Roots uchvátily německé publikum, nyní ohromují i to české

Druhý díl trilogie Family Roots in Black Black Woods měl, oproti dalším dílům trilogie, premiéru v berlínském Chamäleon Theatre. Ta proběhla na jaře a soubor Cirku La Putyka zde za půl roku sehrál téměř 180 představení. A 16. října se konečně dočkali i čeští diváci, kteří Jatka78 naplnili do posledního místa.

Představení Roots probíhají v kabaretním duchu, což se promítá i do hlediště, které je uspořádáno nestandardně. Židličky obklopovaly stoly, kde návštěvníky ihned zaujal nápojový a jídelní lístek. Kromě pití si tak diváci mohli pochutnat na čerstvých kanapkách například s kozím sýrem a sušenými rajčaty či dalších jídlech jako masové kuličky s omáčkou z modrého sýru s pečenými bramborami a mnoho dalších dobrot, které pocit kabaretního prostředí, při němž je běžné servírovat večeři a další pochutiny, dokonale přiblížilo.

Pojďme však k inscenaci samotné, která požitek ze sebelepšího jídla směle strčí do kapsy. Vzhledem k uspořádání hlediště byla scéna posunutá a část čísel se proto odehrávala i mezi diváky v předních řadách stolků. Hned nástup Jiřího Kohouta v roli principála a primabaleríny Lisy Matildy Angberg za dusotu koní se odehrává mezi diváky. Posléze se otvírá opona a představení může začít. Starosvětské kostýmy, jaké známe z obrázků počátku cirkusu, a vypravování o jeho historii nám zcela jasně naznačují, o kterých kořenech je zde řeč. Jiří Kohout, který je naším průvodcem celým tímto světem, ukazuje divákům nejmenšího i největšího muže či nejsilnějšího muže, což byly dříve naprosto běžné atrakce. Zesměšňuje je však i ukázkou nejbohatšího muže na světě a nejkrásnější ženy, což je v kontextu dnešního světa malicherné a nikoho příliš neohromí. Kdysi, kdysi se však platilo za pouhý pohled na krásnou ženu, jak hned zjistíme v dalším čísle…

Každý z protagonistů předvede v první polovině svůj um v souladu se starými časy, kdy byl nový cirkus ještě opravdu nový. Pohyby jsou vláčné, hudba evokuje roztahanou píseň flašinetu, v níž převládaly tóny houslí a akordeonu. I přesto zde však vidíme skvělé výkony, zvláště při ikarských hrách trojice Ethan Law, Mira Leonard a Esmeralda Nikolajeff. Na tomto místě je třeba zmínit i kostýmy, ty jejich totiž připomínaly triptych renesančního malíře. První polovina končí historickým milníkem pádu železné opony a rokem 1989, „který byl pro řadu členů tvůrčího týmu (Cirku La Putyka) zásadním životním zlomem.“

Tím se dostáváme do druhé poloviny, která se věnuje kořenům a cirkusovým počátkům jednotlivých členů souboru. Nejčitelněji se zde jeví Michal Boltnar, jehož kroky k cirkusu vedly přes vrcholovou sportovní gymnastiku. Druhá půle je od první značně odlišná. Kostýmy bych se nebála nazvat futuristickými, převládaly metalické barvy. Proměnila se i hudba, moderní a rychlá, převážně elektronická. Zrychlily se i jednotlivé akrobatické prvky a navíc se staly náročnějšími a chvílemi vše působilo až agresivně (zvláště vystoupení Jiřího Weissmanna). O to více však vyvolávaly úžas diváků. Největší již klasicky budil Ethan Law a jeho cyr wheel. Atmosféru druhé půle odlehčily Mira Leonard a Esmeralda Nikolajeff se svou párovou akrobacií na visuté hrazdě. Zpočátku se tvářily, že se jim nedaří a Mira Esmeraldu opakovaně nedokázala zachytit. To vedlo ke komické situaci, kdy se hádaly ve švédštině, tudíž jim nikdo, nebo jen málokdo rozuměl, přesto sálem zněl smích. Následovala samotná akrobacie, tentokrát již naostro, a všichni opět tajili dech, protože i tato disciplína oproti první půli nabrala na spádu a náročnosti jednotlivých figur.

Závěr patřil opět Jiřímu Kohoutovi, který se snažil z diváků dostat prohlášení, že nejmocnější ze všeho, ubíhajícím letům a dějinám navzdory, je láska, která přetrvá věčně. Roots jsou ukázkou cirkusu, starého (tradičního, chcete-li) i nového. Částečně bych se však odvážila je nazvat i laternou magikou, díky četným projekcím a propojením různých typů divadla i tance totiž splňují veškeré její principy. V každém případě však můžeme být jen rádi, že se i české publikum dočkalo druhé části trilogie. Bylo by totiž škoda o tuto podívanou přijít.