Čtyřicáté knižní tipy patří publikacím Nakladatelství Paseka. Poznáme brněnskou architekturu, pocítíme napětí, vzpomeneme na Kafkův Zámek, připomeneme si český seriál s Ivanem Trojanem v hlavní roli, seznámíme se s dnes tolik obávaným náboženstvím, k přemýšlení nás dunutí příběh Amose Oze a naučíme naše ratolesti čelit strachu ze tmy.

 

James Marrison – Pod vodou

James Marrison pochází z anglického Oxfordu. Je absolventem Edinburské univerzity v oboru historie a působil mimo jiné jako učitel angličtiny a novinář se specializací na zločin a krimininalistiku. V současné době žije v Buenos Aires.

Tak jako díla Agathy Christie či populární televizní seriál Vraždy v Midsomeru ukazuje i strhující románový debut autora odvrácenou stranu zdánlivé idyly anglické venkovské komunity, ve které vládne nedůvěra a strach a nic není tak, jak se na první pohled zdá.
Když je detektiv Guillermo Downes povolán do malebné anglické vesnice, aby vyšetřil brutální vraždu Franka Hursta, okamžitě se mu vybaví jiné mrtvé tělo: před lety prověřoval na stejném místě okolnosti tragické smrti Hurstovy manželky.

Hurst byl navíc v minulosti jedním z podezřelých v případu zmizení dvou místních školaček, který zůstal neobjasněn. Neodbytné vzpomínky na dávné trýznivé události z detektivova vlastního života jen posilují temnou atmosféru příběhu. Ten nekompromisně odsýpá, čte se jedním dechem, nezdržuje hluchými místy ani zbytečnou vatou.

Nejedná se o thriller plný krve a násilí, Marrison nabízí klasickou detektivku, která má skutečně řadu podobných rysů s Vraždami v Midsomeru. Ač se jedná o jeho prvotinu, autor naservíroval čtenářům mimořádně povedenou knihu, kterou ocení nejeden fanoušek krimi. Poutavý děj navíc podtrhuje jeho zasazení do zimního období a nabízí čtenáří mimořádně mrazivé vyústění.


Renata Vrabelová, Petra Svobodová, Vladimír Šlapeta, Pavel Hroch – Brno moderní

Architektka Renata Vrabelová se od roku 2000 zabývá propagací moderní architektury a udržitelného stavění. Je editorkou řady publikací o brněnské architektuře 20. století, od roku 2016 pracuje v Metodickém centru moderní architektury ve vile Stiassni v Brně.

Uznávaný historik architektury a vysokoškolský pedagog Vladimír Šlapeta působil od sedmdesátých let do současnosti v mnoha vedoucích funkcích (Národní technické muzeum v Praze, ČVUT) a je autorem řady publikací o moderní architektuře.

Historička a památkářka Petra Svobodová je od roku 2014 kurátorkou Vily Löw-Beer v Brně. Zabývá se problematikou památkové ochrany moderní architektury a industriálních staveb a na toto téma publikovala řadu příspěvků.

Fotograf a překladatel Pavel Hroch fotografoval v Mexiku, Rusku, v rumunském Banátu, v Kazachstánu, Afgánistánu, Španělsku a na Slovensku. Je spoluautorem čtyř knižních průvodců Praha moderní.
Procházka moravskou metropolí je živou a bohatou učebnicí historie architektury. V první polovině 20. století nabízí pestrou směsici dobových přístupů. Od nástupu secese přes snahy architektů vyjádřit ideu nové republiky národním slohem, moderněklasicistní důstojnost a konstruktivistickou suverénnost až po funkcionalistickou prostou, ale rafinovanou poetiku.

Od extrovertního výrazu administrativních a industriálních budov či obchodních domů přes funkční úspornost činžáků po intimní tvář vilové architektury. Stejně jako předchozí svazky architektonických průvodců, které byly věnovány Praze, se i tento snaží objevovat.

Brno moderní ukazuje, že moravská metropole není jen slavná vila Tugendhat, hotel Avion nebo brněnské výstaviště. Zavést čtenáře i na místa méně známá, a přitom ne méně isnpirativní, je hlavním smyslem této knihy. Činí tak slovem a obrazem, přehledně, po jednotlivých čtvrtích na základě map a její součástí je slovníček architektonických pojmů a medailonky architektů.

Na knize se mi velice líbí, že není určena pouze pro odborníky, ale i pro laickou veřejnost. Nabízí nespočet zajímavých architektonických skvostů s krátkým výkladem a mapou, která knize přidává na přehlednosti. Je až s podivem, kolik objektů v Brně denně míjíme a netušíme, jakou krásu v sobě skrývají. Kniha je také plná fotografií výše zmíněného Pavla Hrocha a ač má černobílá fotografie rozhodně své kouzlo, uvítala bych Brno moderní v barevném provedení.

