Na křtu jejího třetího alba Antigona v MeetFactory začalo hořet. Beznadějně vyprodaný Jazz Dock, kde Katarzia oslavila svoje třicáté narozeniny, ale nepotopila. Ba naopak! Koncert, na kterém zazněly ty nejlepší písně z celé její tvorby, provázela hezká a přátelská atmosféra.
Slovenská písničkářka Katarina Kubošiová (tedy Katarzia) brnká na kytaru, vytáhne extravagantní outfit, roztomile se směje a zatraceně dobře píše. A nejde o tuctově popové písně, naopak se nebojí vyjít vstříc experimentům. To se ukázalo zejména v písních na albu Antigona, na koncertě z něho zazněl ale jen song Lepidlo.
Vystoupení rozdělila patnáctiminutová přestávka na dvě části. A ačkoliv na začátku každé byla Katarzia na pódiu sama s písněmi Utekám a Rozprávkar, po celý večer ji jinak doprovázela kapela ve složení Vladko Mikláš, Albert Romanutti, Lukáš Mutňanský a Oliver Lipenský. Sympatický a exotický host Milan André všechny potěšil: „Jo, fakt sa volám Milan,“ smál se, když vzal do ruky kytaru. Vyrůstal v Kanadě a tento rok bude vydávat ve stejném vydavatelství jako Katarzia (Slnko Records) své první album s názvem Who Am I.
Písničky Katarzie mám ráda ve sluchátkách při večerních procházkách Prahou, naživo byl však celkový dojem mnohem lepší. Bavilo mě, jak se při nich tváří, jak diváky zavede do depek a pak je z nich tím „nevinným úsměvem“ zase vyvede… Škoda, že jednu z kytar pronásledovaly technické problémy, v natřískaném Jazz Docku se nedá moc dýchat a věšáky nestačily pro všechny zimní bundy…