Autorem hry, uvedené v Národním divadle Brno, je Milan Šotek, který je zároveň i dlouholetým uměleckým šéfem činohry na této scéně. Spolu s ředitelem Martinem Glaserem se jim povedlo za sedm let spolupráce uvést řadu zajímavých děl domácích i zahraničních dramatiků a vdechnout „Mahence“ novou dynamiku. Nyní se Milan Šotek představil širšímu brněnskému publiku i jako autor.
Od počátku svého divadelního působení má blízko ke komediálnímu žánru. V tomto duchu se nese i současná inscenace. Autor postavil svůj text na kdysi hojně využívaném motivu záměny postav. Děj také zasadil do doby, kdy se tento žánr těšil největší oblibě. Dva úspěšní vídeňští architekti z přelomu devatenáctého a dvacátého století si pomocí falešných vousů umí hbitě zaměňovat svoje identity. Navzájem si tak vyměňují milenky, aniž by ony cokoliv tušily. Po krátkém jednorázovém milostném dobrodružství následuje rozchod, protože oba odmítají strávit se stejnou ženou víc než jednu noc. Další ženy jim ostatně samy padají do náručí přemoženy jejich šikovností a šarmem. Vše drží v tajnosti dokonce i před svými manželkami.
Pilná dvojka Helmer a Fellner
Hermann Helmer a Ferdinand Fellner ovšem nejsou plody autorova smyslu pro nesmysl, ale skutečnými postavami. Oba pánové opravdu vedli ve Vídni architektonickou kancelář, která zejména koncem devatenáctého století postavila ve střední Evropě řadu divadelních domů a jedním z nich je také budova, ve které byla uvedena i tato hra. Nepochybně se ve skutečnosti věnovali projektování a budování stejně intenzivně jako se v Šotkově hře věnují běháním za sukněmi.
V podobně komické úloze vystupuje ve hře i výrobce ohýbaného nábytku Thonet. Především je ale text plný odkazů na dobu starého Rakouska, soupeření Čechů a Němců a tehdejší kulturní život vůbec. V tom se hra přibližuje cimrmanovské poetice. Jenže na rozdíl od Cimrmanů, pro které byla doba dávno minulá vždy zástěrkou především k tomu, aby promlouvali k aktuálním záležitostem, Šotek jako by se zahleděl do minulosti ztvárněné ve stylu klasika komedie záměn Georgese Feydeaua snad až příliš. Mnohokrát recyklované motivy manželských nevěr, žen lačných po milostných dobrodružstvích, starců posedlých vášní k penězům nebo zbraním vyžadují hodně humoru, nápadů a především svižné tempo. A toho se hře ne vždy dostávalo v potřebné míře.
A zase ty vousy
Navíc většina postav kolem ústřední dvojice se objevuje a zase mizí, aniž by do děje znovu zasáhla. To dělá dojem, že hra se odvíjí na půdorysu kabaretních výstupů. Ty jsou ovšem vždy postaveny na záměně pomocí nalepovacích vousů. A tento motiv se přece jen po čase okouká. Zároveň ovšem inscenace prozrazuje obdivuhodnou šíři znalostí a rozhledu jejího autora, který dokáže zapojit do příběhu odkazy na dobové dění a známé i méně známé postavy minulosti, čímž výrazně přesahuje omezený rozhled běžných lehkých komedií.
Scéna Pavola Andraška i kostýmy Kataríny Hollé respektují vkus Belle Époque, do které je děj zasazen. Výprava je na pozadí vtipně doplněna prvky technických výkresů odkazujících na stavitelskou profesi obou navenek důstojných pánů. Rovněž jsou do akce funkčně zapojeny židle thonetky charakteristické pro onu dobu.
DIVADLO: FELLERŮV HELMER A HELMERŮV FELLNER
Autor: Milan Šotek
Režie: Michal Vajdička
Dramaturgie: Vít Kořínek
Scéna: Pavol Andraško
Kostýmy: Katarína Hollá
Hrají: Ivan Dejmal, Jakub Svojanovský, Zuzana Černá, Petra Lorenc, Pavel Čeněk Vaculík, Petr Bláha, Anna Glässnerová, Anna Červeňová j.h., Petr Kubes, Tereza Groszmannová, Michal Bumbálek, Lukáš Pernička j.h. / Jonáš Pulkrábek j.h., Antony Rossi j.h. / Adam Škvařil j.h.
Premiéra: 27. 3. 2026
–> NÁRODNÍ DIVADLO BRNO /MAHENOVO DIVADLO