Philippe Claudel – Vyšetřování

Philippe Claudel se na francouzské literární scéně prosadil románem Šedé duše, který získal mimo jiné prestižní Renaudotovu cenu, v anketě časopisu Lire byl označen za nejlepší román roku a byl přeložen do třech desítek jazyků. Příznivého ohlasu u čtenářů i kritiky se dočkal i následující román Vnučka pana Linha. Román Brodeckova zpráva, tvořící s předchozími dvěma díly volnou ‚válečnou‘ trilogii, získal mimo jiné Goncourtovu cenu lyceistů a cenu britského deníku The Independent a byl jedním z finalistů ceny Magnesia Litera za nejlepší překladový titul roku.

Nenápadnému a skromnému vyšetřovateli, který je pověřen úkolem zjistit ve Městě okolnosti série sebevražd mezi zaměstnanci gigantického Podniku, je zřejmé, že věci nepůjdou hladce, hned od chvíle, kdy vystoupí z vlaku. Na nádraží na něj nikdo nečeká, do Podniku je mu odepřen přístup, s absurdními překážkami musí bojovat i při pokusu ubytovat se v hotelu. Nic ve Městě neodpovídá běžným zvyklostem: nesnesitelné vedro střídá sníh a jasné nebe hluboká tma, večer jsou ulice liduprázdné, zato ráno se jimi šinou kolony aut a proudí lidské řeky, kterými se nelze prodrat. Vyšetřovatel je po mnoha peripetiích do Podniku konečně vpuštěn, ba právě naopak…

Temně komický román na téma lidského údělu upomene na obdobně laděné prózy Kafkovy či Beckettovy a je novým dokladem šíře autorského záběru i vypravěčského mistrovství jednoho z předních francouzských prozaiků.

Dílo Vyšetřovatel je za poslední dobu jedno z nejlepších, jaké jsem kdy četla. Velmi mě bavila autorova hra jak se čtenářem, tak i s dějem, který připomíná spíše sen. Potkává se zde Kafka (ten především, vzpomeňme na jeho Zámek), Beckett i Orwell. Ač všechno v knize působí absurdně, nelze se od ní odtrhnout.

Iva Procházková – Vraždy v kruhu (Dívky nalehko)

Iva Procházková strávila jedenáct exilových let v Rakousku a Německu, kde má dodnes své věrné čtenáře. Psala divadelní hry a knihy, především pro děti a mládež. Mnohé byly oceněny prestižními literárními cenami a byly přeloženy do řady jazyků. Dnes žije v Praze a pracuje jako spisovatelka a scénaristka na volné noze. Za dětské knihy Myši patří do nebe a Nazí získala cenu Magnesia Litera.

V soukromé zahradě je nalezena mrtvá dívka, oděna jen v lehkém erotickém prádle. Na první pohled okolnosti ukazují na sexuálně motivovanou vraždu. Svérázný komisař Holina, který dá stejně na svou policejní intuici jako na radu bývalé lásky, psycholožky a astroložky Sabiny, se snaží proniknout co nejhlouběji do okruhu lidí kolem zavražděné Vietnamky. Pátrání ho nejprve vede do proslulé tržnice SAPA, postupně však zjišťuje, že ve hře je mnohem víc.

Dívky nalehko jsou dalším setkáním s majorem Holinou z pražského oddělení vražd, kterého známe ze seriálu Vraždy v kruhu s Ivanem Trojanem, Richardem Krajčem a Hanou Vagnerovou v hlavních rolích. Stejně jako Muž na dně, i Dívky nalehko předcházejí událostem seriálu.

Detektiv Holina je sympaťák jak na obrazovce, tak i v knize. Ta nabízí povedený detektivní příběh s řadou podezřelých a čte se skoro sama. Je všeobecně známo, že kniha je vždy lepší než film/seriál, ale v tomto případě je to spíše 50/50. Ivan Trojan v hlavní roli totiž (jako obvykle) exceluje a je proto poměrně složité určit, zda je příběh lepší na papíře, nebo na televizní obrazovce. Obě zpracování mají své kouzlo, pokud jste seriál neviděli, máte rádi napětí a příběhy z pražského prostředí, neváhejte a do knihy se začtěte. Litovat nebudete.

Carole Hillenbrandová – Islám: Historie, současnost a perspektivy

Uznávaná historička Carole Hillenbrandová přichází s knihou, která je v dnešní zmatené době více než potřebná. Islám se stal synonymem pro všechno nebezpečné, nežádoucí a děsivé. Nesbírejte o tomto náboženství informace na internetu, ale raději otevřete tuto knihu. Hillenbrandová se dotýká všech nejzásadnějších témat, která byste měli o islámu znát.

