„Co se stalo s vaším bratrem?“ „Zazdila jsem ho.“ Divadlo Rokoko vpouští na jeviště Tekoucí písky, na jedné straně drsnou komedii, která nutí chytnout se za nos, na druhé straně existenciální drama pro všechny jemnocitné.
Mladá Emílie přijímá nabídku vychovávat dítě na venkovském sídle mezi vřesovišti. Když tam ale dorazí, marně se ptá jak po dítěti, tak po pánu domu, který ji pozval a do něhož se skrz dopisy zamilovala. V domě, zdá se, žije jen dvojice sester a dvě služebné – nebo snad jen jedna? Toho, co tu nesedí, je opravdu hodně. Drama amerického autorstva Jen Silverman, inspirované korespondencí Charlotte Brontëové, ukazuje, jakými způsoby v člověku roste cynismus, krutost, ale také něha a důvěřivost. A že se kolikrát bizarně proplétá jedno s druhým. Samostatná, alegorická příběhová linka se Psem a Slípkou pak naznačuje, že se lidé nedělí ani tak na lidi a zvířata, ale na dva druhy zvířat – záleží, které ve vás nakonec převládne.
V textu najdeme nespočet významových rovin. Rezonují jím např. motivy matriarchálního společenského uspořádání či lásky bez ohledu na pohlaví druhého. Nebo poetika života v nehostinné krajině, která neodpouští chyby. Hlavní fokus však padá především na jednotlivé lidské charaktery; naprosté solitéry, kteří si k sobě navzájem velice obtížně hledají cestu a o to snáz se rozcházejí. Režijní počin Viktorie Čermákové se nese v duchu konverzačního dramatu, dbajícího hlavně na vykreslení těchto povah a vztahů. A šlape to víc než dobře – ostatní zákonitosti světa, který postavy obklopuje, se nám tak jako tak vyzrcadlí právě skrz ně.
Teď to musí znít, že Tekuté písky jsou určené jen intelektuálním masochistům. Opak je pravdou. „Úterý – asi se zabiju.“ Dobrý humor vzniká tehdy, když působíte smrtelně vážně. Lepší humor tehdy, když zvrátíte do vtipu smrtelně vážná témata a divák si najednou uvědomí, že se stává sadistou, když se tomu zasměje. Kolektiv sestávající z všeobecně známých jmen (Eva Salzmannová, Ivana Uhlířová, Dana Batulková) i jmen teprve se rozeznívajících (Martina Jindrová) ruku v ruce úžasně zvládá gradovat absurditu i existenciální rozměr díla zároveň. V lince Pes (Tomáš Milostný) – Slípka (Sára Affašová) se dvojici daří vyhnout herecké karikatuře, kdy jeden zvíře napodobuje, spíš než pracuje s rysy jeho povahy (což by se mohlo stát velmi snadno!).
Scénografka Eva Jiřikovská volí působivou výtvarnou zkratku. Mobilní stěny pokrývá stovkami igelitových sáčků. Jejich vlastnosti pak v průběhu děje pomáhají vytvářet nejrůznější vizuální i zvukové vjemy: bludištní charakter domu, kde je jedna místnost jako druhá; světelné atmosféry, vznikající nasvícením stěn zezadu; a také hlasité šumění větru na vřesovištích. Sáčky – zdá se – konkrétní symboliku nenesou. Generují však dvojznačnosti, kontrasty, jimiž si tento materiál znovu a znovu vynucuje naši pozornost. Jsou umělé, reprezentují však přírodu. Jsou vzdušné, ale uměly by i zadusit. Je příjemné setkat se s tímto „znakovým“ přístupem ke scéně také v Městských divadlech. To v případě kostýmů se Jiřikovská drží spíše při zemi. Sází na jednoduché, účelové oděvy, nemá potřebu historizovat. Psovi dává huňatý zimní svrchník, což naprosto stačí. V případě Slípky je ale škoda použitého peří a svítivě zelených legín. Působí jako postava z Kouzelné školky, od které čekáte vše, jen ne dialog o podstatě lásky – a právě ten Slípka se Psem vedou od začátku do konce.
V inscenaci zazní tři písně z dílny Jakuba Kudláče (a také jeho další, ambientní kompozice). Vokály jsou herečkami zpívány naživo, podkres je přiznaně reprodukovaný. Když tedy například M. Jindrová začne „hrát“ na mandolínu, jen ji drží a prstoklad nepředstírá. Někoho to možná zklame, někdo za tím najde skrytý význam. Tak jako tak jsou Kudláčovy skladby ukázkou toho, že do původní hudební tvorby pro divadlo má rozhodně smysl investovat.
DIVADLO: TEKOUCÍ PÍSKY
Překlad: Ester Žantovská
Režie: Viktorie Čermáková
Dramaturgie: Kristina Žantovská
Scénografie: Eva Jiřikovská
Hudba: Jakub Kudláč
Hrají: Eva Salzmannová, Ivana Uhlířová, Martina Jindrová, Dana Batulková, Tomáš Milostný, Sára Affašová
Premiéra: 25. 5. 2024, Divadlo Rokoko
www.mestskadivadlaprazska.cz
