Po vystoupení na Colours of Ostrava a následném koncertu ve Foru Karlín by se mohlo zdát, že už bude mít britský zpěvák George Ezra České republiky dost. Ani předchozí dvě vystoupení ho však neodradila a na pokračování Staying at Tamara’s tour se po dvě stě deseti dnech opět představil v Praze – nyní však ve větších prostorech Tipsport areny v Holešovicích. A rozhodnutí nevynechat tuto zastávku bylo správné. Koncert, jehož atmosféra se měnila s každou písničkou, si fanoušci vychutnávali s širokým úsměvem na rtu a obdivem k interpretovu jedinečnému hlubokému hlasu.
Tentokrát předskokanem nebyl zpěvákův bratr, ale skupina Hot 8 Brass Band, která mísí hiphop a jazz s funky prvky. Když se v 19:45 osm členů dostavilo na pódium, někteří návštěvníci vypadali překvapeně a rozpačitě. Rozporuplné pocity se však v návalu pozitivní energie linoucí se z pódia téměř okamžitě rozplynuly. I když se výběr předkapely mohl zdát jako krok vedle, jelikož se stylem Ezry vůbec nekoresponduje, sympatičtí Američani si publikum získali – ať už melodiemi písniček či breakdancem jednoho ze svých členů. A že jim to skvěle ladí do rytmu i s Georgem, ukázali v samotném závěru koncertu. Nebudeme však předbíhat.
Jako doma v obýváku. Tohle je jedna z vět, kterými se dá celý večer ve zkratce popsat. Stage tvořená třemi velkými okny, ve kterých se skrývaly LED obrazovky, tři lampy a gramofon, který se rozezněl v úvodu Did You Hear the Rain?
Nedílnou součástí show však byla hra světel, která například při skladbě Barcelona, kdy celá hala potemněla, procházela skrze okna a tvořila tak sluneční svit. Ano, prostory vypadaly jednoduše, svůj účel zvolené aranžmá však splnilo. V kombinaci se zpěvákovým vystupováním, kdy se ve většině případech lehce pohupoval do rytmu, působila celá scéna pohodově a uvolněně. A možná právě takhle to vypadalo u Tamary… kdo ví?
Další slova, jež vystoupení perfektně vystihují, jsou spojení ,,jako na houpačce“. Mladý interpret s naprostou lehkostí přecházel od éterických skladeb, kde byl v centru pozornosti pouze jeho zpěv a kytara, k tanečním, kdy naopak dokázal dostat do varu celou halu. Hřebem večera byly písničky Song 6, Blame It On Me a přídavková Shotgut.
Při první zmíněné arénu fanoušci rozsvítili svými telefony a rozjařenou Blame It On Me doprovázel potlesk tak dlouhý, že ho musel zpěvák sám utišit. Na poslední skladbu celého večera Shotgun si Ezra na pódium pozval i své předskokany, aby ji společně předvedli ve funkové verzi, po které se rozhodně nechtělo nikomu odcházet domů.
Ačkoliv umělec neřekl česky ani slovo, své příznivce každého věku si naprosto podmanil svými příběhy například o tom, proč by měl jako normální člověk spát v hotelu, když může strávit čas doma u cizích lidí z internetu, o opíjení se při natáčení klipu Hold My Girl nebo o zákulisním pohledu na vznik hitu Budapest, který stál u zrodu jeho slávy a jehož příběh se začal psát ve Švédsku během finále hudební soutěže Eurovize.
V hodinu a půl dlouhém setu se dvěma přídavky předvedl britský umělec to nejlepší ze svého repertoáru. Zazněly jak starší skladby z alba Wanted on Voyage, tak i novinky ze Staying at Tamara’s jako například pozitivně laděné Paradise a Pretty Shining People. Celou atmosféru navíc skvěle podtrhla kapela, která sice nebyla v úplném centru pozornosti, ale bylo vidět, že i její členové si koncert zplna užívají a trumpetové sólo blonďaté muzikantky si také vysloužilo dlouhý potlesk. Další koncert George Ezry předčil veškerá moje očekávání a nezbývá mi nic jiného než doufat, že se brzy opět vydá na cesty a načerpá tak inspiraci k tvorbě nového alba.