Proberete s ní historii a vznik nejmladšího ze tří abrahámovských náboženství, dozvíte se o samotném gró této víry, Koránu, právním systému, tradicích a zvyklostech, islámské teologii a mystických směrech. Hillebrandová vám vyjasní termíny jako džihád nebo fiqh. Seznámí vás s šíity a sunnity, ale také s postavením ženy uvnitř islámu. Prostor dostane i současná podoba islámu, i když tu Hillebrandová spíš pouze naťukává.

Hlavním a upřímným tématem knihy tak zůstává historie islámu a jeho duchovní svět. Nemusíte se bát suchých faktů, Hillebrandová je čtenářsky velice vstřícná a rozhodně vás bude bavit. Kniha je doplněna stručným přehledem islámských dějin, mapkou zastoupení muslimů ve světě i slovníčkem pojmů. Knihu určitě doporučuji a myslím si, že by neměla chybět v knihovničce každého vzdělaného člověka.

Amos Oz: Jidáš

Jestli jsem se opravdu nemohla dočkat nějaké knihy, byl to Jidáš izraelského spisovatele Amose Oze. Českým čtenářům důvěrně známý a oblíbený prozaik přišel s románem, který v jeho tvorbě považuji za jeden z nejzdařilejších. Mladý student Šmuel Aš nachází útočiště v domě starého intelektuála a jeho snachy, kteří sdílejí tragické tajemství a žijí osamělým životem s jasnými pravidly.

Šmuel se o starého pána stará a dělá mu společnost při večerních rozmluvách, zatímco marně touží po lásce jeho snachy. Při tom se snaží posunout se dál ve své vysokoškolské práci o Ježíšovi očima Židů a postavě domnělého zrádce Jidáše Iškariotského. Čím déle s touto netypickou dvojicí zůstává, tím více se ztrácí v sobě samém a jejich podivný dům, v jehož stěnách se skrývá tolik smutku, mladíka pohlcuje.

Jak jsme již u Oze zvyklí, nejedná se o žádný strhující děj s dechberoucím rozuzlením. Důvod, proč je tento autor natolik úchvatný, je cit, s jakým píše. Neznám něžnějšího a příjemně melancholičtějšího autora, než je Amos Oz. Autor je znám pro svou kritiku izraelské pravicové vlády. Sám proto moc dobře ví, že ten, kdo je označován za zrádce, může být někdo, kdo to naopak myslí velice dobře.

A přesně to je hlavním tématem románu. Ozův pohled na muže, jehož jméno se stalo synonymem pro zrádce, je neuvěřitelně zajímavý, stejně jako jeho názory na fungování státu Izrael. Připravte se na čtenářsky velice silný zážitek, kvůli kterému knihu ani na chviličku nepustíte z ruky. Příběh samotný je stejně lákavý jako jazyk, kterým Oz píše, a vy společně se mnou můžete doufat, že tento román, v němž se sedmdesátiletý autor vyrovnává s historií, ale i současností, není jeho posledním. A probůh, dejte mu už Nobelovu cenu za literaturu! Nevím o nikom, kdo by si ji zasloužil víc.

Daniel Rušar: Vlk a tma

Pro všechny malé (ne)čtenáře, kteří se bojí tmy a toho, co se v ní může skrývat, je kniha Daniela Rušara Vlk a tma ideálním průvodcem. Táta vlk vypráví svým dvěma vlčatům, která se bojí tmy, příběh o vlčeti, jež mělo kdysi stejný problém. Bylo poměrně líné a nechtělo chodit se smečkou na lov.

K večeru mělo ale takový hlad, že muselo chtě nechtě na lov vyrazit a čelit všem nebezpečím, která tmavý les skrývá. Jak to všechno vlče zvládlo, se dozvíte v knížce, jejíž největším plusem jsou neotřelé ilustrace Ley Točekové. Nečekejte žádnou Ladovsky naivní kresbu, ale poměrně poťouchlé a krásně barevné ilustrace, kterým dětské oko porozumí, jelikož vypadají, jako by je kreslilo právě vaše dítě. To považuji za velice přínosné.

Příběh je kratičký, krásně srozumitelný a malé knihomoly, nebo všechny ty, kteří večer čekají na pohádku, příběh vlčete naučí, že bát se je v pořádku. Že strachu se nezbavíme hned, ale je třeba na tom pomaličku pracovat a že s pomocí dospělého se to jistě snadno zvládne. Inspirujte svoje děti touto milou a originální knihou, která hravým způsobem povzbudí nejednoho malého tmylekánka.

Knihu zakoupíte na stránkách www.paseka.cz.

 

Na článku spolupracovaly: Petra Rašková (Islám, Jidáš, Vlk a tma) a Šárka Hromádková (Vyšetřování, Vraždy v kruhu, Brno moderní, Pod vodou)