- Reklama -

Na Letné opět vyrostla šapitó, což je neklamným znamením, že začal již 16. ročník festivalu Letní Letná věnovaný novému cirkusu. Jako každý rok se na Letnou sjelo několik zahraničních souborů, letos konkrétně z Kanady, Francie a Belgie. Mimo nich vystoupili i čeští umělci jako Bratři v tricku, Cirk La Putyka, Cink Cink Cirk, Collective Momentum nebo Losers Cirque Company, kteří v rámci Letní Letné uvedli svou další premiéru. Festival probíhá až do 1. září, ještě tedy máte šanci jej navštívit.

Mosio Bongonga na Letní Letné
Autor fotografie: František Ortmann

Zahájení

Letošní zahájení se neomezilo jen na Letnou, ale zasáhlo i centrum Prahy. Tisíce diváků sledovaly provazochodkyni Tatianu-Mosio Bongonga z francouzského souboru Cie Basinga, jak čelí nové a dosud největší výzvě. Provazochodkyně festival zahájila přechodem po 350 metrů dlouhém laně zavěšeném přes Vltavu od pražské Právnické fakulty až na Letnou. Ač se lano nacházelo ve výšce 35 metrů, Tatiana jej přešla bez jištění. V průběhu svého přechodu na laně předváděla i další akrobatické kousky jako kotrmelec nebo zavěšení se pouze za kotníky. 

Po 40 minutách úspěšně překonala celou trasu, čímž byl festival Letní Letná oficiálně zahájen. Program dále pokračoval přímo na Letné, kde se představily soubory Cink Cink Cirk a Feel The Universe Circus Company ve společném představení Cink The Universe nebo Blackout Paradox se svou plamennou show Shamaniac, tanečně-akrobatickým vystoupením inspirovaným šamanismem a mystikou.

Zatímco si velká část diváků od prvního dne zvolila zahraniční hvězdy, nás zvědavost přivedla k představení s poznámkou „work in progress“.

Česko-francouzský soubor Collective Momentum se připravuje na prosincovou premiéru své inscenace Boreal Normosis, která proběhne v pražské La Fabrice. Rozhodl se však jít s kůží na trh, představení na Letní Letné poprvé odehrát před diváky a získat tak jejich zpětnou vazbu. 

Ještě než se diváci úplně usadí, sledujeme na jevišti dvojici. Muže a ženu. On po zemi rozsypává kůru a užívá si dotyku se zlomkem přírody. Ona pak vše uklidí a je vidět, že jeho zálibu v nejmenším neschvaluje. Následně se přesouváme do čarovného lesa, kde postava s tváří zahalenou dlouhými vlasy chystá čajový obřad. Výluh, v němž hlavní roli hraje opět kůra, připravuje s jistou nervozitou. Rád by zachoval veškeré obřadnosti, zároveň ale pospíchá, aby to už bylo.

Svým vystupováním připomíná bláznivého Kloboučníka z Alenky v říši divů. A možná ta podobnost není úplně náhodná, protože stejně jako Alenka padá do říše divů, tak se i žena z úvodní scény náhle ocitá v tomto magickém lese a přijímá pozvání tamních bytostí. A muž, který se zdál být tomuto více nakloněn než ona? Nakonec váhá a není si jistý, jestli splynutí s lesem je opravdu to, po čem touží. Představa je to krásná, realita už tolik ne.

Autor fotografie: František Ortmann

Zpočátku bylo představení spíše fyzickým divadlem, jak se však příběh rozvíjel, nabalovala se i akrobacie. Nejprve nenápadně, sem tam nějaký přemet a párová akrobacie na zemi, postupně však nabírala na síle a v závěru se divákům tajil dech při akrobacii na šálách nebo při párové závěsné akrobacii. 

Autor fotografie: František Ortmann

Právě akrobacie byla jedním z bodů, které při pozdější debatě zazněly. Diváci jí očekávali více, což ale přikládali kontextu festivalu. Soubor pak přiznal, že některé ze scén mají ještě rozpracované a akrobacie bude přibývat. Co se příběhové linky týče, setkalo se zde několik rozdílných názorů. Jedni by ocenili srozumitelnější vyjádření děje, jiní naopak zastávali jistou tajemnost.

V čem se naopak publikum víceméně shodlo, byly určité technické aspekty týkající se přechodů, hlučícího motoru kladkostroje nebo nepraktičnost scénografie, kdy kmeny stromů během akrobatických čísel musí zbylá část akrobatů přidržovat mimo střed jeviště, aby byl dostatek prostoru. To jsou ovšem věci, kterých si je i sám soubor dobře vědom a pracuje na nich. Uvidíme tedy, jaký bude v prosinci výsledek a nakolik se inscenace ještě promění.

Jedním z největších letošních lákadel Letní Letné je kanadský soubor Cirque Alfons, který se českým divákům představil již předloni se svou vousatou show Barbu.

Letos dorazil s novocirkusovým muzikálem Tabarnak, jenž se odehrává v malém vesnickém kostele. Že se nacházíme na posvátném místě, napovídá vitrážové okno, které je zpočátku jedinou indicií. Úvod je totiž ryze sportovní. Diváci se ocitají na hokejovém zápase, soubor navíc celé šapito přiměje k mexické vlně a pak se i postavit a vyslechnout si „hymnu“. 

Následně již soubor rozjíždí svou show, která je spíše kabaretního rázu a střídá jedno číslo za druhým bez zjevné souvislosti. Jen občas se vynoří připomenutí, že tématem je víra i nevíra ve všech svých podobách. A tak zatímco pro někoho může být onou modlou právě sport, jiný ji spatřuje jen v náboženství a další zase utíká k moudrosti horoskopů. To vše Cirque Alfons představuje s vážností i nadsázkou (zejména ty horoskopy), ale především předvádí skvělou akrobatickou show. Jednotliví umělci zaujali svými nevídanými výkony na kolečkových bruslích, akrobacií na strapsech, cyr wheelu nebo čínské tyči, která však neměla oporu v zemi, jak bývá zvykem, ale na rameně dalšího akrobata.

Došlo i na ekvilibristiku nebo žonglování s řetězem spojenými miskami, které se podobaly kadidelnicím. Závěrečné finále pak patřilo houpačce a saltům. Diváci však bouřlivým potleskem ocenili i méně efektní části představení, například tanec jedné z protagonistek za útržků modliteb z různých vyznání a v různých jazycích nebo točení se na místě dalšího z akrobatů, jež evokovalo tanec dervišů. 

Autor fotografie: František Ortmann

Vše se odehrálo za doprovodu živé hudby, která rozproudila diváky i akrobaty a dotvářela atmosféru jednotlivých čísel. U novocirkusového muzikálu se však dá čekat, že hudba bude jednou ze zásadních složek. Proto svá „sóla“ měli i hudebníci, ať už šlo o práskání bičem nebo vydupávání rytmu. Tabarnak je tak komplexní show, v níž se představí něco z nového cirkusu, tance, divadla i hudby. Cirque Alfons je proto po právu jednou z hvězd letošního festivalu.

Jádro francouzského souboru tvoří dvojice Viktor Cathala a Kati Pikkarainen, kteří ve svém představení Saison du Cirque divákům ukazují cirkus v jeho nejryzejší podobě, a hlavně bez příkras. 

Show propojuje prvky tradičního a nového cirkusu a diváci se kromě moderní akrobacie dočkají například i jezdecké akrobacie na koni. Stejně tak k tradičnímu cirkusu odkazuje zeminou pokrytá kruhová manéž, v jejímž středu jako z hrobu vylézá postava s bíle namalovaným obličejem doplněným o široký klaunský úsměv. Jde o Kati, jež však tentokrát ztvárňuje muže – drzého floutka, který se ostatním cirkusákům plete pod nohy, sklízí potlesk jim určený a zejména Viktorovi v roli principála dělá jen samé naschvály. 

