Kaytranadova debutovka: povedené představení moderní elektronické hudby

Debutové album 99.9% od kanadského producenta Kaytranady je typickou deskou současné elektronické hudby. Najdete na něm umně zvolený mix různých žánrů se zajímavými hosty, který je radost poslouchat a zároveň se neztratí ani na povedené party v klubu.

Kanadský producent s haitskými kořeny Kaytranada je ukázkovým příkladem internetem objeveného hudebníka. Nebýt Soundcloundu, možná by po tomhle 23letému borcovi za mixáky neštěkl ani pes.

Jenže jeho remix pecky If od Janet Jackson byl vstupenkou na první hudební akce, na kterých se tento Kanaďan evidentně osvědčil.

A přestože se o debutovém albu začalo šuškat už někdy v roce 2014, dočkal se ho hudební svět až letos v květnu. Do té doby byli ale „kaytrychtiví“ fanoušci zásobovaní dostatečným množstvím EP, které poměrně jasně definovaly typický znak tohoto Kanaďana – dunivou basovou linku, která se prolínala napříč remixy až do jeho vlastní tvorby.

Jeho dosavadní hudební pokusy ale byly poměrně instrumentální, a tak se fanoušci na 99.9% konečně dočkají více povedených tracků s vokály díky parádně zvoleným hostům.
Už na první poslech určitě zaujme zpěvačka Aluna George (dobře známá z dnes již kultovní White Noise od Disclosure) a rapper GoldLink, pro které Kaytranada připravil pecku Together.

A je třeba dodat, že nešlápl vedle s žádným hostem. Všichni totiž mají přesně barvu hlasu, která k jednotlivým trackům zapadne jako dvě kostičky lega do sebe.

Dokazuje to namátkou feat amerického rappera Phontea ve skladbě One Too Many nebo hlas chicagského hiphopera Vice Mensy v záležitosti Drive Me Crazy s natolik chill refrénem, že máte chuť hodit si nohy na stůl, zapálit si brko a celý den nedělat nic jiného, než se nechat unášet dalšími hity z Kaytranadovy produkce. Téměř podobný vzorec má i track Glowed Up s rapperem Anderson .Paakem, jehož hlas vám nejednou připomene známějšího Chance the Rapper.

Na své si ale přijdou i fanoušci producentova instrumentálnějšího já. Hned první dvě pecky Track Uno a již v březnu zveřejněná Bus Ride jsou totiž bez vokálů. Stejně jako Weight Off, s níž na featu pomohli BadBadNotGood, instrumentální parta z Toronta. A opomenuta nesmí zůstat ani Breakdance Lesson N.1. Povedený track, který ale odhalí asi jediné slabé místo celé desky. A to přechody mezi jednotlivými písněmi.

Právě po Weight Off a před Breakdance Lesson N.1 uslyšíte tak syrové předěly, že pokud jste se zrovna zaposlouchali, máte pocit, jako by vás někdo praštil palicí do hlavy. A pardon, ale tohle je zrovna věc, se kterou by si měl elektronický producent poradit levou zadní, stačí přidat motiv dva či nějaká cingrlátka navíc. Škoda, že tenhle detail Kaytranada nevychytal.

Co ale vychytal určitě, je takový až multi-kulti ráz posledních dvou tracků. K pestrosti ostatně vyzývá už samotný přebal desky, který je tak výrazný, až vám z toho oči přecházejí. Na konci alba vás ale budou přecházet i uši (jestli to vůbec jde). Protože když si pustíte předposlední Leave Me Alone s průzračně čistými vokály džibutské zpěvačky Shay Lia (která mimochodem vystupovala poprvé naživo až díky tomuto Kanaďanovi teprve loni koncem září), je vám jasné, že Kaytranada nezapomněl na své haitské, respektive afroamerické kořeny.

Hudebně barvitou část pak uzavírá neméně povedená pecka Bullets ve spolupráci se švédskými Little Dragon. Potom už uslyšíte jen zvláštní ticho, které ve vašich bubíncích po posledním tónu 99.9% zůstane. A to vás donutí rozpomenout se na tu pestrou směsici rytmů, beatů a hlasů, které jste před chvílí slyšeli, načež si pustíte minimálně jeden track ještě jednou.