Letní Letná 2018 je v plném proudu a po open-air zahájení představením De Nova Stella, které režíroval Daniel Gulko, se naše pozornost plně upíná k zahraničním hostům a českým premiérám. Želbohu nelze být všude naráz, budeme své postřehy proto dávkovat postupně, jak budeme navštěvovat jednotlivá představení.

Jako první jsem si vybrala francouzský soubor Akoreacro, který si mé srdce získal již představením Klaxon v rámci Lední Letné v roce 2015. V průběhu tiskové konference k letošnímu ročníku Letní Letné zaznělo z úst Jiřího Turka, ředitele festivalu, že by tato show měla být ještě lepší.

Autor fotografie: František Ortmann

K cirkusovému stanu jsem se proto vypravila plná očekávání. Jak to tak bývá, máte-li vysoká očekávání, nebývají naplněna. S úlevou mohu ovšem říci, že to nebyl případ Akoreacro.

Autor fotografie: František Ortmann

Soubor si mě opět naprosto získal už podruhé. Kombinace preciznosti, humoru i čitelného příběhu byla naprosto podmanivá. Natolik, že diváci nejen přimhouřili oči nad dvěma pády jednoho z artistů, ale dokonce jej podpořili pořádným potleskem. Jsme jen lidé a ti, kdo seděli v hledišti po stranách manéže, si uvědomovali, že podobné kousky nejsou žádná sranda. Dva pády v show nabité akrobacií? To je fér skóre.

Autor fotografie: František Ortmann

Pokud bych měla stručně popsat příběhovou linku, nazvala bych ji nejspíš manželskými etudami. Muž a žena se seznámí v práci, zamilují se a zplodí děti. Muž potká oslnivou femme fatale (co na tom, že ji hraje další muž) a čeká ho noc plná vášně. A následně den plný zloby manželky. Po chvíli tápání, soubojů a odmítání vše končí dobře, usmířením. Pohádkový konec pohádkového představení.

Autor fotografie: František Ortmann

Zdánlivě obyčejný a banální příběh se díky akrobatům proměnil v podívanou, při níž se tajil dech. Žena doma otvírá ledničku, dává ohřát mléko pro dítě, vytáhne prádlo z pračky, dá jej do sušičky, zalévá květinu a celou dobu hovoří s kamarádkou na druhém konci telefonu. Jakmile přijde manžel, políbí jej. Nuda, že?

A nyní si to představte znovu – zapojí se další akrobati, kteří ženu poponáší. Pořád nic moc? Tak ještě jednou, s nějakou tou stojkou. Pořád málo? Tak znovu, ale tentokrát se do toho víc opřete! Akrobatka, telefon i květináč lítaly vzduchem jakoby nic. A v malém okamžiku zastavení zaznělo od artistky: „Jak se mám? Porád stejný, rutina!“ A znovu se dala do letu.

Autor fotografie: František Ortmann

Kromě párové akrobacie je silnou stránkou souboru také hrazda a vzdušná akrobacie, které si užijete dosyta. A ve chvílích, kdy se nebudete popadat smíchy za břicho, budete jen žasnout. Akoreacro bylo rozhodně tím nejlepším startem Letní Letné, jaký jsem si mohla přát. Jen mám teď obavy, aby nebyl i tím nejlepším vůbec. Nasadili laťku velice vysoko…

Ve znamení francouzského cirkusu se neslo i další představení, přesto se od Dans ton cœur diametrálně lišilo. Za Bêtes de foire – petit théâtre de gestes stojí manželská dvojice Laurent Cabrol a Elsa De Witte et Sokha, kteří dříve spolupracovali s novocirkusovým souborem Cirque Trottola.

Kdo před lety viděl na Letní Letné jejich Petit Théâtre Baraque, spatří jisté podobné znaky a shodný styl performance.

Při vstupu do šapita s malým třímetrovým jevištěm diváky přivítal poněkud zmateně působící chlapík a šedovlasá žena, jejíž vzezření bylo naopak velmi přísné. Skoro až nepříjemné. Ani jeden z nich svou masku po celou dobu představení nesundal. Oba doprovázel ještě jeden malý, zatraceně líný pes, který sklidil největší aplaus za svůj odmítavý postoj (respektive leh) vůči pánovým artistickým požadavkům.

