RECENZE 24K Magic (Bruno Mars): Album pro milovníky amerických romantických filmů je tady

Málokterý posluchač českého rádia mohl uniknout hitům havajského rodáka Bruna Marse. V Praze se naposledy představil v listopadu 2013 v rámci turné ke svému druhému studiovému albu Unorthodox Jukebox, kdy předvedl nabitou show plnou hitů. Jak Prahu, tak svět pobláznil svými živými tanečními rytmy a chytlavými melodiemi. Ty ale na novém albu 24K Magic trošku zaostávají.

O tom, že tenhle kluk umí napsat dobrou písničku, není pochyb. Za vše může hovořit ocenění časopisu Billboard za umělce roku 2013 nebo několik cen Grammy. Obě jeho studiová alba byla trháky. S takovou reputací pak přichází i velká očekávání. Ta pro mě ale na své nové desce bohužel nenaplnil. I když rozjezd vypadal slibně…

Úvodní a zároveň titulní píseň 24K Magic přináší příslib toho, na co jsme od Bruna zvyklí. Zajímavá hudební kompozice nás nutí hýbat se do rytmu a máte chuť střihnout si taneček přímo na místě. Rozený disko song. V duchu diska pak pokračuje i Chunky, kdy se přeneseme skoro do časů mládí našich rodičů. Vše završuje úžasná energická Perm s aspirací na nejlepší kousek alba.

Systém rozhovoru zpěváka a doprovodných vokálů jeho kapely The Hooligans způsobuje gradaci a napětí, které opět nutí do tance.
Pak už ale tempo alba bohužel začíná upadat. Přichází čas zamilovaných sladkých písní, které se nás drží až do konce. Versace on The Floor by skvěle zapadla do okamžiku amerických romantických filmů z 90. let, kdy prožíváme těžké okamžiky s hlavní hrdinkou. A dál už se to moc nelepší. Trošku se situaci snaží zachránit Finesse, jež nás probouzí z letargie předcházejících songů.

Zde si Bruno zase skvěle hraje s vokály, které písničkám dodávají šťávu. Závěrečná Too Good to Say Goodbay sice opět zpomalí, ale je to ta pravá píseň na konec. Díky ní máme nový ploužák do tanečních nebo na svatbu a závěr pro romantické filmy.

První půlka alba je jedním slovem skvělá. To, co se stane pak, je věčná škoda. Několik pomalých písní za sebou zbytečně táhne tempo dolů a nudí posluchače k smrti. Vše je ovšem v pořádku, pokud jste romantická duše, která si na tento styl potrpí. Pak je to přesně to pravé pro vás. Pokud jste ale jako já člověk, který dává přednost energičtější hudbě, dejte od tohoto alba ruce pryč.

Může se totiž stát, že se budete modlit, ať už je konec a i když má CD jen devět písniček, bude se vám zdát nekonečné. A konec s povděkem přijmete. Jiná možnost je nepouštět si album v kuse, ale jen po vybraných kouscích, a to ještě podle nálady.

Tato deska je úkazem, jak docela dobré písničky může zničit špatná kompozice. Kdyby se písničky trochu jinak promíchaly, nemuselo se stát, co se stalo. A je to škoda. Moc dobře víme, že Bruno má prostě na víc.