Vzduchem
Losers Cirque Company vznikla před čtyřmi lety díky naprostému všeobecnému nadšení z jejich prvního počinu Losers, který byl tenkrát na Letní Letné uveden ještě pod hlavičkou DaeMen. Od té chvíle se můžeme každý rok těšit na premiéru tohoto souboru, která vzniká pro Letní Letnou.
Kromě Loser(s) šlo o Walls & Handbags, Beach Boys a loňský Kolaps. Letošní Vzduchem se oproti čtyřem dalším projektům vymezuje v několika aspektech. Za námětem a choreografií stojí Matyáš Ramba – sám, zatímco v minulých letech se na námětu, choreografii i režii podílelo více lidí.
Každý z předchozích projektů byl navíc režírován někým „zvenčí“, ať už šlo o Jarka Cemerka, SKUTRy, Jiřího Havelku nebo Tomsu Legierskiho. Ačkoli je pravda, že zmíněné duo SKUTR je pod režijní supervizí podepsáno i letos.
Vzduchem je oproti předchozím projektům také o dost vážnější. Vzduchem je romantické, melancholické, dramatické a není v něm tolik prostoru pro úsměv. Také počet účinkujících se ve srovnání s loňským Kolapsem výrazně zredukoval, Vzduchem si vystačí s pěti tanečníky/akrobaty a jedním hudebníkem.
Ubylo také akrobacie, přibylo tance. Nic z toho však není na škodu, Vzduchem se sice vymyká z doposud nastavené linie představení, nicméně právě svou jinakostí má šanci zaujmout.
Inspirací pro tento projekt se stala novela Richarda Davida Bacha z roku 1970 Jonathan Livingston Racek. Ústředním tématem knihy je touha po svobodě, kontrast mezi individualismem a kolektivismem.
Létání je symbolem volnosti a svobody. Tehdy kniha sloužila jako kritika totalitních režimů, v podání Losers Cirque Company se setkáváme s postavou, která díky své vášni pro létání posouvá hranice možností a překonává samu sebe. Skočit, padnout, vstát, skočit, padnout, vstát. Stále dokola.
Choreografii doplňuje akrobacie na vertikálních železných tyčích zakončených malou kruhovou plošinou. Účinkujícím nepřekáží ani během tance, slouží jim k odrážení se či proplétání, stávají se přirozenou překážkovou drahou.
Na nejvyšší z tyčí pak Vítězslav Ramba spolu s Kristýnou Stránskou předvedou párovou akrobacii, při níž se na chvíli zastavil čas. Bylo téměř slyšet úlevné oddechnutí publika (a nejspíš nejen jeho) poté, co Kristýna slezla z Víťových zad.
Představení živě doprovázel Vladimír Mikláš. Nejvýraznějším nástrojem se stal cimbál, který nechával tušit značku SKUTRů a jejich oblibu folklorních rytmů. Za výtečný považuji i light design Michaela Bláhy, zvláště vynikla jedna z posledních scén, kdy byl akrobat ležící na napnuté síti nasvícen shora tak, aby se na scénu pod ním promítl jeho stín. S ním pak „laškovali“ další dva účinkující a vznikl tak zajímavý tanec.
V souhrnu nelze opět jinak než chválit. Losers Cirque Company se svými Loser(s) vyšvihli a zařadili po bok Cirku La Putyka mezi nejznámější a nejvyhledávanější novocirkusové soubory u nás. A i když jejich třetí show Beach Boys nevzbudila až takové nadšení, všemi ostatními projekty dokazují, že se na špici drží právem.
