S ADHD lze dělat velké věci, dokazuje Rosťa Novák ml. v nové inscenaci

Rosťa Novák ml., zakladatel souboru Cirk La Putyka a prostoru Jatka78, žije s diagnózou ADHD, stejně tak jeho dospívající syn. Stejnojmenná inscenace je tak nejen jeho osobní výpovědí, ale také důkazem, že ADHD může být využita jako přednost, když se umí správně nasměrovat. Ostatně, jak Rosťa Novák tvrdí, bez jeho ADHD by nevznikl ani nejslavnější český novocirkusový soubor, ani prostor v Pražské tržnici v Holešovicích.

Kdo by se v ADHD těšil na známé akrobaty, byl by zklamaný. Účinkujícími v novém projektu je osmice artistů z Finska, Venezuely, Kanady, Španělska, Belgie, Holandska a Francie, kteří byli vybráni na základě konkurzu. Na ten se přihlásilo přes 500 umělců z celého světa. Každý z vystupujících ovládá jinou disciplínu, ať už se jedná o žonglování, akrobacii na kolečkových bruslích, cyr wheel nebo čínskou tyč. Překvapí také akrobat, který místo závěsné obruče používá své vlastní vlasy. Z osmice musím vyzdvihnout Fina Rista Sakari Männistöa, který předvedl nejlepší žonglérské číslo, jaké jsem v poslední době viděla. Vcelku vtipná byla i jeho hra s písmeny.

Ačkoli tiskové materiály hlásají, že se jedná o „nejnovocirkusovější“ podívanou, kterou Cirk La Putyka za poslední roky nabídl, připadalo mi to popravdě přesně naopak. Přes jedinečnost akrobatů a jejich čísel vykazuje ADHD částečně prvky činohry. Nahrané zpovědi dětí s ADHD a jejich rodičů se střídají s krátkými replikami jednotlivých akrobatů a mluveného slova je tak v tomto představení na nový cirkus neobvykle mnoho. Netvrdím však, že je to nutně na škodu.

Příběh je v tomto případě jasně čitelný, provází nás dětstvím a dospíváním dětí s „poruchou“ ADHD. Divák sleduje nesoustředěnost při učení, neutuchající energii, překotnost myšlení a neschopnost začít jednu věc a současně ji i hned dokončit a nepřeskočit k další(m). Pozorujeme zoufalství a vyčerpání rodičů, kteří se musí přizpůsobit extrémnímu tempu svého potomka. A nakonec vidíme snahu dospívajících se se svou „nemocí“ vyrovnat.

Ať už vzdorem vůči všemu a všem, nebo sportem, jenž přináší totální vyčerpání těla. Mezi rodičovskými výpověďmi zaznívá i vyjádření hrdosti nad vyspělostí potomka, který je motoricky napřed před ostatními dětmi. Je superdítě. Superdítě, které může svou „nemoc“ přetvořit v přednost. Které může najít rovnováhu ve svém životě a klid, který tak dlouho nedokázalo najít. Může se zařadit mezi génie, jimiž se inspirovala i tato inscenace – Da Vinci, Mozart, Churchill, Einstein a další, o nichž se předpokládá, že také měli ADHD.

Balancu, který je cílem a završením představení, dosahují akrobati skutečně, díky kruhovému jevišti. To je zpočátku stabilizováno železnými podpěrami zakončenými kolečky, díky kterým se mohla scéna otáčet.

ROOTS UCHVÁTILY NĚMECKÉ PUBLIKUM, NYNÍ OHROMUJÍ I TO ČESKÉ

Jejich složením bylo možné plochu jeviště naklonit, případně ji museli akrobaté vybalancovat manuálně. Na konci představení opravdu všech osm artistů stojí na jevišti, které nedrží na ničem jiném než konstrukci soustřeďující se ve středu kruhu.

Konec to byl sice impozantní, naneštěstí se v tomto případě však nedalo jen „naskákat“ na jeviště a hotovo. Závěrečná scéna pro mě tak byla delší, než bylo nutné. Přestože je ADHD zajímavým projektem, který určitě stojí za zhlédnutí ať už díky neobvyklému množství mluveného slova, nebo díky umění artistů, u mě osobně stále na nejvyšší příčce „laputykářských“ inscenací stojí Roots.