Na tomto místě totiž stojí nedávno otevřený Prague Fear Bar, který doplňuje strašidelný dům. Pohnutou historii této lokality si můžete přečíst na webových stránkách baru a je jen na vás, zda všemu budete věřit, či nikoli. Nebo můžete Prague Fear House navštívit a jeho sklepení prozkoumat na vlastní kůži. Tak co, máte na to?
Ačkoli byl bar zbudován jako první, od samého počátku bylo záměrem vybudovat v centru Prahy strašidelný dům. Majitelky Leona Nejedlá a Lenka Součková jsou totiž velkými milovnicemi hororů a domů hrůzy.
K otevření tohoto se nechaly inspirovat návštěvou strašidelného domu v New Yorku a Londýně. „Zpočátku jsme chtěly vytvořit jen haunted house, nechtěla jsem vůbec jít do gastronomie. Manžel má tři restaurace, takže vím, jak to chodí a kolik je s tím práce. Ale když jsme po roce hledání objevily tyto prostory, uznaly jsme, že to k vytvoření baru úplně vybízí. Vlastně je to nakonec docela dobré spojení, návštěvníci před prohlídkou nemusí čekat venku, ale mohou si dát skleničku a po prohlídce zase zklidnit rozjitřené nervy dobrým koktejlem,“ vysvětluje proces vzniku Leona Nejedlá.
Precizní design a signaturní drinky
Už když vcházíte po schodech dolů k baru, zaujme vás světelná projekce netopýrů. Samotný bar je pak umným designérským kouskem vyladěným do posledního detailu. Je znát, že se na konceptu baru podílel výtvarník, konkrétně Oto Bláha, který navrhl výchozí podobu baru. Hodně do vize zasahovaly i samy majitelky, které spoustu rekvizit pořídily na různých bleších trzích a pak je společně s výtvarníkem do interiéru zakomponovali. Dominantami baru jsou živý obraz v rámu z lebek a na zakázku vyrobený křišťálový lustr. Na první pohled zaujmou i barové stoličky, jež mají podobu náhrobků.
A když přistoupíte k baru a položíte na něj ruce, můžete po chvíli obdivovat další zvládnuté projekce. Po rukou či kolem skleničky se vám totiž začnou hemžit červi či stonožky a další podobná havěť. Když odlepíte oči od baru a podíváte se na obsluhu, zkuste nezpanikařit a uvědomte si, že vše je jen dobře odvedenou prací maskérky Beáty. Pro větší společnost je závěsem oddělitelný RIP salonek, do budoucna majitelky počítají i s většími akcemi – propojení baru a domu hrůzy považují za ideální pro firemní večírek s team buildingem. Věřte mi, nic vás se šéfem nesblíží tak, jako když mu strachy skočíte za krk.
Hororové je i místní menu, na tom jídelním najdete polévku, burgery a křidélka se zlověstnými názvy jako Hermannovo překvapení, Elm Street či Žlutý oko. Nápojovou nabídku pak uvádí šest signature drinků, jejichž tvůrcem je bar manager Pavel Hartman, který prošel pražskými bary James Dean a Harley‘s. I ty svými názvy odkazují k příběhu rodiny Hermannových, která zde prý zažívala svůj děsuplný osud. Ochutnat tak můžete koktejl Bloody Judith Hermann, jehož složení je přísně tajné, či koktejl s názvem Sadistic Doctor Karl Hermann, jehož složení v podstatě odpovídá koktejlu Dark‘n‘Stormy. „Nabídka jídla i koktejlů se bude v budoucnu obměňovat podle sezóny, v tuto chvíli chceme hlavně dopilovat servisy. Máme plno nápadů na další efekty, ať už související se servisem nápojů a jídla či do baru obecně, ale musíme vše přidávat postupně,“ poodhaluje plány do budoucna Leona Nejedlá, konkrétně však samozřejmě nechce nic říci, aby nepřipravila své hosty o překvapení.
Pořádně si zaječet
Dali jste si něco na kuráž? Pak je čas vejít do sklepení a trochu se tam porozhlédnout. Na výběr je normální trasa, jež trvá patnáct minut, či půlhodinová hard core trasa pro opravdové fajnšmekry. Čím se ještě kromě délky liší? „Nebudu prozrazovat, co návštěvníky čeká, tohle si musí zažít na vlastní kůži. Ale co mohu říci, je, že u hard core prohlídky by měli počítat s tím, že se mohou ušpinit,“ naznačuje Leona Nejedlá. Osobně jsem po absolvování své standardní prohlídky začala přemýšlet, jak to s tím ušpiněním myslela, ale tipla bych, že to souvisí s další informací, kterou jsem dostala – na místě je prý možné zakoupit náhradní spodní prádlo, dámské i pánské.
U obou tras platí, že jakmile tam člověk jednou vleze, není cesty zpět a musí trasu projít celou. Jasně, můžete si to rozmyslet v první místnosti, než dozní nahraný prolog k prohlídce. Ale většinou si svou odvahu rozmyslíte ve chvíli, kdy už je pozdě. Věřte mi, vlastní zkušenost. A pak chcete jen jednu věc – proletět trasu jako vítr a mít to co nejdříve za sebou. Ale ani tohle není snadné. Bloudíte spletí spíše neosvětlených chodeb, takže než najdete správný směr, svůj vyměřený čas si poctivě odtrpíte. Co považuji za skvělé (a strašné zároveň), že na prohlídku mohou jít maximálně čtyři osoby. Nemáte proto šanci se za kohokoli schovat a všechno si prožijete pěkně z první ruky. Brrr.
Návštěvníci před prohlídkou mají ještě možnost si vybrat, čeho se bojí nejvíce a herci (herci, jsou to jen herci, opakujete si při prohlídce a vůbec to nepomáhá) se podle toho přizpůsobí. Stejně tak mění své pozice ve sklepeních, takže jde-li člověk na prohlídku podruhé a myslí si, jak už je připraven, zjistí pravý opak.
A jak to tedy bylo se mnou? Jsem prostě posera (naštěstí ne tak doslova). Mojí taktikou bylo ječet víc než herci, což tak úplně nevyšlo. Ale musím říct, že takhle od plic jsem si dlouho nezakřičela. A i když si zpětně nejsem jistá, jestli se mi to líbilo, jsem určitě ráda, že jsem se vyhecovala.
A co vy? Dokážete se postavit vlastnímu strachu? Nebo je pro vás prohlídka procházkou růžovou zahradou? A prosím vás, pokud jste prošli tu hard core prohlídku a nezešedivěli, můžete mi dát vědět? Ráda bych před vámi smekla.