Autor fotografie: František Ortmann

Bêtes de foire nebylo přehlídkou dechberoucí akrobacie, jediné triky předváděly figuríny z kusů železa, které Laurent s Elsou ovládali. Párová akrobacie nebo jízda na kole po laně, to vše bez ohrožení života skutečných artistů.

Autor fotografie: František Ortmann

Představení bylo postaveno na grotesce a klaunérii doplněné žonglováním s klobouky a míčky. Časté rozutíkání míčků by se snadno dalo svést na roztržitost, s níž Laurent vystupoval, leč obávám se, že to naschvál nebylo. Na mnou navštíveném nedělním představení jej míčky obzvláště trápily a jediné žonglérské číslo se neobešlo bez odkutálení se aspoň jednoho z nich.

Autor fotografie: František Ortmann

Nutno ale uznat, že svým výrazem Laurent vše zachránil. Jeho práce s tělem a obličejem byla vskutku perfektní a humorná, snad jen ve chvíli, kdy si do pusy nacpal čtyři pingpongové míčky a oblažil diváky širokým úsměvem, to už bylo příliš.

Elsa se po celou dobu tvářila zarytě a nepřátelsky, nesouhlasné pohledy provázely i výkony jejího manžela. Opět se jen můžeme dohadovat, zda záměrně, nebo byly reakcí na neposedné míčky. Její chvíle přišla v momentě, kdy bylo třeba usměrnit neposlušného psa a přesvědčit jej ke spolupráci. Mimo to předvedla i skvělý tanec páru loutek, které svým tělem oživila. Vlastně šlo o jedno z nejlepších čísel představení celkově.

Aniž bych chtěla Bêtes de foire nějak dehonestovat, musím přiznat, že mi představení připomínalo návštěvu u postaršího páru, kdy on má potřebu se předvádět, ačkoli jeho triky už dávno ztratily svůj šarm, a ona to jen nesouhlasně pozoruje a pevně semknutými rty dává muži najevo svou nelibost.

Ve vás coby návštěvníkovi to vzbudí rozpaky (podporovat mužovo třeštění, smát se mu, či nikoli?) a jistou melancholickou lítost. A také touhu co nejdříve odejít, aby se pár mohl vrátit ke své poklidné existenci nerušené cizími lidmi. Komorní prostředí se spoustou haraburdí v pozadí celý dojem naneštěstí jen umocňuje.

Letošní zahraniční soubory jsou všechny z Francie. Kromě již zmiňovaných Akoreacro a Bêtes de foire na Letné najdete i Cirque Inextremiste a Baro d’Evel Cirk Cie se show Bestias. A právě poslední jmenované jsme si nenechali ujít ani my.

Autor fotografie: František Ortmann

Bestias vzbudilo senzaci ještě před začátkem festivalu. Jedněmi z aktérů jsou totiž dva koně, tři andulky a vrána, což je pro nový cirkus naprosto netypické. Vyčlenění zvířat bylo dokonce jedním z „manifestů“, kterým se nový cirkus odlišil od cirkusu tradičního. Koně jsou také tím prvním, s čím se divák při vstupu setká.

Autor fotografie: František Ortmann

Do šapita jsou návštěvníci pouštěni po skupinkách, každou čeká cesta labyrintem s pomalovanými plátěnými zástěnami, které připomínaly pravěké jeskynní malby. Kolem menší z manéží se jen procházelo, právě zde ale došlo k prvnímu „kontaktu“ s představením. Za zástěnou, kterou prosvítá světlo, se míhají siluety koní. Ti pobíhají, podupávají, odfrkávají a voní svým typickým pachem „kobližků“ a sena. Živočišnost a nespoutanost udeří divákovu mysl naplno. Další bludiště a konečně manéž, kde se vše bude odehrávat.

Autor fotografie: František Ortmann

Samotné Bestias jsou poetické (ano, to bylo napsáno mnohokrát, ale jen proto, že toto slovo představení perfektně vystihuje), živočišné, místy humorné, místy hysterické a místy matoucí. Ač bylo vidět, že ve všech účastnících je akrobatický potenciál, nechali diváky svůj talent jen nahlédnout, neodhalili jej zcela. Přitom to nepůsobilo nedotaženě, naopak pro mě osobně byla vrcholem představení choreografie čtyř účinkujících, která byla spíše tancem než akrobacií.

Zvířata v tom všem vystupovala nenuceně, jako by se tam ocitla z vlastního rozmaru a dělala si, co chtěla. Mnohdy přesně pravý opak, než co od nich lidé verbálně požadovali. Jenže právě tato nenucenost mě nutila klást si otázku, jak by se představení proměnilo, kdyby tam zvířata nebyla. Ubralo by mu to na poetičnosti? Na výrazu? Obávám se, že ne.

