarketingu. Zatímco Prokletí jsou velmi vtipným popisem, a vlastně skoro ničím jiným než popisem místa posledního odpočinku všech hříšníků, Zatracení rozvíjejí příběh Madisonina předmrtvého života, který je s peklem srovnatelný, ne-li horší.

O Halloweenu se mrtví vracejí na zem, aby si vykoledovali sladkosti, které v pekle platí za oběživo. Madison se nestihne vrátit do půlnoci za brány pekelné a musí v netělesné podobě zůstat mezi živými, kde ji začne pronásledovat lovec duchů najatý její šílenou matkou. Víc bych nerada prozrazovala, snad jen, že čtenář se dozví, že skutečnosti a postavy, které se objevily v Prokletých, najednou nejsou tím, čím se zdály být. Zatracení všechno geniálně zkomplikují.

Autorka tohoto článku, spisovatelem naprosto posedlá, přečetla všech jedenáct knih, které zatím vyšly česky, a proto se nebojí přirovnat Zatracené k Ukolébavce (2002) a krapet k Programu pro přeživší (1999). Kniha má spád a nenudí. Je plná narážek na dnešní nejen americkou společnost a generaci potomků hnutí hippies (Palahniukovu generaci), která se musí po svém vypořádat s odkazem svých rodičů. I když se možná během četby budete chtít osprchovat, věřte, že pod vším tím nánosem tělních tekutin a fekálií autor řeší poměrně složité téma boje dobra se zlem, odpuštění a lásku dítěte k rodičům. O co se Palahniuk rozhodně nesnaží, je kritika náboženství, byť by se to na první pohled mohlo zdát.

Prokletí, Zatracení a třetí díl, který spatří světlo světa až roku 2016, s názvem Delivered (český název zatím není znám) Palahniuk stvořil, aby se vypořádal se strachem ze smrti a se smrtí matky, která v roce 2009 zemřela na rakovinu plic. Postava Madison Spencer čtenářům sděluje jedno z možných „poselství“ knihy – jak se máte kdy přinutit milovat někoho hluboce, když víte, jak kratinký život může být? Madison má nadále sehrát naprosto zásadní úlohu ve smíření Boha se Satanem a tím jednou provždy vyřešit lidské trápení, které vzniká právě kvůli disharmonii dobra a zla.

Skalní fanoušci Chucka Palahniuka nejspíš shledají, že Zatracení nepatří k jeho nejlepším kouskům. Je těžké přepsat Klub rváčů (1996) a Program pro přeživší. Palahniuk navíc čelí kritice, že při smlouvě na jeden román ročně kvantita přebíjí kvalitu. Já osobně si to nemyslím. Jedná se o dílo v jeho tvorbě lehce nadprůměrné a rozhodně ho jen tak z hlavy nedostanu. Hlášku, že cesta do pekla je dlážděna trvale udržitelnou podlahovou krytinou z bambusu, si budu pamatovat už navždy. Pro všechny případy…
Nevíte-li, po jaké literatuře v roce 2015 sáhnout, doporučuji zcela upřímně právě Prokleté i Zatracené. A pamatujte, že pokud se chystáte tento nebo jiný rok umřít, musíte se nechat pohřbít s hromadou čokoládových tyčinek, jinak jste na věčnosti vyřízení!