Ve Veletržním paláci se otevírá výstava NGP 230 let, která nabízí jedinečný pohled na historii instituce i její klíčové osobnosti. Návštěvníci se mohou těšit na sedmdesát uměleckých děl doplněných o historické fotografie, které společně vyprávějí příběh galerie v čase. Ve spolupráci s UMPRUM se zároveň rozjíždí bienále věnované nejmladší generaci tvůrců a program doplňuje také komorní projekt připomínající mezinárodní úspěch Jiřího Koláře na bienále v São Paulu v roce 1969. Spojujícím motivem všech výstav je proměna — umění i samotné instituce.
230 let Národní galerie Praha: instituce v pohybu
V únoru 2026 uplynulo 230 let od založení Společnosti vlasteneckých přátel umění, soukromého spolku, který si už v roce 1796 vytkl ambiciózní cíl: „znovuvyzdvižení umění a vkusu“. Právě jeho sbírky dnes tvoří základ fondu Národní galerie Praha.
„Jarní Opening ukazuje Národní galerii Praha jako instituci, která se opírá o svou 230letou historii a zároveň stále aktivněji vstupuje do mezinárodního dialogu o umění. Připomínáme klíčové momenty dějin galerie, představujeme nejmladší generaci tvůrců a vracíme se k okamžikům, kdy české umění výrazně rezonovalo ve světě,“ říká Olga Kotková, dočasně pověřená generální ředitelka NGP.
Výstava ve 4. patře Veletržního paláce, součást expozice 1796–1918: Umění dlouhého století, nabízí v deseti kapitolách průřez dějinami instituce od jejího vzniku až po současnost. Představuje přibližně 70 exponátů napříč sbírkami — od Norberta Grunda, Josefa Mánesa či Jakuba Schikanedera přes Františka Kupku, Pabla Picassa nebo Toyen až po současné autory, jako jsou Michael Rittstein či Krištof Kintera. Výběr doplňují archivní snímky i portréty osobností, které galerii formovaly.
Výstava připomíná, že historie Národní galerie je historií neustálého pohybu. Instituce během let opakovaně měnila své sídlo — od Šternberského paláce přes Rudolfinum a Městskou knihovnu až po Veletržní palác. Vlastní reprezentativní budovu přitom nikdy nezískala.
„Zásadní pro existenci Národní galerie jsou umělecká díla a společnost, která se s nimi setkává. Bez mecenášů, sběratelů a darů by nevznikla a nepřežila,“ zdůrazňuje Kotková.
Projekt zároveň připomíná i roli Moderní galerie, založené roku 1902, nebo zásadní moment roku 1949, kdy byla Národní galerie ustavena zákonem. Nechybí ani příběhy významných darů, díky nimž se do sbírek dostala díla, která by dnes galerie jen obtížně získávala.
Celá přehlídka je koncipována jako přehledná „výstava ve výstavě“, srozumitelná i pro zahraniční návštěvníky. Doprovází ji komorní fotografická instalace Otevřeno 230 let, umístěná v prostoru Korzo Veletržního paláce.
Bienále UMPRUM: Generace Z
Mezanin Veletržního paláce patří nejmladší generaci. Bienále UMPRUM, které se do Národní galerie vrací po více než deseti letech, představuje tvorbu pětadvaceti autorů a autorek napříč obory — od architektury a designu po volné umění, animaci či teorii.
„Bienální výstavy mají na UMPRUM dlouhou tradici. Každá z nich reflektuje aktuální společenská témata a přináší jedinečný pohled na myšlení mladé generace,“ říká rektor školy Jindřich Vybíral.
Výstava se zaměřuje na tzv. generaci Z — mladé lidi narozené zhruba mezi lety 1994 a 2004, kteří dnes vstupují do profesního i veřejného života. Kurátorský výběr sleduje zkušenost generace vyrůstající ve světě plném kontrastů.
„Od módy po videoart — napříč projekty se objevují společná témata: potřeba péče, hledání bezpečných prostorů i stírání hranic mezi fyzickým a digitálním světem,“ přibližuje kurátorka Tereza Vernerová Volná.
Generace Z žije v realitě, kde se prolínají zdánlivě neslučitelné polohy: naděje i úzkost, intimita i její veřejné sdílení, autenticita i stylizace. Online prostor přirozeně propojuje globální krize s každodenní komunikací — a právě tato zkušenost formuje i identitu mladých umělců.
Vystavená díla tak odrážejí napětí mezi viditelností a ochranou soukromí, mezi veřejným gestem a osobním prostorem. „Chtěli jsme vytvořit výstavu, která pomůže porozumět tomu, co mladá generace prožívá. To, co starší někdy vnímají jako banalitu, je často adaptivní reakcí na svět, který jsme spoluvytvořili my sami,“ říká kurátor Michal Novotný.
Součástí projektu je i katalog se třemi eseji věnovanými generační zkušenosti a proměně vztahu k virtualitě. Architekturu výstavy i vizuální identitu připravili absolventi UMPRUM.
Jiří Kolář: X Bienal de São Paulo
Komorní výstava připomíná účast Jiřího Koláře na bienále v São Paulu v roce 1969, kde získal jednu z hlavních cen. Prostřednictvím archivních fotografií a dokumentů částečně rekonstruuje jeho tehdejší prezentaci a zasazuje ji do širšího politického kontextu.
Projekt otevírá otázky role umělce v době politického napětí — a zároveň připomíná jeden z klíčových momentů mezinárodního uznání českého umění.
Národní galerie Praha navíc v březnu otevřela i trojici menších výstav v rámci takzvaných grafických kabinetů. Ve Schwarzenberském paláci představuje projekt Lilie: květina a symbol proměny významu této květiny v umění. Ve Veletržním paláci pak výstava Antonín Mánes – mezi komponovanou krajinou a skicou přibližuje tvorbu jednoho z průkopníků plenérové malby. Třetí kabinet s názvem „Erotika přešla v děs.“ Pokušení sv. Antonína sleduje toto téma napříč symbolismem, dekadencí i expresionismem — od starých mistrů po Josefa Váchala či Františka Koblihu.
Přehled otevíraných výstav
NGP 230 let
27. 3. 2026–3. 1. 2027
Veletržní palác, 4. patro (v rámci expozice 1796–1918: Umění dlouhého století)
Bienále UMPRUM: Generace Z
27. 3.–28. 6. 2026, ve spolupráci s UMPRUM
Veletržní palác, mezanin
Jiří Kolář: X Bienal de São Paulo
27. 3.–30. 8. 2026
Veletržní palác, 2. patro (ve sbírkové expozici1939–2021: Konec černobílé doby)
Lilie: květina a symbol
17.3.–28. 6. 2026
Schwarzenberský palác
Antonín Mánes – mezi komponovanou krajinou a skicou
10. 3.–21. 6. 2026
V expozici 1796–1918: Umění dlouhého století, 4. p. Veletržního paláce
“Erotika přešla v děs.” Pokušení sv. Antonína jako téma moderního umění
10. 3.–21. 6. 2026
V expozici 1796–1918: Umění dlouhého století, 4. p. Veletržního paláce
