Tajemství divadla Sklep – organizovaný chaos po 45 letech

K výročí založení divadla Sklep dvěma puberťáky Vávrou a Šteindlerem jde do kin dokument Olgy Dabrowské Tajemství Divadla Sklep aneb Manuál na záchranu světa, který se pokouší zmapovat jeho historii a hlavně „příčiny úspěchu všech těch neúspěchů“, jak to prorocky formuloval Tomáš Vorel už na začátku osmdesátých let. Samozřejmě je jasné, že ve sto minutách není možné toto téma dopodrobna zpracovat. Autorka se o to ani nepokouší a místo toho nabízí někdy detailnější, někdy povrchní mozaiku, u které si divák chtě nechtě musí doplnit chybějící části sám.

Víc než Alles gute

Dokument se třeba podrobněji zaměřuje na působení divadla Sklep v osmdesátých letech, v době, kdy patřilo do skupiny více či méně provázaných souborů Pražské pětky. Dnešního diváka, zvyklého spíš na sklepácké „srandascénky“, to může překvapit, ale Pražská pětka přinesla na česká jeviště postupy nevídané a vizionářské nejen v rámci socialistického Československa, ale i celého evropského divadla. V této volbě tématu měla Dabrowská opravdu šťastnou ruku.

Bohužel naopak pomíjí jiné klíčové aspekty divadla. Nepadne zde ani zmínka o filmu Kouř, který byl (spolu s cyklem filmových povídek Pražská 5) vyvrcholením výše zmíněného období. A když Václav Marhoul začne mluvit o krizích souboru, o tom, že jednu dobu Sklep dokonce přestal hrát, má divák dojem, že kdyby na toto téma nezačal mluvit sám, ani bychom se o něm nedozvěděli. Rozhovory s Erazimem Kohákem nebo Ladinem Heryánem byly naopak dost navíc.

„Sklep jako stav mysli“

Těžištěm dokumentu ale je unikátní povaha divadla Sklep. Opět se vracíme do dob socialismu, tupě absurdní doby, zaštiťující se hesly typu „únor je náš říjen“ a „Kardašova Řečice zajistí světu mír“. Podobně jako v hudbě Nová vlna, nesnažil se Sklep proti režimu bojovat, ale spíš vymezit, ignorovat ho. Oproti Pražskému výběru a spol. měl ale to štěstí, že jeho „haťa paťa“ bylo pod rozlišovací schopností režimu, a proto mohl fungovat prakticky bez omezení zvnějšku. Paradoxně to byla právě doba všeobecných represí, která umožnila Sklepu stát se kouzelným ostrůvkem svobody.

Tento pocit svobody umožňoval Sklepákům předvádět se na jevišti beze studu a pocitu trapnosti – „opájet se vlastní zhovadilostí“, řečeno slovy Františka Skály. A tato atmosféra divadlu zůstala dodnes, i když se to tak z jeho televizních inscenací nemusí zdát. Jak je v dokumentu možné krásně vidět, divadlo Sklep je dodnes banda bláznů s uspořádaností pytle blech. Přesto jsou schopni držet při sobě a dokonce něco vytvořit; chaos totiž není překážka, kterou Sklep musí překonávat, chaos je prostředek, kterým Sklep funguje.

Divadlo Sklep nikdy nebylo komickou skupinkou typu Monty Python. Ve skutečnosti je mnohem hlubší a pestřejší, s aurou těžko popsatelné poetiky, která u nás opravdu nemá obdoby. Olga Dabrowská asi ani nečekala, že její pokus toto zdokumentovat bude tak donkichotský. V rámci možností a časového omezení nám ale umožnila všimnout si, že na té partě šašků středního věku je mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát.