Minulý víkend se v jihomoravských Boskovicích nesl ve znamení 22. ročníku festivalu pro židovskou čtvrť a když jsem zjistila, že jedním z hlavních účinkujících je kapela United Flavour, nemohla jsem si nechat jejich sobotní večer ujít.
Letní kino se nachází v blízkosti boskovického zámku a zámecké zahrady a dle webových stránek festivalu zde hudební produkce začínala ve 21:00. Bohužel však nebylo uvedeno, v kolik hodin přesně vystupují již zmínění United Flavour.
Na místo činu jsme dorazili kolem půl desáté večer, tedy po setmění, což nebyl úplně nejšťastnější nápad. Bylo poměrně složité se na festivalu zorientovat, najít akreditační centrum nám zabralo minimálně půl hodiny – nikde jsme neviděli ukazatele, nepotkali jsme nikoho z pořadatelů, kdo by nám poradil. Věřím ale, že za denního světla byla orientace mnohem snažší.
Po vyzvednutí akreditací jsme dostali také podrobný program festivalu; překvapilo mě, že pro návštěvníky byl zpoplatněný – ještě jsem se na podobné akci nesetkala s tím, že by program nebyl k dispozici zdarma.
Další překvapení se konalo hned poté, co jsem do programu nahlédla: koncert United Flavour začínal až v 00:50 – není sice neobvyklé, že největší hvězdy vystupují na festivalech v pozdějších hodinách, kdyby byl však časový harmonogram uveden rovnou na webových stránkách, návštěvu Boskovic bych pravděpodobně neuskutečnila.
K letnímu kinu jsme se dostali přesně ve chvíli, kdy končila svoje vystoupení slovenská kapela Rolling Stones Blues Cirkus 50. Mrzí mě, že jsem jejich koncert nestihla – o skupině jsem slyšela ten večer poprvé v životě, ale jejich vystoupení bych si určitě užila vzhledem k tomu, že je složená z předních osobností slovenské bluesové scény.
Po nich následovalo vystoupení WWW a Pavla Fajta. O Ondřeji Anděrovi a jeho ženě Milese jsem slyšela už dříve, poprvé jsem se však setkala s jejich produkcí. Živé bicí (opravdu klobouk dolů před Pavlem Fajtem a jeho neuvěřitelnou, energickou hrou) v kombinaci s elektronickou rytmikou roztančily celé letní kino včetně mě. Bylo pro mě těžší zvyknout si na expresivní zpěv Ondřeje a Milesy, zřejmě to však bylo způsobeno pouze neznalostí textů a prvním setkáním s žánrem neurobeat, který WWW vytváří.
Dalšími vystupujícími byli olomoučtí Nylon Jail, jejichž koncert jsem ale vynechala a do kina se vrátila až na dlouho očekáváné United Flavour – jejich koncert nakonec začal krátce před půl druhou ranní, přišla jsem zrovna na konci první skladby.
Už při prvním pohledu na pódium mi bylo jasné, že mám před sebou několik desítek minut pozitivní energie, radostného tance a nálož moderního mixu world music, reggae a hip-hopu…
Kapela začala svoje vystoupení pozvolna, publikum se pohupovalo v příjemném rytmu reggae a zpěvačka Carmen od první chvíle nezapřela svůj španělský původ – od samého začátku koncertu tančila po celém pódiu, povzbuzovala nás, diváky, abychom mávali rukama, skákali a zpívali spolu s ní, a my jí velice rádi vyšli vstříc. Není divu, že u první písně začínala oblečená do teplých svršků, které postupně odhazovala, a koncert zakončila pouze ve slabém tílku – její energie je obdivuhodná, kdo pár koncertů United Flavour zažil, jistě mi dá za pravdu.
Na skladbu Cool Vibes Carmen publikum lákala výkřiky do mikrofonu: „Boskovice, jak se máte?“ „Boskovice, jste tady?“ Na každou otázku publikum reagovalo jásotem a jakmile zazněly první tóny výše zmíněné skladby, začali jsme na povel Carmen („Boskovice, zpívejte! Ještě nahlas, ještě nahlas!“) také zpívat.
Další skladbou, kterou kapela zahrála, byla legendární Revolution – zde už tančila nejspíš i ochranka a obsluha u všech okolních stánků s občerstvením. Do popředí se zde také dostal i zakladatel kapely z Pobřeží slonoviny Djei Gogo, který na několik minut rozehrál svoji baskytaru a nadšenému publiku také zazpíval.
„Do you want some more? Jste unavený? Zima?“ ptá se nás Carmen. Odpovídáme nadšeným „Neeeee!“ a zatímco rozpoznáváme první tóny písně Que No, Carmen nás vybízí: „Budeme skákat spolu, jo? Boskovice, skákejte!“ A my křičíme a skáčeme a když na nás namíří mikrofon, nemáme problém odzpívat text za ni. „Zpívejte, ještě!“ znělo celým letním kinem.
Podobně laděná byla i skladba Babylon a při následující One Love nás uchvátil svým sólem na perkusy Standa Vít, který si i během koncertu fotil nadšené publikum a tančil s námi s rukama nad hlavou.
„Do you feel positive music, Boskovice?“ uvedla Carmen novou píseň Mundo Perfecto. Pro mě zatím neznámá skladba, ale nenechala jsem se tím zaskočit – atmosféra koncertu byla natolik silná a příjemná, že jsem si novinku užila úplně stejně jako předchozí, notoricky známé, songy.
„Děkujeme moc, Boskovice! Ještě jednu a musíme pryč! Good vibes a dobrou noc!“ oznámila Carmen po zhruba hodinovém koncertu. Nám se to ale samozřejmě nelíbilo, snažili jsme se vydobýt přídavek, kterého jsme se nakonec dočkali. Prostor zde dostal Bill Kasper z Californie, který předvedl dechberoucí sólo na kytaru.
Přídavek byl nakonec omezen pouze na jednu píseň, po které Carmen zavelela: „Všichni ruce nahoru, uděláme si fotku na památku!“ Celá kapela se k nám otočila zády, my poslušně zvedli ruce spolu s nimi a nechali se společně vyfotit.
Publikum se ještě dožadovalo přídavku, na pódium však přišel moderátor, který se omlouval, že další přídavek už není možný a připomněl, že United Flavour budou na podzim v Lucerna Music Baru v Praze slavit 10 let své existence.
I přes počáteční nepříjemnosti jsem z Boskovic odjížděla nadšená a dodnes mi vzpomínka na koncert United Flavour vykouzlí úsměv na tváři.
