Suicide Squad: Průměrný film se skvostným soundtrackem

Film byl hořkým zklamáním pro mnohé skalní fanoušky, zvlášť ty odkojené na komiksech. Jednu věc mu ale nemůžeme upřít. Takovou nálož chytlavých pecek do nás dlouho nikdo nenasypal. Řízné beaty, dynamický rytmus a podbízivé hlasy – here it goes!

Otvírák Pink Lamborghini začíná ve velkém stylu. Rapper Rick Ross spojil své síly s šílencem Skrillexem a spolu nařezali song, který slouží jako skvělé entrée. Chcete ho slyšet zrovna, když vstupujete do klubu nebo odcházíte od hořícího domu svojí protivné ex. Následují dvě ze tří největších pecek celého alba, Sucker for Pain, kterou milujeme kvůli kvílení Imagine Dragons. Refrén z hlavy nedostanete ani baseballovou pálkou Harley Quinn. A vláčné Heathens od Twenty One Pilots, jehož text patří mezi malá „guilty pleasures“ a naučí se ho každý, kdo se aspoň jednou chtěl zfetovat jako Alenka a skočit po prvním bílém králíkovi, kterého uvidí.

Standing in the Rain je další v řadě rapů prostřídaných zpěvem – neurazí, ani extra nepotěší. Stejně každý čeká na refrén, aby mohl kvílet s ním. Nepatří mezi písničky, které si zapamatujete, že na albu vůbec byly. Zato Gangsta od Kehlani (ta paní, co se v klipu plazí po rozsypaném skle) sice začíná jako unylý slaďák, ale říznutí elektronikou a výraznými beaty mu neskutečně prospěje. Má tři opravdu silné momenty, díky kterým mu odpustíte všecko. Když se ozve „You got me hooked up on the feeling…“, tak zpívá už opravdu každý, možná s tajnou nadějí, že si Joker přijde i pro něj.

Bez Know Better od Kevina Gatese bychom se opět obešli, je průměrnou popovkou. Písnička You Don’t Own Me z 60. let od Lesley Gore posloužila skvěle a v rukou mladé zpěvačky Grace doplněná o rap G-Eazyho dostala nový rozměr. Grace není jediná, kdo se vrhl na cover známé vypalovačky. Zvládli jsme to i my v naší skromné části sovětského bloku. Počeštěnou verzi Cesta končí zpívala Eva Pilarová…

… jak vidíte, vážně nekecám 🙂 Na rozdíl od Evičky nedostanete příšernou romantiku, ale pořád se jedná o nejsladší song z celého alba. Dál hraje přes deset let starý hit od Eminema Without Me. O tom, že má skvělé texty a pořádné koule, vědí všichni. Kdo by tedy přispěl líp než mistr.

Weak Havoc od zpěvačky Skylar Grey začíná pořádně zostra – beaty s mužskými vokály. Přechod do ženského rapu je trošku zklamáním. Z písničky, až na občas opakovaný chytlavý moment ze začátku, zůstane tak průměrná popová věc. Jedno z nejslabších míst alba. Medieval Warfare od Grimes hraje na temnější a mnohem příjemnější notu. V refrénu vzdáleně připomíná některé songy Crystal Castles na lehčím fetu než obvykle. Grimes umí šikovně kombinovat industriální zvuk se svým andělským hláskem a řachnout do toho pořádnou dávku elektroniky.
Bohemian Rhapsody od Panic! at the Disco, kteří jsou sami málem legenda, je překvapivě povedená. Zvlášť to přelévání vokálů z levého do pravého sluchátka je krásný bonbonek. Větu, že Queeni jsou Queeni, si přesto neodpustím. Dobrý pokus, pánové. Slippin’ Into Darkness od War naladí posluchače na lehčí funky notu, kdy si začne broukat a pokyvovat hlavou do rytmu.

Creedence Clearwater Revival vyvalí sudy s nefalšovaným rock’n’rollem a odpálí je pořádnou ranou z děla v podobě Fortunate Son. Soundtrack končí éterickým kouskem od ConfidentialMX s názvem I Started a Joke. Ženský hlas, který zní jako kombinace vokálů z Pána prstenů a Nicole Kidman v muzikálu Moulin Rouge, graduje spolu se sílící orchestrální hudbou a pak se zase rozlévá jako příboj do všech stran a pomalu utichá.
Album se pyšní hudebními skvosty a na ty písničky, co vás nezaujaly, stejně zapomenete a nebudete si je pouštět. Sedněte do auta, nalaďte tuhle smršť rapu, elektroniky a rocku a frčte dělat něco špatného.