Aktualizováno 22. července 2018 ve 14:00 hodin.
DEN PRVNÍ
Návštěvníkům letošního 17. ročníku Colours of Ostrava se dostalo deštivého přivítání. Ani nepřízeň počasí ale nikomu nezabránila, aby si užil první den, jak se patří. Stačilo nasadit holínky s pláštěnkou a nechat se jen unášet úžasnou a kvalitní hudbou. První den se nesl v dobré náladě, která se snad přenese i na zbytek festivalu.
Zahájení proběhlo v 17:30 na hlavním pódiu Česká spořitelna stage s následným koncertem Future Islands. Přesto ale většina návštěvníků dorazila až na večerní koncerty hlavních hvězd. Jedním z důvodů mohlo být i využití speciálního vlakového spoje Colours Expres z Prahy. Ten do Ostravy dorazil necelou hodinu před zahájením a mnozí tak neměli šanci stihnout první koncerty.
Do areálu jste se ale dostali poměrně rychle. Pořadatelé zvětšili vstupní bránu a také přidali další místa na výměnu vstupenek za pásky. Kromě Ostravy jste si je mohli vyměnit v prodejnách Baťa v Praze a v Brně, nebo přímo v Colours Expresu.
Program prvního dne byl nabitý. Ještě před slavnostním zahájením se představili newyorští Lucky Chops známí pro svá živelná vystoupení. Následovali již zmínění Future Islands.
Pak ale pódium ovládla první hvězda večera. George Ezra přivezl do Ostravy svou aktuální (v pořadí druhou) desku Staying at Tamara´s. Kromě novinek ale zazněly i staré hitovky z prvotiny Wanted on Voyage. Právě z ní byla i první skladba večera Cassy O´, kterou od začátku, především díky chytlavému refrénu, polapil do spárů své publikum.
Hodně se snažil zapojit diváky do vystoupení a opakovaně nás vyzýval, ať se k němu připojíme svým zpěvem. Poprvé se tak stalo u novinky Don´t Matter Now, mnohokrát se to ale opakovalo. Někdy se stává, že zvláště festivalové publikum zná jen ty největší hity, někdy zase spíše starší písničky. Bylo ale vidět, že i Staying at Tamara´s stačilo posluchačům přirůst k srdci. Velmi silné odezvě se tak těšily, kromě starších pecek jako Barcelona, Listen to the Man nebo Blame It on Me, i novinky Paradise, Pretty Shining People, Get Away nebo Shotgun.
Hnacím motorem celého vystoupení je ale George a jeho famózní hlas doprovázený neméně skvělou kapelou. Nutno podotknout, že ani on nezaostává svou hrou na kytaru a rozhodně se nebojí větších kytarových sól. Dalším velkým plusem byla jeho komunikace s publikem. Skoro každou písničku okomentoval příběhem, jak ji skládal, a často vykouzlil divákům úsměv na tváři. Nejlepší atmosféru a odezvu publika ale vykouzlila
závěrečná Budapešť.
Následovalo vystoupení americké zpěvačky Beth Ditto na druhém, největším pódiu ArcelorMittal stage. Ta se po oznámení rozpadu tria Gossip v roce 2016 vydala na sólovou dráhu. Publikum šokovala už na začátku, když přišla na pódium a skoro perfektní češtinou řekla. „Ahoj všichni!“ Česká slovíčka se pak objevila ještě několikrát.
Za každou písničkou nezapomněla česky poděkovat a nebála se ani nových slov. Jen marně tahala z kameramana, jak se řekne na zdraví. Nic se ale nedozvěděla a museli pomoci fanoušci. Přestože se Gossip rozpadli, rozhodně neztratila svou divokost.
Pobíhala po pódiu, tančila, bavila se s kapelou. Hlavně ale úžasně zpívala. Zazněly písně z jejího prvního sólového alba Fake Sugar, přesto největší ohlas sklidily staré hitovky ještě z dob Gossip. Nechyběla Heavy Cross, Listen Up nebo Standing in the Way of Control. Neodpustila si ani zmínku o Trumpovi, ale to k ní patří. Jako hlasitá zastánkyně práv LGBT komunity je známá svou aktivistickou prací. Avšak umí vše podávat s nadsázkou a nejednou jste se dobře pobavili.
Na Fresh stagi se s ní bohužel kryl jihoafrický písničkář Jeremy Loops, který rozhodně stojí za zmínku. Jeho vystoupení se ale konalo na druhé straně areálu a kdo si chtěl užít obě vystoupení, musel obětovat nějaký čas na přesun. Kdo mu ale dal přednost, rozhodně taky nelitoval.
Největší hřeb večera přišel těsně před jedenáctou. Tím bylo americké trio N.E.R.D. ve složení Pharrell Williams (ano, ten zpěvák, co zpívá Happy) Chad Hugo a Shay Haley. Do Ostravy přivezli směs hip hopu, funky, rocku, R&B a elektroniky spolu s kapelou a nepostradatelnými tanečníky. Kromě toho připravili i nejlepší vizuální show večera.
Kdo čekal písničky podobné běžné tvorbě Pharrella, byl na omylu. Hrála se hlavně jejich hudba. Toto trio vydalo dokonce už pět studiových alb, přitom poslední No One Ever Really Dies vyšlo v minulém roce. Hned od začátku na diváky naběhli a hlasitě je burcovali ke zpěvu, ke skokům a hlavně ke zběsilému tanci. Jen těžko vás nechalo jejich řádění po pódiu v klidu.
Přesto bylo vidět, že ne každému muzika sedla. Především starší posluchači se od hlavní stage spíše vzdalovali, kdežto fanoušky by z prvních řad od pódia jen těžko někdo dokázal donutit své místo opustit. Pharrell osobně vybral poměrně velkou skupinu lidí a vzal si je k sobě na pódium. Přidali se tak ke zbylým tanečníkům jako doprovod a zajisté si z toho odnesli životní zážitek.
Touto akcí odstartovala i část se známými hity nejen od Pharrella. Došlo třeba na zkrácenou verzi Get Lucky, ale i k překvapení všech na Hollaback Girl od Gwen Stefani. Říkáme od ní, ve skutečnosti je ale autorem písničky Pharrell. Zahráli i další hity a tato část dostala publikum definitivně do varu. Byla to skvělá třešnička na závěr večera.
Počasí první den pořadatelům nepřálo. Celé odpoledne a večer poprchávalo a foukal studený vítr. Déšť naštěstí sem tam ustal, ale přeci jenom bez pláštěnky a holínek to nešlo. I proto obě nezbytnosti byly po celém okolí vyprodány.
Přesto počasí nikomu neubralo na náladě a užili si první den, jak se patří. Program byl od začátku nabitý a různorodý. I díky tomu si fanoušci všech hudebních žánrů přišli na své. Škoda, že se nemůžeme rozpůlit a být na více místech najednou, abychom stihli kromě koncertů třeba i takové divadlo nebo zajímavé debaty.
Během druhého dne se můžeme těšit na Kaleo, Vojtěcha Dyka a B-Side Band, Auroru nebo Mura Masa. Naneštěstí jedna z největších hvězd druhé večera – London Grammar – odvolali na poslední chvíli svůj koncert z důvodu nemoci a připravili tak zklamání mnoha fanouškům. Jejich vystoupení se bude nahrazovat jen těžko.
