Vydat se letos po vlastní ose na Mallorcu mne spontánně napadlo ve chvíli, kdy pocit uvěznění v jedné zemi (té rodné) dosáhl za covidového období svého vrcholu. Když jsem hledala nejlevnější letenky, protože původní plán odletět s kamarády do Íránu jsem nemohla realizovat kvůli zdražení letenek v souvislosti s Ramadánem, pokukovala jsem zejména po španělsky mluvících zemích.
A proč právě španělsky mluvící? Stojí za tím můj sen přečíst latinskoamerické autory v originálním jazyce. Pro realizaci tohoto snu jsem letos začala se španělštinou a cesta za španělskou kulturou měla být druhým krokem. Mou vysněnou zemí je Kolumbie, ale ta rozhodně není vhodná pro začínající cestovatele, chudé studenty a samotné dívky. A já jsem bohužel kombinací všeho. A tak jsem se pro začátek musela spokojit s Evropou. Když jsem narazila na velmi výhodnou cenu letenek za 9 nocí na Mallorce, kam lákaly fotografie jedné z nejstarších a největších gotických katedrál a vedle toho kamarády doporučovaný track přes pohoří na tomto ostrově, s koupí už jsem neváhala.
Jelikož jsem poměrně nedávno dočetla Kerouckovy Anděle zoufalství, měla jsem ho ještě plnou hlavu. A tak jsem celému svému výletu dala nálepku trip na Kerouckův způsob. Tedy naprosto nepřipravený, plný popíjení v místních podnicích a bloumání, kam nohy dovedou. Ano, samozřejmě taková jízda na slepo s sebou nese řadu nepříjemností, ale pro mne prostě není nic krásnějšího než nevědět, co bude za rohem a se zvědavostí dítěte to svépomocí odhalovat. Navíc fakt, že mne nakonec přivítalo malebné staré město plné gotické duchovní architektury s bezpočtem nejrůznějších podob streetartu zdobící budovy, ulice nebo jiná místa, moje očekávání naprosto naplnil a předčil.
Fotografie, které ilustrují streetart na Mallorce jsou záměrně bez komentáře. Chci tak čtenáři umožnit zažívat podobné okamžiky, které jsem v těch místech zažívala já. Umožnit mu jen za pomoci vlastní zvědavosti a fantazie objevovat kulturu malebného španělského ostrova.
