Galerie Czech Photo Centre ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla a Českým rozhlasem pořádá u příležitostí padesátého výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa výstavu fotografií Oldřicha Škáchy s názvem Okupace 1968.
„Oldřich Škácha byl nejlaskavější chlap jakého jsem kdy poznal.“ To neříkám jen já, do této jednoduché věty to shrnul spisovatel Jiří Stránský, a když to říká on, nelze brát výrok na lehkou váhu. Oldřich Škácha byl také báječný fotograf, o čemž svědčí více než sto tisíc políček negativů, které po jeho úmrtí v roce 2014 opatruje Knihovna Václava Havla.
Toto rozsáhlé dědictví skrývá desetitisíce historicky cenných fotografií, ale také pořádnou porci práce. Jednotlivé negativy se musí naskenovat, roztřídit a pečlivě popsat tak, aby je bylo možné zpřístupnit historikům, badatelům i veřejnosti. Popisováním fotografií se v archivu Knihovny Václava Havla zabývá již tři roky Oldřichova životní družka Marie Fantyšová. Svěřila se mi, jak zvláštní pocity jí tato práce přináší. Na jejím monitoru se objevují dávno minulé okamžiky i známé tváře přátel, které již nelze navštívit. Jak sama říká: „Mám pocit, jako bych znovu prožívala svůj vlastní život.“
Oldřich Škácha je veřejnosti znám jako jeden z dvorních fotografů Václava Havla, kterého fotil dlouhá léta. Shrnul je do třech kapitol: disident, prezident, občan.
Oldřich Škácha je také autorem dnes již legendárních novoročenek Pavla a Jeleny Kohoutových. Učil fotografickému řemeslu Ivana Kyncla, který se v po svém nuceném odchodu ze země v rámci akce Asanace prosadil v Anglii jako uznávaný divadelní fotograf.
Škácha přes padesát let fotil osobnosti české kultury, disentu, ale také architekturu a život kolem sebe. Vždy zůstal věrný kinofilmu a černobílé fotografii, jednou z mála výjimek tvoří fotografie oficiálních akcí pro Pražský hrad, kde fotil na barevný materiál.
Oldřich o svém focení vždy mluvil velice skromně, jako o prostém dokumentování událostí, řemeslu, na kterém není nic až tak složitého.
Pro jeho tvorbu je příznačný přátelský vztah s fotografovanými osobnostmi. Listování jeho fotografiemi, to je listování rodinným albem. Jen místo strýce Karla si prohlížíte fotografii Václava Havla, který u starého gramofonu čte jakýsi dokument, nebo fotku loučícího se Ivana Kyncla stojícího s kufrem v ruce na pražském Hlavním nádraží. Jistě, rodinná alba jsou plná podobných snímků, ale tyto fotografie zachytily Ivana Kyncla, který nedobrovolně opouští svou vlast a Václava Havla, jak v roce 1975 v bytě Pavla Kohouta čte před starým gramofonem koncept dopisu adresovanému prezidentu republiky Gustavu Husákovi.
Takových fotek nám Oldřich zanechal tisíce.
Vzpomínám na Škáchův ateliér, povídání nad krabicemi od fotopapírů zaplněných fotografiemi. Rád jsem jimi listoval a Oldřich vyprávěl příběhy nejen o okolnostech vzniku jednotlivých snímků, ale často také neobyčejné životní příběhy portrétovaných osob.
Takových krabic byly v policích jeho pražského ateliéru stovky. Každá měla rukou psaný jednoduchý popisek, například: Semafor 1965, V.H. 1978, Kohout 1977 nebo
Okupace-Tanky 1968.
Letos si 21. 8. připomínáme padesáté výročí vpádu vojsk pěti komunistických zemí Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. Invaze se kromě Sovětské armády zúčastnila vojska Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Bulharské lidové republiky a Německé demokratické republiky. Vojska SSSR zde zůstala až do roku 1991.
Jednou z kulturních akcí připomínajících tuto tragickou kapitolu českých dějin je výstava fotografií Oldřicha Škáchy Okupace 1968.
Vernisáž výstavy proběhla 16. 8. v Praze v galerii Czech Photo Centre. Výstavu zahájili Michael Žantovský z Knihovny Václava Havla, Ondřej Suchan a Ondřej Nováček z Českého rozhlasu a za Czech Photo Centre paní Veronika Souralová. Akci moderoval Jan Pokorný.
Vystaveno je celkem 52 velkoformátových fotografií, které z 12 negativů, tedy přibližně čtyř set snímků, pečlivě vybral a naskenoval dokumentární fotograf Ondřej Němec. Vystavené fotografie vzbuzují emoce i po padesáti letech, tanky v rozbitých ulicích Prahy jsou tak cizí a vzdálené, přitom nám jsou tyto dávné výjevy povědomé. Vztek, slzy, krev, odvahu, odpor i strach, to vše se podařilo zachytit na černobílý kinofilm.
Všech dvanáct svitků nafotil Oldřich Škácha během prvních dvou dnů okupace. Třetí den sám opustil Československo, aby se po nedlouhé emigraci vrátil zpátky domů. Odhaduje se, že do roku 1969 opustilo Československo až 70 000 občanů.
Součástí výstavy je instalace fotografa Petra Šálka, který na místě postavit model fotokomory tak, jak ji fotograf navždy opustil.
Společně s výstavou Okupace 1968 probíhá ve vedlejší výstavní síni expozice oceněných a vybraných fotografií projektu Českého rozhlasu Československo fotografie roku ’68. Porotě předsedal český fotograf Herbert Slavík, který se zúčastnil slavnostního zahájení výstavy i vyhlášení vítězných snímků.
Před objektivem Oldřicha Škáchy se odehrála řada klíčových událostí našich soudobých dějin. Máme veliké štěstí, že u toho byl, protože díky tomu jsme u toho dnes prostřednictvím jeho fotografií i my.
Výstavu Oldřicha Škáchy Okupace 1968 můžete ve velké výstavní síni galerie Czech Photo Centre navštívit až do 16. 9.