Ti dva spolu posléze rozehrávají precizní párovou akrobacii. Ta sice nevzbuzovala moc estetický dojem, vzhledem k hlíně v manéži, která se na ně během různých salt a kotoulů nalepila, zato však působila velmi suverénně. Kati bez jakéhokoli zdržování a zdlouhavých příprav létala vzduchem, díky čemuž bylo každé z čísel této dvojice nabité dynamikou. 

Autor fotografie: František Ortmann

Kromě nich se v manéži představili i další akrobaté. Žonglér Matias Salmenah svou disciplínu pojal s nadsázkou a v závěru svého vystoupení chytal kromě kuželů také paličky od bubeníka z kapely nebo košťata, která se namanula jako by náhodou. Sourozenci Kanakovi pak publikum ohromili svými kousky na ruské tyči a v závěru se představil Ludovico Baladino se svým koněm.

Kdo by chtěl litovat „týraného“ koně běhajícího manéží, pak vězte, že z obou jmenovaných na tom byl kůň o dost lépe, jelikož se do celé akce vložil Viktor a Ludovica „drezíroval“. Ve středu manéže mu diktoval sérii salt, která se však nezdála být úplně proveditelná. Každou Ludovicovu jízdu pak nezapomněl řádně zkritizovat. 

Autor fotografie: František Ortmann

Cirque Aïtal nás nechali nahlédnout do zákulisí a odhalili i to méně krásné. Během představení jsme tak byli svědky nejen líčení, převlékání nebo rozcvičky, ale též hádky sourozenců Kanakových po jejich vystoupení nebo nácviku choreografie při děkovačce, která se ne všem členům souboru vydařila hned napoprvé.

Ne zcela chtěně jsme také byli svědky technických komplikací, kdy se zamotala lana a technik se musel shora spustit mezi konstrukci, aby je rozmotal. Saison du Cirque tím vším a vlastně i tou hlínou, jež na akrobatech ulpívá jako špína, zbavuje cirkus dokonalosti, polidšťuje ho a přibližuje nám, obyčejným smrtelníkům. 

Na letošní Letní Letné se sešlo hned několik inscenací, které pojednávají o vážnějších tématech. První z nich je francouzský Projet PDF, v němž se setkávají samé ženy. A to nejen na jevišti, ale i v zákulisí. Celý tým souboru Portés de Femmes je tvořen dvaadvaceti ženami, přičemž na jevišti se představí šestnáct z nich.

Projekt má být holdem ženám, které pracují v jinak mužských oborech. Jedním takovým je i cirkus, kde jsou ženy nadhazovány muži a spoléhají na jejich sílu. Dnes tomu tak nezbytně není a párová akrobacie může být ryze ženskou záležitostí. 

Bohužel forma, kterou se tomuto sdělení rozhodly akrobatky dát, mě neoslovila. Na jevišti bylo často všech šestnáct žen naráz, navzájem se překřikovaly, povzbuzovaly do akrobatických kousků nebo se rozutekly mezi diváky, s nimiž hojně pracovaly. Na jednu stranu to sice bylo hravé a rozverné, jenže taky chaotické, nepřehledné a přehnaně bujaré. Jejich akrobacie navíc postrádala jistotu, kterou lze spatřovat u jiných souborů.

Téma ženství se naneštěstí neobešlo bez odhalených ňader, případně „zakrytých“ odsávačkou na mateřské mléko. Nechyběly ani dvojsmysly, kdy jedna akrobatka nabádala druhou, aby si vybrala koně. Pořádného hřebce, na kterém by chtěla rajtovat. Nevyhnuli jsme se ani klišé spojenými s těhotenstvím nebo chytáním svatební kytice; souboj o ni byl stylizován do sportovního utkání v americkém fotbalu.

