Hercule Poirot se vrací a řeší Vraždy s monogramem

Sophie Hannah se vydala na tenký led. Rozhodla se oživit nejznámějšího fiktivního čmuchala – samozřejmě po Sherlocku Holmesovi. Hercule Poirot se vám představí ve zcela novém dobrodružství a tentokrát ho nebude provázet ani věrný kapitán Hastings, ani inspektor Japp. Vydavatelství Tympánum nám servíruje novou napínavou detektivku v podání Pavla Chovance, povedla se?

Postava Hercula Poirota vzešla z pera britské spisovatelky Agathy Christie. Čtenáři se s ním poprvé seznámili v roce 1920 v knize Záhada na zámku Styles. Na témže místě zakončil svou životní pouť o několik dekád později v Oponě. V loňském roce vydala básnířka a novelistka Sophie Hannah knihu s názvem Vraždy s monogramem, ve které známému detektivovi znovu vdechla život.

V novém příběhu se ocitáme opět ve starém dobrém Londýně. Hercule Poirot si dopřává zasloužený odpočinek a tajně přebývá v malém penzionu. Zdánlivě náhodou je zatažen do změti událostí, které zahrnují několik mrtvých v luxusním hotelu. Rozplétá komplikované vztahy a odhaluje okolnosti, které už dávno odvál čas. Každý ale ví, že pomsta chutná nejlépe, servíruje-li se za studena.

Musím přiznat, že obdivuji autorčinu odvahu a nadšení. Nerada bych jí přisuzovala postranní úmysly, ale je velice lehké si spočítat, že známé jméno vydělává. A málokterý autor prodává tolik, jako královna detektivek, kterou v úspěšnosti předčil snad jen mistr Shakespeare. Vzít existující a zavedenou postavu a umístit ji do nového prostředí mi připadá spíš jako šuplíkový experiment, literární trénink. Konal by se poprask okolo tohoto díla, kdyby hlavním hrdinou byl neznámý policista či detektiv? Vyvstává otázka, zda by bylo dílo i pak úspěšné, jen díky tomu, jak je napsané. Nemyslím si.

Zápletka knihy je zdánlivě komplikovaná a autorka čtenáře průběžně mate falešnými vodítky. To ve výsledku působí zbytečně, protože pachatel(é) jsou velice jasní, stejně tak průběh i motiv vražd. Připadá mi, že se Sophie Hannah snažila vytvořit natolik sofistikovanou detektivku, až se vší tou složitostí dostala přímočaře k řešení.

Nerada srovnávám původní díla a jejich, snad mohu říct, „deriváty“. Zde se to ale přímo nabízí. Knihy Agathy Christie byly vždy komplikované, ale nikdy v nich nic nepřebývalo, ani nescházelo. Čtenář dostal přesně měřenou dávku indicií a měl možnost se s nimi poprat. Ve Vraždách s monogramem nejdřív nevíte vůbec nic a pak během sekundy dostanete na talíř úplně vše. Postrádala jsem důvod příběh vůbec doposlouchat… ale co bych to byla za odvážlivce.

Další problém mi dělala samotná postava Poirota. Ten se tak usilovně snažil být sám sebou, až z jeho osobnosti zůstalo jen pár francouzských frází a intelekt. Postava v knize byla místy dost necitelná, bez špetky empatie. Rozhodně mi byl sympatičtější policista, který ho v příběhu doprovázel. Kdyby autorka nechala provádět celé vyšetřování jeho, dopadlo by to snad lépe… Neříkám, že příběh není dobrý. Ale jste-li milovníkem detektivek Agathy Christie, budete zklamaní.

Pravdou je, že dílu převedení na audioknihu jen prospělo. Hlas Pavla Chovance udrží vaši pozornost, i když vás příběh začne nudit. Ztvárňuje všechny postavy od distingovaného Poirota, přes vyděšenou dívku, až po neurvalého hulváta. To, že se jedná o týž hlas, skoro pominete. Kniha je dělena do kapitol, které jsou tak dobře pojmenované, že usnadňují orientaci na CD. Což bývá občas komplikace (orientujte se ve dvanácti hodinách mluveného slova…). Líbí se mi i kampaň, která celé dílo provází. Celý její design je oku příjemný.
Závěrem, nejedná se o ztrátu času, ale nebýt tenhle počin ve formě audioknihy, asi se do něj nepouštím. Rozuměj, u poslechu se dá dělat spousta dalších věcí. Knihu bych asi byla nucena rituálně spálit.