V prosinci vydala Aneta Langerová nové album Na Radosti inspirované šumavskou přírodou. Teď projíždí republiku v rámci stejnojmenného turné. Ve čtvrtek 26. 2. zavítala i do SONO Centra v Brně. Které písně zazněly a jak si koncert publikum užilo?
Koncert začal překvapivě na čas. Nejdřív na pódium nastoupila celá Anetina kapela čítající sedm členů. Pak se za velikého potlesku objevila i Aneta. Začala úvodní písní z alba Na Radosti Dívka. Nástup to byl jemný a pozvolný a obecenstvo bylo hned naladěno na tu správnou notu. Už v této písni bylo jasné, že přibrat smyčcové trio byl skvělý nápad. Dodávalo po celou dobu koncertu hudbě na hloubce a naléhavosti.
Když dozpívala, přivítala se Aneta s publikem. Ti, kteří ji naživo ještě nikdy neviděli, byli překvapeni, jak tichý a jemný hlas najednou má. Následovaly písně Svatá Kordula a Panna. Lidé v sále se připojili k refrénu Malé mořské víly a později zpívali i Hříšná těla, křídla motýlí. Následovalo strašidelné U nás na vsi, do kterého se všichni na jevišti opřeli. Na chvíli byla většina kapely propuštěna z pódia a zůstala jen Dorka Barová s violoncellem, která složila Slova z hor. Praskání kamen na začátku byl jeden z nejpříjemnějších akcentů celého koncertu. Zazněla i Divoká hejna a zahráli na Poplach, až z toho všeho vzniklo Pokušení. Ze staršího alba zpívala Aneta i Stačilo říct za doprovodu hry na valchu. Z Na Radosti pak ještě Trávu a Nevěstu. Poslední novou písní byla Bříza, během které si s gustem zahvízdal každý, kdo věděl jak. Nechyběly ani přídavky nakonec.
Aneta s publikem pracuje milým způsobem. Nekřičí, nehecuje je, aby tleskalo. Jen tak jakoby mimochodem navrhne, že by sál mohl začít zpívat s ní. A všichni poslechnou. Zvlášť potěšeni prohlášením „Koukám, sluší vám to. Jste hezký publikum.” Nadšené ovace ale nezpůsobilo jen menší polichocení. Opět prokázala, jak krásný hlas má a jak si s ním dokáže hrát. Její výjimečnost netkví jen v barvě jejího hlasu nebo snad jejím rozsahu. Jinou ji dělá cit, který do svých písní vkládá. A vy se zaposloucháte a zjistíte, že jste se ztratili kdesi daleko ve vlastních úvahách a vzpomínkách. Celá ta náhlá melancholie vás nezaskočí, není ani nepříjemná. Prostě se necháte unášet, ponoříte se do melodií a textů, ve kterých je velmi lehké se najít. Tohle všechno je příjemný zážitek hlavně proto, že Aneta i do nejsmutnější písničky dokáže vtěsnat jiskru naděje a radosti.
A mezi námi, když vezmu v potaz její začátky, je z ní teď neuvěřitelně krásná ženská. Sečteno a podtrženo, těším se na další alba a koncerty. Jsem si jistá, že by byla hloupost nechat si je ujít.
