Když máte nastřádanou dovolenou z minulých let, kterou si musíte vybrat, ale nechcete ji promrhat povalováním se za pecí, je to ideální příležitost vyrazit někam daleko. Někam hodně daleko. Fakt hodně daleko. Takže začnete přemýšlet kam. Asi někam, kde to je úplně jiný než v Evropě. Někam, kde je zvláštní krajina a kde žijí úplně jiná zvířata než tady. Pojedeme do Austrálie!
Místo by bylo, teď plán. Jelikož rádi jezdíme na vlastní pěst a v Oz jsou poněkud odlišná měřítka, co se vzdáleností týče, rozhodli jsme se půjčit si auto a vyrazit na roadtrip. Namalovali jsme si krásný okruh na mapě, rozpočítali kilometráž – a sakra, 800 km den co den asi nedáme. Nebo dáme, ale nic z toho nebudeme mít. No tak to trochu zmenšíme. A ještě. A ještě. Konečně plán vypadal reálně.
Nastala fáze „vybíráme auto“. Chtělo by to campervan, ať nemusíme tahat stan. Fajn. Nabídka široká. Wicked campers vypadají fakt cool, ale mají děsivou pověst. Tak dál. Simsalabim, po třech týdnech je vybráno. Spaceships! Malý, levný (ehm, ehm, relativně), automat, menší spotřeba než větší campery u konkurence. Paráda! Bookuju auto a letenky, pak se už jen padesátkrát vyspíme a je tu ten den. Den D.
11. 10. 2014: vyrážíme žluťákem do Prahy a pak letadlem z Prahy přes Dubaj a Singapur do Sydney. Cesta dlouhá, ale když 13. 10. v 10:30 lokálního času (doma je půl jedný v noci) eroplán sedá na Sydney Kingsforth Smith, nadšení nezná mezí. Sice nás ještě čeká menší opruz na vstupní kontrole, ale jsme tu!
Máme tři dny na velkoměsto a aklimatizaci. Sydney je krásná a životem vibrující metropole, položená okolo velkého a členitého zálivu na pobřeží Pacifiku, což jí přináší svěží a voňavý vzduch i v centru. Během úterý stíháme prolézt CBD (Central Business District), Royal Botanic Gardens a slavnou Operu, potom The Rocks (nejvíc historická a nejvíc posh čtvrť v celém Sydney) a procházku přes Harbour Bridge do Kirribilli a Cremorne Point (tam se víceméně jen bydlí). V Kirribilli potkáváme spoustu školáků v uniformách, jedna slečna se nejspíš hodně bála těch divných lidí bavících se jakousi hatmatilkou, protože se pořád ohlížela a přidávala do kroku. Ve středu ráno je vyloženě hnusně (silný vítr, déšť a na teploměru sotva deset stupňů), takže zapadneme do mega tourist atrakce Sydney Aquarium a odpoledne, kdy se už vyčasilo, si projdeme docela fajn čtvrť Glebe, kde mají kromě jiného i českou hospodu s Budvarem (bohužel měli zavřeno). Ve čtvrtek už balíme krosny a vyrážíme do Botany Bay, kousek za letiště, vyzvednout spaceships.
Fajn je, že týpek, co to tam má tak nějak na povel, se jmenuje Honza, takže nám všechno kolem auta vysvětlí hezky česky. Hotovo: nalodit a vyrážíme.
V Austrálii se jezdí vlevo. Ze začátku je to docela zvláštní pocit a ještě horší je, že mají na volantu obráceně páčky blinkrů a stěračů. Stírat nasucho v každé křižovatce není úplně super (což jsem si podruhé užil i po návratu domů). A vynálezci automatické převodovky bych teď dal Nobelovku. Ale zvyknout se dá naštěstí rychle.
Vymotat se ze Sydney ve špičce chvíli trvá, ale kolem čtvrté odpoledne už míříme po dálnici směrem na západ do 100 kilometrů vzdálených Blue Mountains. Míříme do městečka Katoomba blízko největších taháků těchto hor: obrovského údolí Jamison Valley a skupiny skal Three Sisters. Večerní procházka po Cliff Walk a vyhlídka na Tři sestry koupající se v medovém světle zapadajícího slunce je úžasná. Ráno vyrážíme na bushwalk údolím s výstupem přes Giant Stairway přímo na Tři sestry. Cesta pralesem plným majestátních eukalyptů i stromových kapradin je naprosto super, připadám si chvílemi jako malý kluk, co se nějakou shodou náhod ocitl v obrazu od Zdeňka Buriana. Jako prcek, který všechno kolem sebe vidí poprvé v životě. Odpoledne ještě stihneme funkcionalistickou vilu s krásnými zahradami v sousedním městečku Leura a další vyhlídku na Three Sisters.
Ráno se znovu balíme a vyrážíme z kempu na cestu. V plánu je pořádná porce kilometrů – chceme dojet k pobřeží Pacifiku a pak pokračovat po Pacific Highway na sever. Jedeme celý den a večer už kempíme v Seals Rocks, hned u pláže. Voda studená, ale nevadí, stejně je to paráda. Ráno si vyjdeme na kopec Sugarloaf s krásným majákem a pak vyrážíme dál.
