Zatímco se po Praze na zastávkách MHD otevřely brány do „obráceného světa“, fandom seriálu medituje u prvních čtyř dílů poslední série seriálu Stranger Things. Ve věci je záchrana města, potažmo celého světa a vyhýbání se mučivé smrti. Ukazuje přitom, že ani vnitřní zranění postav nemusí vést ke zkáze.
Seriál „Stranger Things“ je vysílán na Netflixu od roku 2016 a zaznamenává čím dál větší ohlas. Z toho důvodu je finále poslední série pod přísným drobnohledem kulturní kritiky. Čtvrtá série, která vyšla na konci pandemie a v rozpuku krize spojené s válkou na Ukrajině, mezi diváky zarezonovala apelem na nejtemnější lidské myšlenky.
Studená válka a bubáci
Do ústředí se postupně dostala démonicky nadpřirozená postava Vecny (Henryho), který sbírá ve hmotném světě energetickou podporu pro posílení vlastního „obráceného světa“ zpodobňující stínovou verzi všeho, co postavy znají. Cílem je dostat „obrácený svět“ na povrch a vše si podmanit. A to vše v patině osmdesátkových Spojených států Amerických během studené války.
Ačkoli politika nehraje v seriálu roli, čtvrtá série i tuto historickou linku dočasně využila. „Obrácený svět“ a netvoři z něj vycházejících (prakticky však omezení na jeden druh) se stal zájmem výzkumu státních i soukromých agentur, včetně CIA. Tzv. demagorgona v příběhu využívá i Sovětský svaz v likvidaci nepohodlných osob v gulagu na Sibiři. Naštěstí tuto linku čtvrtá série velmi rychle opouští. Přímá souvislost se studenou válkou a Sovětským svazem se vesměs ztrácí, ale minimálně z počátku sledování je potřeba ji mít na paměti. Je známo, že v tomto období CIA psychotronické metody pro potřeby vlády skutečně aktivně zkoumala. Právě touto skutečností se patrně tvůrci inspirovali při vystavování prvních sérií, jelikož postava Eleven (Jane) a její protivník Vecna z takového výzkumu vyšli jako experimentální vzorky postupně vyvíjené v aktivní zbraně. Jejich příběhy zahrnovaly samozřejmě spoustu osobních linek neméně důležitých pro rozvoj postav; nejdůležitější se ale v závěru čtvrté série jevila linka mezi ústřední skupinou dětí, z nichž jeden, Mike Wheeler, naváže s Eleven romantický vztah.
Duhový hrdina jako zdánlivý vyvrhel
Ze čtvrté série také vyplývalo, že se do popředí dostane Will Byers, chlapec, jehož zmizením během příchodu Eleven celý seriál začíná. Will se dostal do „obráceného světa“, přežil v něm, naučil se komunikovat s postavami ve vnějším světě a poté se úspěšně dostal zpátky. Odnesl si ale silné poznamenání zdůrazňující pocit izolace. Zatímco se všichni jeho kamarádi začínají párovat, Will si zachovává pověst toho, kterého „holky nezajímají“, a tak jeho vyčlenění nejprve působí jako charakterová věc, posléze spojená s poznamenání posedlostí Vecnou. Už od první série ale přibývá narážek na Willovu orientaci, ve čtvrté sérii je tento fakt už nepřímo potvrzený (a posléze samotným představitelem Willa, Noahem Schnappem).
Existují samozřejmě názory, že Will jako homosexuál je dalším důsledkem „LGBTQ+“ propagandy, na který je v souvislosti s Netflixem řada diváků vysazená. V tomto případě ale dává perfektní smysl. 80. léta byla pro gay komunitu dlouho značně problematická. Zatímco Will vyrůstá se stigmatem chlapce, který byl unesen démonem, jeho okolí jej neustále začleňuje, sleduje a dává najevo podporu. Will je několikrát vrstevníky nazván zrůdou a sám se za ni považuje, ale rodina a blízcí vyjadřují neustále bezpodmínečné přijetí, čímž podporují také Willovo smíření se se svou homoromantickou stránkou. A jelikož se necítí jako vyvrhel, dokáže se do značné míry smířit i s tím, že Mike, objekt jeho milostného zájmu tvoří velmi silnou romantickou dvojici s Eleven, již miluje jako svou sestru. Už několikrát jsme byli v kultuře svědky podobných vzorců, jež byly zdrojem zásadních příběhových konfliktů právě z důvodu nestabilního nebo toxického prostředí obklopujícího budoucího záporáka. Například takový Lord Voldemort v sérii „Harryho Pottera“, jenž vyrostl v sirotčinci, nenáviděn a přehlížen, je toho typickým příkladem. Harry Potter sám vyrůstal sice v nemilosrdném prostředí, avšak dostalo se mu podpory přátel do takové míry, že neměl ambice stát se černokněžníkem.
