Nové album Beast in Black: metalové disco baví i podruhé

Finským power metalistům se díky debutovému albu podařilo za poměrně krátkou dobu dobýt velká světová pódia. Jejich specifický styl tak nebylo potřeba měnit. Na druhé desce From Hell With Love ho jen dále rozvíjí a přidávají ještě víc disco prvků. Kupodivu ani takový mix nezní vůbec špatně.

Beast in Black založil v roce 2015 kytarista Anton Kabanen poté, co opustil svoji kapelu Battle Beast. V power metalových vodách zůstal, tentokrát však vyměnil hlavní ženský hlas za vokál řeckého zpěváka Yannise Papadopoulose a k metalovým riffům přimíchal ještě osmdesátkové popové vlivy. Celá skupina pak rychle vystřelila k nebesům, chytlavé melodie a silný vokál moderní posluchače metalu prostě přitahují. Po fenomenálním úspěchu debutu Berserker (2017) nebylo nač čekat, a tak nyní kapela vydává stejně zdatného pokračovatele s názvem From Hell With Love.

Název je to celkem příhodný – členové kapely umí pořádně metalově hrábnout do strun, třískat do bubnů i řvát, rozhodně to však nejsou žádní zlouni, z jejich hudby naopak srší pozitivní energie. Texty se často točí okolo lásky a zklamání, což připomene spíše glam metalové skupiny. Na albu jsou však i nakopávačky ve válečném stylu Sabaton jako This Is War nebo Heart Of Steel.

Beast in Black se nebojí bořit hranice, rozhodně se neberou příliš vážně, a i díky tomu se jim tak daří. Možná by se dali označit za jakousi zábavovou kapelu pro metalisty. Nic složitého, temného, ukrývajícího skrytý význam či vyžadujícího dlouhodobý náslech na novém albu prostě nenajdete. Kapela vás hodí do neuvěřitelného chaosu, kdy si chvílemi budete připadat jako návštěvníci disco klubu v 80. letech, a někdy zase zatoužíte šíleně házet vlasy jako ve festivalovém davu plném mániček. Spoustu melodií a refrénů si okamžitě zapamatujete, nepůjdou vám z hlavy. Nakonec zjistíte, že tenhle chaos je prostě a jednoduše skvělá zábava.

Již od první skladby Cry Out For A Hero budete spolu s Beast in Black na divoké horské dráze plné mohutných refrénů a melodií, které budete chtít okamžitě vyřvávat spolu s kapelou v záchvatu pocitu své vlastní nepřemožitelnosti. Na rozdíl od předchůdce je novinka ještě více postavená na klávesách, které hudbě dodávají osmdesátkový disco šmak. To je extrémně slyšet například na začátku skladby Die By The Blade, kdy můžete mít maličko nebo více pocit, že jste si omylem pustili Michala Davida. Naštěstí tomu tak není a skladba se příjemně rozjede. Takové klávesové prvky nejsou na albu žádnou výjimkou, výrazněji jsou slyšet i ve skladbě True Believer. Ta se však řadí k méně povedeným, chybí jí překvapivý moment a vedle zbytku alba se hodně ztrácí.

V No Surrender je výrazně slyšet vliv kapel jako Iron Maiden nebo Helloween, avšak v tanečnějším kabátě. Skladba Sweet True Lies zní jako Bon Jovi na steroidech v glam metalovém kabátě, což z ní činí jednu z nejzábavnějších na albu. Balada Oceandeep se ze začátku může zdát ukňouraná a nudná, na konci se však skvěle rozjede a posluchač si k ní snadno najde cestu.

Celkově je třeba vyzdvihnout neuvěřitelně silný, pestrý a všestranný vokál zpěváka Papadopoulose. Již z debutového alba bylo jasné, že s tímhle Řekem to Finové opravdu vyhráli. Na novinku byly nahrány i dva covery – Killed By Death od Motörhead, kde zpěvák perfektně napodobuje zastřený chraplák Lemmyho Kilmistera, a No Easy Way Out od Roberta Teppera. Tím byl vzdán hold taneční hudbě osmdesátých let, která byla pro členy kapely dost slyšitelně velkou inspirací.

Beast in Black zamířili na masy posluchačů svým neuvěřitelně chytlavým a osobitě pojatým disco power metalem. Album Berserker bylo svěžím vánkem (spíše vichřicí) na metalové hudební scéně. From Hell With Love si drží stejný standard, jen některé skladby splývají s ostatními a ztrácí nápad. Uvidíme, kam se kapela posune příště a jestli je schopna v rámci svého žánru přinést ještě něco nového.