PDF na Letní Letné
Autor fotografie: František Ortmann

Vyprávění francouzských prostitutek o tom, jak roztahují nohy, aby měly na alkohol, který pijí, aby zapomněly na to, že roztahují nohy, mě pak jen utvrdilo v názoru, že celá inscenace je zbytečným tlačením na pilu. Jakkoli důležitost tohoto tématu nezpochybňuji, jsem přesvědčena, že se dalo uchopit mnohem lépe a originálněji. A s větším citem.

Belgický soubor Théâtre d’Un Jour v této inscenaci propojuje akrobacii s tancem a díky spolupráci se sopranistkou Julií Calbete i s operním zpěvem. Její árie dodávají představení na vážnosti, tajemnu i zlověstnosti. Takové je ostatně celé téma inscenace Strach – a fear song založené především na ekvilibristice tří akrobatů. 

Strach má mnoho podob. Od obyčejného strachu ze tmy přes noční můry až po strach ze smrti. Ale strach může mít i plno dalších příčin. Může jít o obavu z pádu, navzdory důvěře ve své schopnosti nebo důvěře mezi akrobaty navzájem. Obavy může také vzbuzovat důvěra vložená v diváka či důvěra vložená divákem v akrobata. Má jeden z artistů kosu, kterou se rozmachuje v těsné blízkosti prvních řad, opravdu pod kontrolou? Nespadne akrobatka, když se zády k publiku vydává do jeho náručí? 

Za esenci představení, naprosté vykrystalizování tématu, však považuji scénu, kdy akrobaté vytáhnou jednu z divaček k nim na jeviště. Ta s jejich pomocí kráčí po jejich zádech, až nakonec spočine na ramenou jednoho z nich. Překonání vlastního strachu a zatajený dech přihlížejících, kteří odvahu ocení bouřlivým potleskem, je za mě nejryzejší pointou tohoto představení. A přestože i trojice akrobatů nabízí poetickou podívanou, ladné spojení tance a divadla, tento okamžik nešlo překonat. 

Autor fotografie: František Ortmann

Jediné, co v rámci Letní Letné bohužel trochu kazí dojem z tohoto představení, je sezení diváků. Pokud se na Strach – a fear song chystáte, počítejte se sníženým komfortem. Diváci jsou natěsnáni na lavicích vedle sebe a mezi jednotlivými řadami též mnoho místa nezbývá – paní přede mnou si tak nejspíš užívala masáž ledvin, kterou jí poskytovala moje kolena. Jak nedělním publikem z několika míst zaznělo, je to jako cestovat s nízkonákladovým dopravcem a nepřiplatit si místo pro nohy. 

Kromě zahraničních souborů se v průběhu Letní Letné představilo (nebo ještě představí) i několik českých.

Cirk La Putyka festivalovým divákům předvedl svou hudebně laděnou show Isole, Losers Cirque Company kromě premiéry Heroes odehráli i Ego a Kolaps.

Nechyběla ani Squadra Sua se svou klauniádou nebo Bratři v tricku, kteří kromě své Běžkařské odysey uspořádali i tradiční Žonglérskou galashow. Když už jsme u těch tradic, zmíníme i Vosto5 a její Stand‘artní kabaret – letos dokonce ve dvou termínech!

Autor fotografie: František Ortmann

Dalším z českých souborů je Feel the Universe, který divákům nabídl představení Vlez v les, cirkusové ztvárnění bajek. V lese se setkáváme se s liškami, havranem, myší, kancem a sovou. Oba artisté chování jednotlivých zvířat skvěle napodobují, velmi krásné jsou hned úvodní námluvy dvou lišek. Následná bajka o lišce a hroznech byla zase roztomile vtipná. Oproti tomu myška a kanec připomínali nejedno domácí soužití, v němž se nenápadná šedá myš podvoluje rozmarům samce, který se chová jako prase. 

