Recenze: Nové album Hentai Corporation se nad českou hudební scénou impozantně tyčí svou neotřelostí

Jak na studiovou desku přenést všechny ty šílenosti, pro které jsou Hentai Corporation tak známí? Druhé album kapely vířící stojaté vody českého hudebního průmyslu má zběsilé tempo, ale je až překvapivě melodické a vyzrálé.

Hentai Corporation vydali své debutové album před čtyřmi lety a od té doby je provází pověst jedné z nejkontroverznějších českých kapel. To zejména kvůli klipu ke skladbě Equilibristic Brides, v němž po lese běhají nazí muži v maskách bobrů. I při živých vystoupeních si členové kapely libují v nejrůznějších šílenostech a provádí ztřeštěné kousky. Mezi všemi těmi výstřednostmi je pak těžké soustředit se pouze na jejich hudební stránku. Ta je v naší malé republice, kde se příliš nevyplácí dělat něco opravdu originálního a odvážného, naprosto výjimečná. Pod vším tím sarkastickým a nechutným humorem, dlouho nemytými vlasy a pódiovými excesy se totiž skrývá obrovský talent a geniální nápady.

Spousta lidí si Hentai Corporation zařadí do škatulky excentrických maniaků, kteří jen provokují a dožadují se tak pozornosti, ale než tak učiníte i vy, doporučuji si nové album poslechnout bez jakýchkoliv předsudků. Je dynamické, originální, žánrově rozmanité, ale přesto naprosto ucelené a vyzrálé. Je jasné, že styl kapely kombinující psychedelický thrash metal s rock’n’rollem není úplně pro každého. Pokud ale alespoň trochu holdujete tvrdší muzice, dejte novému albu šanci.

Nahrávka obsahuje devět skladeb, z nichž žádná nevyčnívá nad druhou. Všechny jsou stejně kvalitní a originální, každá svým vlastním způsobem. Ani jedna nejede podle nějakých zavedených pravidel – to znamená, že vůbec nevíte, co se bude dít dál. Kapela si s každou z nich musela opravdu vyhrát. V jednu chvíli si podupáváte do rytmu sedmdesátkového art rocku, který přejde v thrash metalový řev, ale najednou hlas pouze šeptá, aby se ztratil v tónech připomínajících funky nebo jazz. Překvapí vás i nejrůznější zvuky, skřeky a tematické motivy. Ve skladbě Heaven tak uslyšíte hrací skříňku a valčíkový rytmus, The Fall Of Johann M. zase trochu připomíná cirkusové melodie.

Hned první skladba Synthetic Limits vás hodí do zuřivého víru, ze kterého nemáte šanci se dostat. A když dohraje poslední song, tak si album prostě musíte pustit znovu. Jediné zpomalení přijde ve skladbě Dancing With The Devil, kde nám kapela ukazuje svou jemnější tvář, ale jako o baladě se o ní úplně mluvit nedá. To by nebyli Hentai Corporation, kdyby stvořili něco, co se dá zaškatulkovat.

Na albu vyčnívá hlas zpěváka Radka Škarohlída. Běžný posluchač bude jen těžko chápat, kolik nejrůznějších hlasových poloh tenhle vlasatý blázen má. Je třeba zmínit i skvělou angličtinu, která je kvůli zběsilému tempu desky samozřejmě mnohem těžší.
Hentai Corporation přináší do českého hudebního světa příjemný závan originality a nekonvenčnosti. I přes obrovskou směs žánrů a motivů působí album velmi konzistentně a vyrovnaně. Intercellular Pets je důkazem, že kapela není jen nějakým šíleným projektem, ale že jsou to zejména skvělí a šikovní muzikanti, kteří strčí většinu mainstreamových kapel hravě do kapsy.