DEN DRUHÝ
Druhý den se nesl ve znamení změn. Nečekané zrušení koncertu London Grammar z důvodu nemoci narušilo program a některá vystoupení se přesunula nebo změnila čas. Bohužel ale hlavně vypadl jeden z headlinerů a mnoho fanoušků se dočkalo zklamání. Pocítili to ale i ostatní, protože den jako by ztratil tempo a nedočkali jsme se ani úplně jasného vítěze celého dne. K tomu se ani počasí příliš neumoudřilo a občas došlo na malé přeháňky, a to hlavně večer.
Hlavní pódium otevřel svým vystoupením projekt českého herce a zpěváka Vojtěcha Dyka. Ten spolu s brněnským B-Side Bandem předvedl skvělé vystoupení plné energie a známých hitů. Už jenom nástup byl hoden velkého umělce, když spadla opona a za ní se objevila scéna v podobě baru a Dyk ve svém obvyklém bláznivém obleku.
Ty v průběhu vystoupení střídal. Polapil každého, kdo zavítal do areálu dříve než ve večerních hodinách. Diváky burcoval, zapojoval je, tancoval, skákal na prodlouženém pódiu. A záda mu kryl skvěle hrající B-Side Band. Zazněly českého hity, ale i známé zahraniční jako Mercy od Duffy, Can´t Stop the Feeling od Justina Timberlaka nebo Crazy Little Thing Called Love od Queen.
Mladší publikum se dočkalo i vystoupení s maňásky. Herec se v něm prostě nezapře, ale zpěvák je vskutku dobrý. To dokázal během Grace Kelly od Miky. S výškami si poradil bravurně. Z pódia odešli dříve, aby se pak vrátili a znovu zopakovali Can´t Stop The Feeling a vytvořili velkou taneční party.
Dalším umělcem byl opět český interpret, kterého zná snad každý milovník pohádek. Jaroslav Uhlíř zahrál své nejpopulárnější pohádkové a filmové hity spolu s doprovodnou kapelou. Nechyběly písničky jako Severní vítr je krutý, Dělání nebo skvělé hitovky z Ať žijí duchové. Vystoupení si užili posluchači všech věkových kategorií. Nebyl nikdo, kdo by neznal slova. Pod pódiem se vytvořil úctyhodný kotel, kde i berle šly nad hlavu. Kromě kapely si přibral na pomoc ještě zpěvačku Janu Koutovou. Písničky od Jaroslava Uhlíře jsou už prostě klasika, kterou má v srdci každý divák českých pohádek.
Pak už ale následovaly na velkých pódiích koncerty zahraniční produkce. Na Česká spořitelna stagi se přestavila nejúspěšnější nizozemská kapela Kensington. Úplně přesvědčivý výkon nepředvedli. Diváci, kteří se nepokládají za fanoušky, jen znuděně postávali, mnozí po chvíli odcházeli. Ne že by se kapela nesnažila. Jen se svou tvorbou nestrefila zrovna do chutě posluchačům. Nepomohl ani déšť, který začal právě v průběhu jejich vystoupení. Co bylo ale na koncertě jedinečné, byla překladatelka do znakové řeči, před kterou smekáme klobouk dolů.
Kdo odešel dříve, měl možnost chytnout začátek koncertu Declana McKenny na Fresh stagi. Ten se stal milým překvapení dne. Jeho publikum tvoří z většiny náctiletí, ale i na starších divácích bylo vidět, že si koncert užívají.
Mezitím na Arcelor Mittal stagi hrál britský umělec Jacob Banks. Při přesunu jste sice stihli jenom závěr, ale i tím kouskem dokázal zaujmout svým krásně zbarveným hlasem. Během přesunů jste ale hlavně mohli docenit krásné prostředí areálu Dolních Vítkovic, který
bere dech.
Další hvězdou večera byla islandská kapela Kaleo, která pobláznila české publikum svým hitem Way Down We Go. Ta samozřejmě zazněla ke konci jejich vystoupení. Úvod jejich koncertu se nesl v pomalejším duchu, což některé trochu odradilo. Pak ale nasadili tempo a nechali fanoušky unášet jejich rockem na mnoho způsobů.
Na hudebním projevu jim není co vytknout. Jen trocha většího kontaktu s publikem by neuškodila. Jediného opravdu živelného projevu jsme se dočkali od baskytaristy. Ale dohromady vytvořili krásný hudební zážitek a publikum v předních řadách ke konci bouřilo.
Největší zážitek dne jednoznačně připravila norská zpěvačka Aurora. Už od jejího nástupu bylo jasné, že ona je to, na co jste celý den čekali. „Jsem tady zase!“ Těmito slovy se éterická zpěvačka, která se do Ostravy vrátila po dvou letech, přivítala s publikem.
Obklopena čtyřmi tanečníky začala písničkou Soft Universe. Jednoduchá scéna, občas doplněna doprovodem tanečníků, kteří byli z České republiky, skvěle dotvořila atmosféru jejího vystoupení. K tomu se přidal její živelný projev na pódiu, který byste u takové drobné postavy nečekali.
Publikum se vlnilo do rytmů a hlasitým aplausem se odměnili zpěvačce za každou písničku. Jako jediná hvězda neskončila své vystoupení dříve, spíše přetahovala. Fanoušci si nechtěli připustit konec a po závěru vystoupení následoval několikaminutový aplaus. Všichni čekali přídavek, toho jsme se ale nedočkali. Alespoň se ale přišla podruhé rozloučit. Kdo by se ale chtěl loučit s klenotem celého dne?
Závěrečného vystoupení se ujal britský producent vystupující pod jménem Mura Masa. Od začátku překvapil, že si na všechny nástroje hrál sám a není to jen klasický DJ u mixážního pultu. Na pomoc si vzal jedině zpěvačku Coshu, která se starala o party jiných hvězd, které s ním spolupracovali.
Začátek vypadal velice slibně. Lidé si vytvářeli taneční skupinky a užívali si taneční hudbu. Pak ale nastal zlom a hudba se změnila na více elektronickou. Tím některé posluchače odradil a proudy návštěvníků mířily k východu. Škoda, že se nedržel slibného začátku. Potencionál měl dobrý.
Druhý den zaostával za velmi povedeným prvním. Chyběla mu nějaká hvězda, která by dokázala strhnout masy. Nejvíce se to podařilo českým interpretům Vojtěchu Dykovi nebo Jaroslavu Uhlířovi. Což je u festivalu plným takových jmen trochu škoda. Citelně byla znát ztráta London Grammar, za kterou pořadatelé ale v žádném případě nemůžou. Situaci alespoň trochu zachránila dokonalá Aurora. Ostatní umělci nepředvedli tolik přesvědčivý výkon. Počasí mělo ještě své mouchy, ale alespoň se oproti prvnímu dni zlepšilo.
Na třetí páteční den si pro nás Coloursy připravily Joss Stone, Cigarettes After Sex, Lenny, Slaves, ale hlavně Jessie J nebo Paula Kalkbrennera. A konečně snad i lepší počasí.
