Recenze: Z nových Stone Sour budou nadšeni fanoušci i rádia

Druhá domovská kapela poskytuje frontmanovi Coreymu Taylorovi všestrannější uplatnění vlastní kreativity než striktně metaloví Slipknot. Na šesté řadové desce pětice rockerů z Iowy, která nese záhadný název Hydrograd, se tak objevují typické metalové riffy, ale také rockové vypalovačky, tklivé melodie a překvapivě i hitové refrény.

Když se vysloví jméno Corey Taylor, většina posluchačů tvrdší hudby si ho okamžitě spojí s jednou z nejpopulárnějších metalových skupin současnosti – se Slipknot. Ve své druhé domovské kapele Stone Sour, kde působí jako skladatel, textař a zpěvák, se mu dostává širšího pole působnosti, a tak se může směle pustit do zamilovaných textů i hitových refrénů, aniž by se jakkoli vzdálil tvrdému metalovému zvuku.

Stone Sour samozřejmě nejsou jen o zpěvákovi, ale jeho fantastický a všestranný projev, kdy dokáže zaječet metalovou vypalovačku a v další písni se smutně zpovídat ze zklamání, z něj již dávno udělal superhvězdu, na kterou je upřena největší pozornost. Jméno Coreyho Taylora je dost známé a může se zdát až komerčním, on sám se ho však snaží využít k opaku. Ve svých textech se bouří proti vykalkulované, neupřímné hudbě a zatracuje společnost plnou prázdných celebrit. Nejinak je to i na nejnovější desce, kde dává průchod svým temným myšlenkám a uděluje tak políček povrchním, hloupým lidem.

Od posledního dvojalba House of Gold & Bones se Stone Sour vydali jinou, trošku riskantnější cestou. Hydrograd totiž obsahuje opravdu silné melodie a hitové refrény. Jedná se zcela jednoznačně o nejkomerčnější a nejrádiovější desku, kterou Corey Taylor a spol. vytvořili. U hard rockových kapel se to může zdát na škodu, ale Stone Sour zde jen potvrdili svůj obrovský talent a potenciál. Zůstali věrní metalu, vložili do něho trochu pravého oldschoolového rock’n’rollu (možno slyšet hned u první skladby Taipei Person/Allah Tea) a obalili ho v zapamatovatelných melodiích, které ve vás budou rezonovat i dlouho po poslechu.

První polovina desky je silnější a zapamatovatelnější. Obsahuje nejhitovější singl, co kdy kapela napsala. Jakkoli je zbytek alba spíš temným metalovým proroctvím, skladba Song #3 je rocková vypalovačka o vášnivém začátku jedné lásky. Druhý singl s názvem Fabuless je stejně hitový, ale zde už Corey vypustil do světa i svůj typický řev.

Celá deska je charakteristická svou rozmanitostí, která se ovšem vyjeví až po několikátém poslechu. Teprve poté bude posluchač schopen ocenit údernou Knievel Has Landed, kde se Corey vyzpívává ze svých destruktivních vztahů, naštvanou Friday Knights či Somebody Stole My Eyes – nejtvrdší skladbu celé desky připomínající tvorbu Slipknot. Kapela neopomněla zahrát ani na melancholickou strunu – St. Marie je až folkově znějící baladou, poslední When The Fever Broke je temně atmosférickým ukončením celé desky.

Na albu je patnáct skladeb, což je více než má průměrně dlouhé album. Na první i druhý poslech jich originalitou vybočuje jen pár, některé se slijí dohromady. Stone Sour vytvořili desku, kterou si posluchač musí prožít několikrát, aby mohl vždy najít něco nového, něco, čeho si předtím nevšiml. Nejedná se o úplně jednoduché album, které člověk slupne jako sladkou malinu a za chvíli si nepamatuje, jak vlastně chutnala.

Ne, Hydrograd je celý keř plný různorodých chutí, barev a plodů. Je jen na posluchači, co si z něj vybere a jestli si počká na další úrodu. Je možná patetické přirovnávat metalovou hudbu k ovocným keřům a drsný Corey Taylor by se zřejmě potrhal smíchy, ale je to dobrý příměr k pocitům, které v člověku při opakovaných posleších narůstají. Pokud budete mít trpělivost, tohle album si prostě budete vychutnávat dlouho.