Album Anety Langerové Na Radosti: ještě jednou dokola, prosím

Aneta Langerová vydala album Na Radosti. Pokud se nějakým nedopatřením stalo, že jste jej ještě neslyšeli, koukejte tu chybu napravit! Jedná se o její zatím nejlepší a nejosobnější CD.

Na konci listopadu loňského roku vydala Aneta Langerová čtvrté studiové album s názvem Na Radosti. Mísí v sobě poprockové vlivy, folkové písničkářství, kapku hip hopu a nádherné melodie vykouzlené smyčcovým triem. To vše nalézám ve třinácti písních, které jsou inspirované šumavskou přírodou, přesněji řečeno zaniklou osadou Na Radosti, kde celá deska vznikla a podle níž se jmenuje. Inspirace lidovou hudbou prosákla svým způsobem snad do každé z písní a pomohla vytvořit tesklivou atmosféru, která v sobě má i přes to silné záchvěvy štěstí.

Jednotlivé písně začínají u poklidných tónů počáteční Dívky, která připomíná plynoucí řeku, o které i zpívá. Její text považuji za jeden z nejpovedenějších. Následující Svatá Kordula rozproudí tempo, zvedne vám náladu a navíc k ní Aneta natočila kouzelný klip. Píseň Panna je stejně tak něžná jako její název a připravuje půdu smutné a smířené Tragédii u nás na vsi. Mezihra k Trávě i samotná píseň s vokály, klavírem a smyčci, zní jak z jiného světa. Oslavují nádheru šumavské přírody. Celou scenérii vidíte před sebou, jako nakreslenou štětcem.

Další track Maják odlehčí náladu vybrnkáváním na kytaru a Anetiným broukáním, aby vás rozpustilý začátek Břízy tolik nepřekvapil. Písnička se svým zdánlivě dětským hvízdáním a dospělým textem se stala mou nejoblíbenější. Lehkost je pomalou baladou, která mou pozornost moc neupoutala. Následující Slova z hor jsou příjemné živými zvuky a praskáním krbu. Myslím, že bych se nezlobila, kdyby prolínalo více písní – nic nenavodí atmosféru tak dokonale.

Celý song zní, jak kdyby byl opravdu volán z vysokých hor a rezonuje mezi stěnami vašeho pokoje. Divoká hejna se vracejí z venkova do pražských ulic. Nevěsta přináší ten slibovaný šok – Aneta a hip hop. Pořád sice dost osobitý, ale výsledek vlastně zní strašně fajn. Finální stejnojmenná Na Radosti dokáže svou vyrovnaností a klávesami i ukolébat ke spánku.

Celé album dokáže vyvolat smutek a zároveň ho urychleně uhasit takovým množstvím naděje, že vás to donutí k úsměvu. Možná je to vší tou pokorou, nadsázkou nebo klidem – kdo ví. Za mě palec nahoru. Nikdy jsem české hudbě moc neholdovala, ale Anetiny poslední dvě alba jsou opravdu důležitou výjimkou. Doufám, že se za pár let dočkáme něčeho podobného, ne-li lepšího. Myslím, že to do té doby s Na Radosti zvládnu.
Takže, pusťte srdce po vodě, než přijde mráz a zaposlouchejte se…