Perníkový Tom Raddle v Zemi Nezemi
(následující text mohou obsahovat spoliery)
V páté sérii Stranger Things se této paralele blížíme. První tři epizody se rozjíždějí poměrně klidně a nepřináší nic nového. Vzorce, které vidíme, již známe a mohou mít tendence nudit. Město poznamenané katastrofou a vojenskou ochranou funguje v rámci možností normálně, nicméně prvním hintem vykračujícím z obvyklého pořádku jak seriálu samotného, tak žánru obecně, je zásah „komparzních“ postav rodičů Wheelerových. Ti žili po celou dobu ve vlastních světech bez ohledu na to, v jak velkém nebezpečí se jejich děti a přátelé, či dokonce oni sami, ocitli. Neměli tušení, že jsou součástí něčeho většího, dokud je démon přímo fyzicky nenapadne a neohrozí na životě.
Novým prvkem se stává Vecnovo sbírání malých dětí pro svůj účel. Jeho vystupování skrze zdánlivě imaginárního kamaráda nevzbuzuje ve městě takovou pozornost, jednak protože dětská tvrzení jsou dospělými často opomíjená a jednak proto, že jsou děti víc ovlivnitelné, jak Vecna sám přiznává. Jelikož ústřední parta hrdinů z dětských rolí vyrostla, je Vecnův postup mnohem plíživější a nenápadnější. Nasazuje tvář sympatického „Toma Raddla“ obklopující vysávanou Holly Wheelovou, v kostýmu Alenky v říši divů, sladkostmi a hračkami, aby si udržel její důvěru a pozornost. Protože nefungoval jeho apel na vnitřně oslabené teenagery, jeho cílem je svou iluzorní „Zemi Nezemi“, vytvořenou v myslích obětí zakletých pavučině „obráceného světa“, rozšířit o další počty dětí. Taková linka je poměrně nepříjemná, vleklá a předvídatelná. Naštěstí i pro ústřední postavy v akci, které tento plán rychle odhalí a začnou jej narušovat.
Celou tuhle nudu, naštěstí krátkou, ale nutnou kvůli časovému skoku, zahrnující stále podobné postupy a situace, obrací na konci čtvrtého dílu poslední série právě Will. Z toho, co jsme dosud viděli, vyplývalo, že Will bude mít dominantnější roli v seriálu. El, která hrála dosud prim, je prakticky upozaděná a není ani prostor na rozvíjení jejího romantického vztahu s Mikem. Will, který od posledně vyrostl, tuto situaci akceptoval, přijal svou odlišnost a stal se plně funkčním. Původně tu rostlo riziko, že jeho tajemství se stane důvodem, proč pro něj bude těžké nestát se Vecnovou zbraní, jež však úspěšně rozdmýchal. Will už nemá prakticky žádný důvod obrátit se proti svým přátelům, a tak je pro Vecnu prakticky bezcenný. Síla čtvrté série byla také v tom, že se Vecna dostal podobně i do myšlenek diváků. Přiměl nejen postavy, ale i nás přemýšlet nad nejtěžšími chvílemi v našem životě a strachem, jenž v nás vzbuzují vzpomínky. Riziko souznění Willa a Vecny bylo příliš velké. Avšak díky jeho podpoře a vnitřní práci se stal v páté sérii pravý opak. Will v sobě objevil něco, s čím Vecna nepočítal a díky tomu se stává naopak Vecnovou slabinou. Jako Harry Potter. Jen sympatičtější, systematičtější a vyrovnanější.
…jak všichni vyrostli do krásy, snad není třeba vůbec zmiňovat.
Na ostatní díly série se můžeme těšit 26. prosince. Konečné finále nás čeká 1. ledna a my zcela jistě víme, že některé důležité postavy zemřou. Nuancí je tu několik, jak kvůli upozaděným romantickým i jiným vztahovým linkám, tak kvůli vracejícím se postavám. Doufejme, že jedním z mrtvých bude také Vecna. I když jeho absolutní vítězství by byl určitě zajímavý, i když spíše nepravděpodobný twist.
