Cestou domů z koncertu Maarja Nuut, který proběhl v Paláci Akropolis, jsem přemýšlel, jestli je dobře (nebo špatně), že tam bylo tak málo lidí. Estonská zpěvačka a houslistka, která překlenuje zub času mezi tradicí a modernou, vykouzlila na nedělním koncertě tak intimní atmosféru, kterou bych si asi v přeplněném sále neužil. Naopak jsem rád, když je někdo tak talentovaný náležitě oceněn.
Hodinové představení doprovázel umělec s poetickým jménem Ruum, skrytý za midi kontrolery a počítačovou obrazovkou. S úsměvem na tváři vtipně parodoval často pronášené klišé: „Do Prahy jsem se hrozně těšil. Moje maminka tu byla na začátku osmdesátých let a když se vrátila, vyprávěla mi, že Praha je nejkrásnější město, které viděla. Bohužel v jiném městě nikdy nebyla.“