Přesto, vzhledem k tomu, že je představení uváděno jako rodinné, byla scéna, jež vygradovala v usměrnění myši bičem, zmírněna. Vyhrocenost situace však bylo možné si domyslet. Celé představení nicméně končilo šťastně dalšími námluvami, tentokrát havrana a sovy. V kontextu festivalu představoval Vlez v les příjemný oddech, na druhou stranu však více upoutal zvířecími maskami jako takovými než samotnou akrobacií. 

Losers Cirque Company před pěti lety zahájili svou existenci právě na Letní Letné inscenací Losers. Od té doby většinu svých novinek uvádějí na tomto festivalu a letošní premiéra Heroes nebyla výjimkou.

Cirkusový soubor se tentokrát spojil s režisérem Danielem Špinarem a choreografem Radimem Vizvárym, který zároveň ztvárnil hlavní roli. A na rovinu řekněme, že tato spolupráce funguje, což se ukázalo už v inscenaci Ego, a teď se jen potvrdilo. 

Autor fotografie: František Ortmann

Podobně jako většina zahraničních hvězd letošní Letní Letné (vlastně všechny s výjimkou kanadského Cirque Alfons) si i Losers tentokrát vystačili jen sami se sebou. Ekvilibristika je jejich silnou stránkou, díky pantomimě Radima Vizváryho navíc nyní získala i divadelní přesah. A podobně jako Projet PDF nebo Strach – a fear song i Hrdinové dokazují, že nový cirkus nemusí být jen humorný a vážná témata lze servírovat bez nadsázky. 

Autor fotografie: František Ortmann

Hrdiny jsou zde totiž myšleni především lékaři, kteří zachraňují lidské životy. Příběh začíná jízdou v autě. Zpočátku pohodovou, postupně však čím dál agresivnější, což vede ke srážce. Tělo leží v kritickém stavu na operačním sále, duše se přitom probouzí kdesi mimo vlastní vědomí. A hned se po ní sápou jacísi duchové a chtějí ji ukořistit, stáhnout k sobě na druhou stranu. Začíná tak ještě jeden boj – sama lidská podstata musí lékařům pomoct zachovat svůj život. 

Přemlouvá orgány ke spolupráci a když konečně srdce začne bít, přejde rytmus v píseň Johna Denvera Take Me Home a jednu velkou oslavu. Vyhráno však ještě není. Komplikace způsobí klinickou smrt a před očima nám proběhne celý život hlavního hrdiny (a zjistíme, že se v lecčems podobá postavě z Vizváryho VIP). Ovšem kdyby inscenace dospěla ke svému závěru v tomto místě, těžko by se mohla nazývat Hrdinové, a tak urputný boj končí výhrou a prvními nesmělými kroky do znovu získaného života. 

Autor fotografie: František Ortmann

Představení se nese ve velmi svižném tempu a divák jej pozoruje pomalu se zatajeným dechem. Choreografie, kterou má na svědomí Radim Vizváry, se výtečně doplňuje s akrobacií. Celkovému příznivému dojmu napomáhá i fakt, že Vizváry nestojí v těchto chvílích stranou, ale aktivně se zapojuje a – aspoň pro tentokrát – se stává právoplatným členem souboru.

Létá vzduchem jako všichni ostatní, nadto ještě vykresluje charakter hlavní postavy. Všechny její obavy i naděje, ale i například období rekonvalescence, kdy z jeho souboje s vlastním zchromlým tělem běhá mráz po zádech. Určitou tíseň, která se po divákovi po celou dobu natahuje, však v závěru střídá takřka dojetí. Losers spolu se Špinarem a Vizvárym stvořili neobyčejnou inscenaci. Kromě uznalého pokývnutí hlavou nad akrobacií souboru si vynutí i více emotivní reakci, která pak rezonuje ještě dobu po odeznění potlesku.

Losers Cirque Company tak nejen potvrzují svou pozici na tuzemské scéně, ale také dokazují, že se hravě vyrovnají zahraničním hvězdám, pokud je dokonce nepřekonají. Za nás spolu s Cirque Alfons rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co lze na letošní Letní Letné vidět.