KoRni přitvrdili a vrací se ke kořenům

V říjnu se staly skutečností všechny vlhké sny fanoušků kapely KoRn. Vyšlo v pořadí dvanácté album s názvem Serenity of Suffering. A malému eargasmu jsme se nevyhnuli ani my. V čem je nová deska tak neodolatelná?

Dvanácté album pionýrů nu-metalu, kalifornských KoRn, Serenity of Suffering vyšlo v říjnu 2016. Kapela se v něm vrací ke kořenům, což je neočekávaný zvrat v jejím dosavadním vývoji. Mohlo by se zdát, že jednou z příčin změny je návrat kytaristy Briana „Heada“ Welche, který skupinu opustil v roce 2005 a vrátil se až před třemi lety. V jeho nepřítomnosti se KoRn pustili do experimentů s elektronikou, což vyvrcholilo spoluprací se Skrillexem a vznikem několika remixů.

Album Serenity of Suffering (ve zkratce S.O.S.) má zvuk KoRnů v jejich počátcích, nezapře ale 20 let hudebního vývoje. Je nadupané typicky KoRnovskou muzikou se všemi zvláštnostmi, jako jsou hutné riffy, psychedelické efekty v pozadí a chytlavé refrény.

Dočkali jsme se také Davisova silného vokálu a jeho specifického “šíleného rapu” (Rotting in Vain). Serenity of Suffering je zároveň i nejtvrdším albem, jaké KoRn zatím vydali. Davis přechází místy v growl, melodie jsou agresivní a v songu A Different World dokonce hostuje zpěvák Slipknotů Corey Taylor. Právě A Different World je zajímavý i provedením videoklipu, který silně připomíná znepokojivé loutkové klipy kapely Tool.

Prvním lákadlem na blížící se album byla písnička Insane s bez nadsázky geniálním klipem, který velmi rychle získal přes 8 milionu zhlédnutí na YouTube. Dalším uvolněným klipem bylo Rotting in Vain, kde se potvrdily spekulace o tom, že tohle album budou klasičtí KoRn, kteří si nebudou brát servítky.

Mezi nejvýraznější momenty desky se kromě zmíněného Insane řadí Everything Falls Apart a Take Me. Oproti tomu songy The Hating a Black Is The Soul jsou o poznání slabší a rychle vyšumí z paměti.