Autor fotografie: František Ortmann

Bestias se tak rozhodně zařadí mezi představení, jež stálo za to vidět, nicméně už ne mezi ta, která bych ráda navštívila ještě jednou. U zahraničních souborů se tak splnilo, co jsem předpokládala – prvotní nadšení z Akoreacro se nikomu dalšímu překonat nepodařilo. Uvidíme, jak si povedou české soubory, už brzy nás čeká premiéra souboru Losers Cirque Company Vzduchem.

Losers Cirque Company vznikla před čtyřmi lety díky naprostému všeobecnému nadšení z jejich prvního počinu Losers, který byl tenkrát na Letní Letné uveden ještě pod hlavičkou DaeMen. Od té chvíle se můžeme každý rok těšit na premiéru tohoto souboru, která vzniká pro Letní Letnou.

Autor fotografie: František Ortmann

Kromě Loser(s) šlo o Walls & Handbags, Beach Boys a loňský Kolaps. Letošní Vzduchem se oproti čtyřem dalším projektům vymezuje v několika aspektech. Za námětem a choreografií stojí Matyáš Ramba – sám, zatímco v minulých letech se na námětu, choreografii i režii podílelo více lidí.

Každý z předchozích projektů byl navíc režírován někým „zvenčí“, ať už šlo o Jarka Cemerka, SKUTRy, Jiřího Havelku nebo Tomsu Legierskiho. Ačkoli je pravda, že zmíněné duo SKUTR je pod režijní supervizí podepsáno i letos.

Autor fotografie: František Ortmann

Vzduchem je oproti předchozím projektům také o dost vážnější. Vzduchem je romantické, melancholické, dramatické a není v něm tolik prostoru pro úsměv. Také počet účinkujících se ve srovnání s loňským Kolapsem výrazně zredukoval, Vzduchem si vystačí s pěti tanečníky/akrobaty a jedním hudebníkem.

Ubylo také akrobacie, přibylo tance. Nic z toho však není na škodu, Vzduchem se sice vymyká z doposud nastavené linie představení, nicméně právě svou jinakostí má šanci zaujmout.

Autor fotografie: František Ortmann

Inspirací pro tento projekt se stala novela Richarda Davida Bacha z roku 1970 Jonathan Livingston Racek. Ústředním tématem knihy je touha po svobodě, kontrast mezi individualismem a kolektivismem.

Létání je symbolem volnosti a svobody. Tehdy kniha sloužila jako kritika totalitních režimů, v podání Losers Cirque Company se setkáváme s postavou, která díky své vášni pro létání posouvá hranice možností a překonává samu sebe. Skočit, padnout, vstát, skočit, padnout, vstát. Stále dokola.

Autor fotografie: František Ortmann

Choreografii doplňuje akrobacie na vertikálních železných tyčích zakončených malou kruhovou plošinou. Účinkujícím nepřekáží ani během tance, slouží jim k odrážení se či proplétání, stávají se přirozenou překážkovou drahou.

Na nejvyšší z tyčí pak Vítězslav Ramba spolu s Kristýnou Stránskou předvedou párovou akrobacii, při níž se na chvíli zastavil čas. Bylo téměř slyšet úlevné oddechnutí publika (a nejspíš nejen jeho) poté, co Kristýna slezla z Víťových zad.

Autor fotografie: František Ortmann

Představení živě doprovázel Vladimír Mikláš. Nejvýraznějším nástrojem se stal cimbál, který nechával tušit značku SKUTRů a jejich oblibu folklorních rytmů. Za výtečný považuji i light design Michaela Bláhy, zvláště vynikla jedna z posledních scén, kdy byl akrobat ležící na napnuté síti nasvícen shora tak, aby se na scénu pod ním promítl jeho stín. S ním pak „laškovali“ další dva účinkující a vznikl tak zajímavý tanec.

Autor fotografie: František Ortmann

V souhrnu nelze opět jinak než chválit. Losers Cirque Company se svými Loser(s) vyšvihli a zařadili po bok Cirku La Putyka mezi nejznámější a nejvyhledávanější novocirkusové soubory u nás. A i když jejich třetí show Beach Boys nevzbudila až takové nadšení, všemi ostatními projekty dokazují, že se na špici drží právem.