Čtení není nikdy dost! Ponořili jsme se proto do hlubin knižních novinek nakladatelství Host a vytáhli si odtamtud knižní debut Pojídačka hříchů a druhý díl orïšské trilogie Děti pravdy a pomsty. Obě knihy zněly slibně – Pojídačka hříchů nás zaujala svým námětem, Děti pravdy a pomsty pak navazují na námi vychválený první díl Děti krve a kostí. Očekávání tak byla celkem vysoká. Přestože ani jedna z knih nebyla vysloveně zklamáním, musíme přiznat, že do knižního ráje nás také nevystřelily. Proč? Prozradíme v tomto článku.
Megan Campisiová – Pojídačka hříchů
Pokud lze někoho označit za renesančního člověka, je to Megan Campisiová. Americká dramatička a spisovatelka se může ve svém životopisu pyšnit i dalšími profesemi jako správkyně lesa, šéfkuchařka v Paříži nebo učitelka loutkoherectví v Etiopii. A také prý umí podojit kozu. Campisiová procestovala velkou část světa stejně jako její hry, které se hrály v Číně, Francii i USA.
V loňském roce vydala svůj knižní debut Pojídačka hříchů, který nedávno vyšel také v češtině. Autorka se inspirovala anglickou historií a vládou krále Jindřicha VIII., respektive jeho dcery královny Alžběty I. Kniha tak reflektuje změnu náboženských poměrů ve společnosti, kdy stará víra musí ustoupit nové, poté se s vládou královny Maris vrací stará víra, aby nakonec zvítězila ta nová spolu s nástupem královny Bethany na trůn. Nástupnická linie a pře o náboženství však tvoří jen pozadí příběhu. Hlavní hrdinkou je dívka May, která je za krádež chleba odsouzena k tomu stát se pojídačkou hříchů. Profese pro společnost velmi nutná, avšak také velmi opovrhovaná. Pojídačka nemá právo s kýmkoli promluvit, neboť je zástupkyní temných sil. Jejím úkolem je pozřít hříchy zemřelých a vzít je tak na sebe. Avšak to, co zní slibně a zajímavě, bohužel vyústí v tudorovskou detektivku. May má za úkol zkonzumovat hříchy jedné z dvorních dam královny Bethany a při tom odhalí síť intrik a vražd, kterým chce přijít na kloub. To se jí nakonec – za pomoci několika více i méně uvěřitelných náhod – podaří. Zároveň také zjistí pravdu o svém původu a získá určitou svobodu. Zkrátka happy end, jak se patří. Jenže dojem z knihy je přesto rozpačitý. Autorka zřejmě nevěřila, že samotný motiv pojídačky hříchu je dostatečně silný, a tak jej zkombinovala s intrikami královského dvora. A i když se kniha četla dobře, nemohu se zbavit pocitu, že tato dvě témata spolu nejsou zcela kompatibilní.
Tomi Adeyemiová – Děti pravdy a pomsty
Tomi Adeyemiová je nigerijsko-americká spisovatelka, která kromě literatury studovala i západoafrickou mytologii. Obojí spojila ve svém debutu Děti krve a kostí (2018), který je inspirován jorubskou duchovní tradicí. Jorubové jsou poměrně velkým etnickým národem pocházejícím z Nigérie, kde v současnosti tvoří asi pětinu populace. Dodnes si také zachovávají své původní náboženství Orïsha. A právě s orïšskými bohy se v trilogii Tomi Adeyemiové setkáváme. Hlavními hrdinkami románu Děti krve a kostí i navazujícího dílu Děti pravdy a pomsty jsou Zélie a Amari, které se rozhodly do Orïši navrátit magii. To se jim na konci prvního dílu skutečně podařilo, zadarmo to ovšem nebylo. A nyní před oběma dívkami vyvstává otázka, zda vše, co obětovaly, nebylo zbytečné. Návrat magie mezi orïšský lid totiž vyvolává vášně a spory. Ne každý také uznává Amarin nárok na trůn. Občanská válka je tak na spadnutí a Orïšu je třeba rychle sjednotit. Země se přitom nachází v ještě horší situaci, než byla před návratem magie.
Stejně jako v prvním románu se i v Dětech pravdy a pomsty hlavní postavy střídají ve vyprávění. Všechny však tíží vina, smutek, zoufalství a nepochopení, takže není tak patrný rozdíl mezi jejich charaktery, jako tomu bylo v Dětech krve a kostí. Přestože se v románu neustále něco děje, působí poněkud těžkopádně. Přirovnala bych to ke druhé knize Pána prstenů Dvě věže, v níž se kromě velké bitvy také téměř nic nestalo. Doufejme tedy, že finále trilogie bude mít opět spád první knihy. A mimochodem, bez prvního dílu se v tomto případě neobejdete, knihy na sebe pevně navazují. Mezi vydáním překladu prvního a druhého dílu uplynuly více než dva roky, takže doporučujeme osvěžení paměti a Děti krve a kostí si přečíst znovu.
Obě knihy zakoupíte na stránkách www.hostbrno.cz.