Příštích pár dní se posunujeme podél východního pobřeží přes Port Macquarie, Coffs Harbour a další vzájemně podobná pobřežní města na sever po Pacific Highway, občas lemované bambusovými nebo banánovými plantážemi, až do Byron Bay, uvolněného surfařského ráje plného místních celebrit a také nejvýchodnějšího výběžku Austrálie. Pohled z Cape Byron od majáku na obrovskou vodní plochu Pacifiku je prostě úžasný.
Z Byron Bay se stáčíme do vnitrozemí – uháníme za zapadajícím sluncem do hippie městečka Nimbin. Už za tmy přijíždíme do kempu Nimbin Rox. Následující ráno je deštivé a mlhavé; mraky se válí těsně nad zemí a kolem auta poskakují klokani. Po snídani vyrážíme dál. Přes nepřízeň počasí nemůžeme procházku po nejuvolněnějším městečku v NSW vynechat. V Nimbinu se v roce 1973 konal festival Aquarius a uvolněná atmosféra městečku už zůstala. Ostatně Rough Guide nelhal, v tomhle hippie doupěti vážně místní nabízejí turistům ganju přímo na ulici (symbolicky přímo naproti Hemp Embassy) a přes cestu vám sem tam přeběhne kohout nebo jiné domácí zvíře. Boží!
Hornatou krajinnou oblastí Tweed Valley a Border Ranges plnou pastvin míříme dál na sever. Před polednem překročíme hranici a ocitáme se v Queenslandu. O hodinu nazpět. Queensland je totiž tak blízko rovníku, že tam letní čas nemá smysl. Za chvíli už míjíme úplně přízračnou scenérii – z hladiny přehradní nádrže trčí stovky mrtvých stromů a za kopečky na obzoru vyčuhují mrakodrapy pobřežního velkoměsta Gold Coast. Vyfotil bych si to, jenže zrovna řídím a za chvilku je tenhle výjev za námi. Cíl dnešního putování je ale jiný – národní park Lamington v pohoří Border Ranges, oáza subtropických deštných a mlžných pralesů, součást Gondwana Rainforests of Australia.
Ubytování si zařizujeme v Green Mountains camping area, kempišti pod správou národního parku v těsné blízkosti komerčního resortu O’Reilly’s. Výbava základní, ale neber to za $7… Kempiště je plné zvířat – papoušků různých barev a odstínů, i malých klokánků, kterým se tady neříká kangaroo (tohle slovo je vyhrazené pro největší tři druhy klokanů), ale wallaby. I s mláďaty, kterým se říká joey (což je ale obecný termín pro jakékoliv mládě).
V Lamingtonu si před spaním dáme Tree Top walk patnáct metrů nad zemí a příští den delší, asi dvacetikilometrový, okruh pralesem podél potoka Tooloona Creek se spoustou vodopádů. Austrálii bohužel dost chybí Klub českých turistů se svým přehledným značením a skoro dokonalými mapami – tady si můžete za $2 koupit malý plánek s rozlišením nula nula nic a podle značení se můžete buď ztratit, anebo zabloudit. Což se nám (naštěstí jen málem) taky stalo… Klika, že tu jsme na jaře – přes léto bývá zrovna tahle trasa uzavřená kvůli pijavicím. Večer vyrazíme na loučku pod O’Reilly’s na západ slunce za Mount Warning (horu velmi specifického tvaru pojmenoval kapitán Cook kvůli útesům na pobřeží nedaleko odsud) a po setmění se spolu s malými klokany, kterých je tu fakt spousta, kocháme světelným smogem nerušeným pohledem na Mléčnou dráhu a miliardy zářících světů nad hlavou.
Ráno vyrážíme z hor přímo do srdce velkoměsta – v kalendáři je už 23. říjen a dalším bodem v itineráři je Brisbane (pozor, výslovnost není brizbejn, ale brisbn). Zabookovali jsme si kemp asi čtyři kilometry od centra, což byla nakonec prozíravá volba, protože Brisbane má jednu z nejdražších MHD na světě. Naštěstí i základní lístek platí na katamarány CityCat na řece Brisbane, takže máme v ceně menší plavbu kolem CBD (opět Central Business District) do čtvrti New Farm a v duchu děkujeme recepční z kempu za super tip. Odpoledně-večerní procházka městem zpět do CBD je završená (už po setmění) kulturní tečkou v podobě Sboru Židů z opery Nabucco, zpívaného z balkonu historické (tj. asi 100 let staré) budovy v centru. Brisbane se připravuje na listopadový summit G20 a kromě bojových vrtulníků Apache hlídkujících nad centrem se to projevuje i kulturním programem v ulicích.
Central Business District jinak vypadá hodně podobně jako CBD v Sydney (a Melbourne, jak později zjistíme) – spousta mrakodrapů a mezi nimi se sem-tam krčí historická budova z 19. nebo začátku 20. století. V pátek si dopoledne projdeme Botanic Gardens na jeho okraji. Zajímavostí tohoto místa je, že to je kolébka zemědělství v celém Queenslandu – právě tady zkoušeli pěstovat různé plodiny a ty, kterým se dařilo, pak šířili mezi farmáře. Poslední cíl v Brisbane je hora Mount Coot-tha na západním okraji města s planetáriem, novou a velkou botanickou zahradou a vyhlídkou, ze které máme Brisbane jako na dlani.
Tečkou za naším putováním po východním pobřeží byl výlet trajektem na North Stradbroke Island, druhý největší písečný ostrov světa. Nic moc zajímavého tam ale nebylo a koupání pokazil silný vítr a jeho dva potomci – značně snížená pocitová teplota a velké vlny.
