Divadelní recenze: Co skrývá Osm žen?

Osm žen je divadelní hrou francouzského dramatika Roberta Thomase (1927-1989). Jeho specifickým žánrem je komediální thriller, který v podstatě vynalezl. Osm žen je pak klasickou ukázkou tohoto stylu.

Thomasovy hry byly za jeho života celkem nedoceněny, Osm žen se však těšilo divácké oblibě i díky filmové adaptaci Françoise Ozona z roku 1967. A jen v Česku tuto hru v roce 1964 inscenovalo hned osm divadel. Letos se tato inscenace opět vrací, a to na prkna Klicperova divadla.

Vánoce na horách. Odlehlá chata na horském vrcholu, klid a mír, sníh se sype a všichni příbuzní tráví čas pospolu. Ideální představa, nic však není v této rodině vzdálenější. Středem rodiny je muž, kterého za celou dobu neuvidíme. Byl totiž zavražděn.

A široko daleko není nikdo jiný než jeho žena, dcery, sestra, tchyně, švagrová a služebné. Která však vraždila? Motiv měla každá z nich. A několik vlastních tajemství navíc, která vyplouvala na povrch, jak se snažily z obvinění před ostatními vykroutit a obhájit. Lži, zrady a intriky. Ženské. Zaplaťbůh, že se toho nebožtík nedožil a nemusí to všechno poslouchat, že…

Režisér Petr Štindl nevychází z původní Thomasovy hry, ale z Ozonovy adaptace, kde je přidaný lesbický vztah mezi dvěma hrdinkami (mužovou sestrou a služebnou Chanelle). Podobně jako Ozon i Štindl soudí, že „než o vyšetřování nějakého zločinu jde o odkrytí vztahů.“

Změnil také místo děje, který situoval do horské chaty. To považuji za plus, dal tak detektivce další rozměr. Opuštěné místo, zasněžené a neprůjezdné cesty, odstřižený telefon – naprosto nemožné sehnat jakoukoli pomoc. Osm žen je odkázáno jen samo na sebe, vydáno na milost jen samo sobě.

Osm žen je založeno na excelentních výkonech hradeckých hereček, o jejichž kvalitách nelze pochybovat. A to včetně nových přírůstků do souboru – Týny Andělové Průchové a Sáry Venclovské. Ta v roli mladé služky Luisy, která kromě drzostí srší i sex-appealem, exceluje.

To samé však lze říci i o „ostřílených“ herečkách dámské šatny. Um Zory Valchařové-Poulové byl v roce 2016 stvrzen Thálií a rozhodně od té doby neusnula na vavřínech. Výtečné jsou i Martina Nováková a Kamila Sedlárová, zvláště ve společných dialozích. Není divu, mají průpravu například ze hry Žárlivost či Nikdy (kde je doplnila ještě Zora) a spolu jim to zkrátka ladí.

Každá z hereček je ve své roli věrohodná a skvěle na jevišti dávkují ironický humor a napětí. Trochu násilně vklíněný působí jen zmíněný lesbický vztah, jako by těch náhod a nehod nebylo i bez něj dost. Na druhou stranu, jaký by jinak měla ale služka Channelle motiv?

Inscenace je proložena zpěvy, které jsem zpočátku považovala za rušivé, ale jak se herečky u mikrofonu postupně vystřídaly všechny, dostalo to smysl. Píseň proběhne mimo děj, v jakémsi bezčasí. Pauza na reklamu, řekněme. A během ní si žena vylije srdce, vyzná se nám ze svých tužeb, hříchů i minulosti a my víme, s kým máme tu čest.

Po doznění děj naváže tam, kde byl výstupem přetržen a pokračuje dál, nicméně divák má určitá vodítka k odhalení vraha. Ovšem konec, ten vás dozajista dostane. Věřte mi, že pokud budete mít svého vraždícího favorita, určitě se spletete. Na Osm žen do Klicperova divadla rozhodně jděte. Laťku letošní sezóně nastavily dost vysoko.