- Reklama -

Článků o tom, kde mají v Praze tu nejlepší zmrzlinu, bylo napsáno už bezpočet. Ale kam na tu opravdu nejlepší? Obešli jsme nejslkoňovanější a nejblahořečenější pražské zmrzlinárny a hledali mezi nimi onen pověstný Svatý grál. Našli jsme ho?

Ano, i ne. Pětice zmrzlináren (gelaterií či zmrzlinových salonů, jak je ctěná libost) se na vrchních příčkách seznamů o nejlepší zmrzlinu drží zaslouženě. Přesto nás každá zaujala něčím jiným a něčím zase zklamala a třeba právě dané kritérium pro vás bude rozhodující pro to, který z podniků poctít svou návštěvou. Ale pěkně podle abecedy.

Amorino

Tato gelateria si zakládá na kvalitních surovinách, což ale každá z našeho seznamu. Zde se nicméně snaží, aby suroviny pocházely ideálně z oblastí opatřených puncem AOC, tedy registrovaným označením původu. Názvy zmrzlin zemi původu odrážejí, ochutnat tak můžete banán z Brazílie, mango z Indie nebo bio mandarinku ze Sicílie.

Amorino najdete na Malostranském náměstí, tedy turisticky celkem rušném místě. Což nás přivádí k mínusům této zmrzlinárny. Delší čekací doba (my si na zmrzlinu počkali deset minut) a jednoznačně nejvyšší ceny z námi vybraných zmrzlináren. Malou porci pořídíte za 95 Kč, standardní za 120 Kč (stupňovat to můžete až k obří porci za 260 korun). Plusem naopak je, že jste omezeni pouze velikostí kelímku / kornoutku, nikoli počtem příchutí. Nám se tím pádem do kelímku standardní velikosti vešly hned čtyři příchutě. Plusem také je, že pokud si dáte zmrzlinu do kornoutku, obsluha vám z ní vytvoří krásnou a fotogenickou květinu.

A co jsme tedy ochutnali? Vyzkoušeli jsme již zmíněnou bio mandarinku, limetku s bazalkou, blueberry cheesecake a bourbonskou vanilku z Madagaskaru. Pokud vám vanilka nepřijde jako extra příchuť, vezměte na vědomí, že kvůli jarním cyklonům na Madagaskaru, které zničily velkou část úrody, je vanilka v současnosti dražší než stříbro. Avšak nás to nakonec taky zas tolik neohromilo, a nejvíce jsme si pochutnali na blueberry cheesecake.

Angelato

Angelato vzniklo už v roce 2007 jako zmrzlinová rodinná manufaktura, která denně vyrábí řemeslným způsobem zmrzlinu v jedinečné nekompromisní kvalitě a bez umělých přísad. Dnes jsou jeho pražské provozovny proslavené spíše nabídkou těch „nejujetějších“ chutí, které jinde nedostanete. Dali byste si třeba rýži s olivovým olejem a špenátem a celé to završili parmezánem s vlašským ořechem? A ano, stále mluvím o zmrzlině. Přesně takové příchuti nabízí Angelato.

Ovšem pozor, pokud teď nadšeně skáčete do bot a chcete se tam rozběhnout, musím vás varovat. Ne všechny zmrzliny, které Angelato vyrábí, jsou v nabídce každý den.

Tím spíše ne ty „úchylné“. Stavili jsme se v Rytířské ulici, kde vznikla první provozovna, a z nějakých 70 druhů, které jsou uváděny na webu Angelata, bylo v nabídce „jen“ kolem dvaceti. To by mohlo být pro leckterého zvědavce těšícího se na netradiční kombinace zklamáním.

Ačkoli jsme byli pevně rozhodnutí, že si tu jasmínovou rýži dáme, jakmile přišlo na objednání, odvaha nás opustila.

Spokojili jsme se s tuctovou straciatellou, bílou čokoládou s borůvkami a příchutí bacio, která sice zní tajemně, ale jde o obyčejnou čokoládo-oříškovou. Každopádně na chuti jí to vůbec neubralo.

Ačkoli se provozovna nachází kousek od Staroměstského náměstí, nečekali jsem více než dvě minuty. Poměr cena / výkon zde byl nejlepší. Za jednu porci (kopeček) zaplatíte 43 korun, za dvě porce 80 korun. Velikostí pak byla daná porce největší z námi vyzkoušených.

Crème de la Crème

Zmrzlinový salon Crème de la Crème na Národní třídě otevřel sice nedávno, mezi pražskými zmrzlinárnami však není žádným nováčkem. Jan Hochsteiger, který za podnikem stojí, pracoval mnoho let pro italské zmrzlináře a naučil se za tu dobu jejich umu. Nad salonem si nyní zřídil řemeslnou laboratoř, která vyrábí zmrzliny přímo na místě.

