Poprvé během své dvacetileté existence zavítala do České republiky kanadská kapela Metric. Do pražské ROXY přivezli nejnovější sedmé studiové album Art of Doubt a svým debutem překonali všechna očekávání. Publiku odehráli koncert plný hitů s fantastickou energií a nábojem.
Metric u nás nepatří mezi nejznámější kapely, což je s podivem vzhledem k tomu, že jejich hity často zaznívají ve velmi populárních filmech nebo seriálech. Napsali píseň i k trháku Twilight: Zatmění, kde se jejich hit Eclipse (All Yours) objevil jako titulní píseň.
Možná i kvůli malému povědomí o této kapele se ROXY nepodařilo koncert vyprodat a poměrně často jste mezi návštěvníky zaslechli i jiný jazyk než češtinu. Ovšem ani to neubralo vystoupení na kvalitě a kdo se nakonec rozhodl radši zůstat doma, udělal velkou chybu.
Večer otevřel rakousko-americký zpěvák James Hersey. Svůj necelý půlhodinový koncert zahrál pro poloprázdný klub, což si rozhodně nezasloužil. Spolu se svými dvěma společníky odehrál skvělý set plný pozitivní energie. Jeho styl hudby byl sice trochu méně údernější než u následujících Metric, publikum ale na jejich příchod příjemně naladil.
Energií a ani vystupováním se nemohl rovnat kanadské čtveřici v čele se zpěvačkou Emily Haines. Úvodní tóny písně Love You Back z nejnovější desky Art of Doubt fanoušky pohltily a už nepustily. Během večera zazněly písně napříč celou jejich kariérou, nejvíce ovšem z poslední desky a ze starších alb Synthetica (2015) a Fantasies (2009).
Kapela hned na začátku nasadila vysoké tempo, které se jí podařilo udržet až do konce večera. Třešničkou na dortu byla závěrečná část vystoupení, jež předcházela přídavku. Návštěvníci od počátku tancovali a zpívali spolu s kapelou. Nejsilnější reakce přicházely při hitech jako Youth Without Youth nebo Breathing Underwater, na celé čáře však vyhrála závěrečná Help I’m Alive.
Komunikace s publikem byla fantastická – ať už se jednalo o promluvy k obecenstvu, nebo jen běžné dovádění s předními řadami.
Metric si dokázali velmi dobře poradit i s prostorem v ROXY. Do Prahy přivezli skromnou, ale velmi působivou světlenou show, která na všechny udělala dojem.
Ten dokreslil i dokonalý hudební projev. Ať už to byl skvělý zpěv Emily Haines, nebo přednes kytaristy Jamese Shawa. Právě díky jeho parádní hře na kytaru jsme jen užasle třeštili oči a užívali si vše, co se zrovna na pódiu a zejména v naších uších odehrávalo.
Jestli se vyplatilo dvacetileté čekání? Rozhodně. Metric překonali všechna očekávání a dostali se ještě dál. Během hodinu a půl dlouhé show šlo jen těžko zůstat v klidu a fanouškům nezbylo než „hltat“ úžasnou hudbu, která už ve sluchátkách nikdy nebude znít stejně…
