Ozzy Osbourne v Praze: vyplatilo se vidět legendu?

249

Před 50 lety se v Birminghamu zrodila kapela Polka Tulk Blues Band, která dokázala zformovat nový žánr. Možná si mnozí klepete na čelo, proč začínám recenzí na koncert, kde byl hlavní hvězdou bezesporu Ozzy Osbourne, bluesovou skupinou. Vězte, že tato kapela postupně změnila své jméno na Earth a následně na Black Sabbath, kterou většina metalových fanoušků považuje za zakladatele svého milovaného stylu. Jedním z členů byl i devatenáctiletý John Michael Osbourne, který se do hudební historie později zapíše jako princ temnoty Ozzy Osbourne.

Ten o půlstoletí později stále brázdí světová pódia a jeho pozornosti neuniklo ani pražské letiště v Letňanech. Ještě než se fanouškům ukázala hlavní hvězda koncertu, představili se na pódiu španělští Lords of Black, zpěvák skupiny Korn Jonathan Davis a Hollywood Vampires.

A právě u superskupiny (jak se podobné projekty známých hudebníků nazývají) Hollywood Vampires se na chvíli zastavím. Před koncertem asi nikdo nepochyboval o tom, že velká pozornost se bude upírat k Johnnymu Deppovi. Pro mě osobně byl příjemným
překvapením – slušně hraje na kytaru, i když to nejsou žádné lázně bezchybných riffů, a špatně si nevedl ani ve zpěvu. Nepatřím mezi jeho velké fanoušky a přiznám se, že jsem s ním nikdy žádný rozhovor nečetl ani neviděl, ale překvapila mě jedna věc. Řekl bych, že Johnny bude velký introvert, neboť při děkovačce se schovával vzadu jako malý stydlivý chlapec, což mě u herce jeho formátu trošku zarazilo.

Nicméně po hudební stránce samozřejmě nemohl držet tempo s ostřílenými rockovými mazáky. Od drcení strun tam stál Joe Perry z Aerosmith a zpěv zcela ovládal další velikán tvrdé hudby Alice Cooper. Musím říct, že kromě hlasu mě na něm fascinuje také fakt, že už snad 30 let vypadá pořád stejně.

Jak sami muzikanti avizovali, Hollywood Vampires jsou partička, která si hraje jen tak pro radost. Tomu odpovídala pohodová atmosféra vystoupení i zvolený repertoár. Zkrátka fanouškům nabídli cover verze, které si rádi zapějí, nebo v případě nedostatečné znalosti textů alespoň poslechnou. Kapelu jsem si užil, i když se nechystám vzývat všechny svaté a prosit je o další vystoupení.

Pak už ale všichni očekávali příchod toho, jehož jméno zdobilo každou vstupenku – Ozzyho Osbourna, kterého doplnili jeho dlouholetí spoluharcovníci Zakk Wylde (kytara), Tommy Clufetos (bicí), Rob Nicholson (baskytara) a Adam Wakeman (klávesy). Bude to znít jako klišé, ale stejně si nemůžete pomoci a kdykoliv Ozzyho sledujete, obdivujete, že i po 50 letech dokáže koncertovat. Samozřejmě, už to není takový hukot, jako když Sabbati tehdy ještě s nepropustnými dekami na hlavách a ve zvonáčích provokovali a děsili silně konzervativní křesťany.

Avšak na Ozzym bylo vidět, že dal do vystoupení maximum. Na začátku si sice užíval celou plochu pódia, ke konci už ale každý viděl, že jede nadoraz. A to si ještě během stominutového koncertu dal čtvrthodinový voraz, zatímco své umění předváděli Zakk Wylde a Tommy Clufetos. Ano, nebývalou hudební precizností Ozzyho zpěv neoplýval, ale jeho barva hlasu se napodobit ani nahradit nedá, a pravděpodobně se už nikdo jako on neobjeví.

A právě ta barva udělá koncert výjimečným za každých okolností. Pecky z jeho sólové dráhy, které večer zazněly, namátkou Mr. Crowley, Crazy Train či Mama, I’m Coming Home, nebo staré „sabbatí“ klasiky z alba Paranoid – stejnojmenná balada či War Pigs, mají jedno ze svých mnoha kouzel právě v Ozzyho tajemném stylu.

Samozřejmě nemohu nevyzdvihnout také skvělý výkon jeho kapely. Zakk Wylde ukázal, co všichni fanoušci metalu stejně dobře vědí, tedy neoddiskutovatelný fakt, že patří ve svém řemesle mezi světovou extratřídu. Navíc na sebe dokázal upoutat pozornost i ve chvílích, kdy Ozzy neměl zrovna nejsilnější chvilku. Svou energií mě upoutal i bubeník Tommy Clufetos, který mimo jiné doprovodil Black Sabbath na jejich posledním koncertu v Birminghamu. Musím uznat, že jeho razanci v kombinaci s precizností předního švýcarského hodináře nelze jinak než tleskat.

Podtrženo, sečteno: žádné vizuální orgie se nekonaly. V Letňanech se sešla parta legend, která si koncertování stále užívá, a vsadila na staré dobré koncertní šablony. Hollywood Vampires bavili, Ozzy do toho dal všechno a rozezpíval obří dav před sebou. Jeho kapela zase ukázala, že metalová legenda si do svého týmu nevybírá žádná ořezávátka, ale mistry ve svém oboru.