V nabídce najdete 40 druhů zmrzlin a specializace Crème de la Crème je na zdravou zmrzlinu, tedy veganskou či bez cukru. Slaný arašíd například zastupuje obě kategorie. Kromě nich najdete i řadu tradičních chutí jako čokoláda, jahoda, pak ty méně obvyklé jako slaný karamel, mango s chilli nebo čokoládu s chilli, ale i ty nejvíce originální, například Campari.

Tomu jsme ostatně sami neodolali a na doporučení obsluhy jej zkombinovali s maracujovým sorbetem. A jsme moc rádi, že jsme na doporučení dali! Kyselejší maracuja je ideálním osvěžením pro ty, kdo moc nemusí sladké. Campari bylo také dobré, ale preferujeme ho jinak. Ve sklence s vermutem a ginem.

Plusy? Nulová čekací doba (aspoň nám se poštěstilo) a opravdu velký výběr zmrzlin. Cena nevyčnívá z průměru – za kopeček zaplatíte 45 Kč, za dva 80 Kč a za tři 100 Kč. Tedy v případě, že si zmrzlinu sníte venku. Pokud chcete ke stolečku, připočtěte ještě pětikorunu. A mínusy? Samo o sobě nemá Crème de la Crème žádné, avšak ve srovnání s Angelatem je třeba uznat, že porce tu mají o něco menší.

Vanille

Vanille je takový skrytý poklad všem na očích. Najdete ji totiž hned vedle tramvajové zastávky na náměstí Míru. I zde si zmrzlinu vyrábí sami přímo na místě. Navíc je baví experimentovat, takže se tu také dočkáte neobvyklých příchutí. Receptury si vymýšlí sami, když je nějaká surovina inspiruje, zkrátka zkouší a ladí recepturu tak dlouho, dokud to není ono.

V nabídce mají ke dvaceti druhům, u některých vaniček zaujmou informace ve stylu „na tuto vaničku jahodové zmrzliny padlo 1,2 kilogramu jahod“. Tím jsme se však nenechali zlákat a okusili speciality vypsané na tabuli, které se každý den obměňují. Za naší návštěvy se jednalo o příchuť hugo (prosecco, bezinka a limeta) a pražené mandle. K nim jsme si, už jen tak z rozmaru, přiobjednali ještě pistáciovou, která zde nemá jedovatě zelenou barvu, kterou si nejspíš pamatujete z dob dřívějších, nebo dokonce i dnešních.

Čekací doba tu byla minimální, do pěti minut jsme byli odbavení, a cena za kopeček je jednoznačně nejpříznivější – 25 Kč. Výhodou může být i nabídka bezlepkových kornoutků. Mínusem, opět ve srovnání s ostatními, by se mohla jevit zúžená nabídka příchutí.

Zmrzlinář

Nedaleko náměstí Míru, ve Slezské ulici, se nachází i Zmrzlinář, za nímž stojí Hrivňákovi. Rodinným klenotem je přes sto receptur na zmrzlinu, která ale není nikdy stejná – prý záleží na právě použitých surovinách a náladě zmrzlináře. Rozhodně je však vždy bez chemie a čerstvá. Ale to na závěr našeho seznamu není žádné překvapení.

Stovku zmrzlin naráz nečekejte, obměňují se. Mezi šestnácti příchutěmi však najdete čtyři stálice, a to čokoládu, vanilku, jahodu a pistácii. Jeden by řekl, že v dnešní době širokého portfolia chutí budou mít právě tyto odzvoněno a vida, stále patří mezi nejoblíbenější a nejprodávanější.

My jsme se samozřejmě vydali proti proudu a okusili jablečný koláč a graviolu. A nebojte, my o láhevníku ostnitém (annona graviola) taky v životě neslyšeli. Teď už teda jo, ale pořád si nejsme jistí, co za ovoce to vlastně je. Jen jsme se dopátrali, že graviola je moc zdravá. A našim mlsným jazykům chutnala víc než jablečný koláč.

I zde je cena velmi příznivá, je znát, že se podniky nachází mimo absolutní centrum Prahy. Za kopeček zaplatíte mezi 35 a 50 korunami, podle toho, jak moc speciální zmrzlinu si zrovna vyberete. Podobně jako u souseda Vanille by vás mohl mrzet zúžený výběr.

Ale ruku na srdce, sežerete snad 40 druhů na posezení? Ne, a akorát jste z toho nesví.
Navíc velké množství výběru svazuje ruce. Člověk neví, co si má dát a tak dlouho se rozmýšlí, až ztratí chuť. Takže ti, co si myslí, že jediná nejlepší je opočenská míchaná, mají vlastně tak trochu taky pravdu.