Audiokniha Soumrak dne: nesoudit, necítit a nebýt

Britský spisovatel japonského původu Kazuo Ishiguro v loňském roce získal Nobelovu cenu za své celoživotní dílo.

Právě třetí z jeho románů, Soumrak dne (1989), zpracovalo nakladatelství OneHotBook v audioknihu s výtečným Janem Vlasákem v hlavní roli.

Příběh pravého staroanglického majordoma, jenž svůj život odevzdal vyššímu poslání své profese, si tak čtenáři mohou nově dopřát i se zavřenýma očima.

Prostřednictvím vlastních vzpomínek se pan Stevens během cesty po západní Anglii vrací k důležitým momentům svého života. V myšlenkách se odebírá ke svému působení na Darlingtonském panství, kde po většinu života oddaně sloužil a z pozice majordoma přihlížel, jak zde špičky světové politiky jednají o osudu Evropy v období mezi světovými válkami.

Cílem jeho cesty je znovusetkání s paní Benovou, která za svobodna pracovala na panství jako služebnice, a hrála v životě pana Stevense překvapivě důležitou úlohu. Pan Stevens však ze zásady hodnotí svůj život i veškeré vztahy pouze optikou své profesní role, kde důstojnost a absolutní loajalita k zaměstnavateli stojí nad osobitostí, emocemi a vlastním úsudkem.

Otázkou však zůstává, zda triumfální uspokojení ze svých kariérních výkonů stačí ke skutečnému životnímu naplnění.
Často se střídající minulost s přítomností nemají negativní vliv na porozumění a posluchač se snadno orientuje. Vyprávění pomocí vzpomínek je autorovou dominantou, Ishiguro rád zkoumá strukturu lidské paměti včetně jejích slabin, které jsou zřetelné, když postava skládá myšlenky dohromady a snaží se je interpretovat.

Vypravěč v ich-formě promlouvá přímo k posluchači a chová jej v náležité úctě, podobně jako by hovořil ke svému nadřízenému. O to víc je zřetelná Stevensova životní filozofie, totiž nikdy nepodrýt důstojnost své funkce bez ohledu na situaci či pracovní dobu. Stevens má tendenci se neustále omlouvat, obhajovat, podřízeně se dovolovat o slovo či názor, což je důsledkem profesní deformace a potlačení vlastní identity.

Bezvýhradnou oddanost hlavní postavy si vzal Jan Vlasák k srdci a s postavou pana Stevense vyloženě splynul. Nejde jen o nesmírně pečlivou práci s hlasem a velmi zkušené ztvárnění ostatních postav, ale také zcela bezchybnou dikci – herec precizně ovládá tempo a každá odmlka i nádech působí nanejvýš patřičně. Bravurně vystihuje Stevensovu rezervovanou a navenek odosobněnou existenci spolu s jeho skutečným vnitřním prožitkem. Jen málokdy se uchyluji s takovým superlativům, nicméně tento výkon si je žádá. Navíc jsem při poslechu nenašla jediné zaváhání postprodukce, což ještě umocnilo celkový dojem.

V případě Soumraku dne se zvláštně vyjímá hudební doprovod, který povětšinou dělí jednotlivé kapitoly. V úvodu se hudba skladatele Lukáše Hurníka v kontextu vyprávění nepředstavuje na první dobrou zcela čitelně a od posluchače, dle mého názoru, vyžaduje důkladnější analýzu. Hravou, až roztomilou melodii xylofonu si ve výsledku vykládám jako zrcadlení naivity a jisté lehkovážnosti, s jakou pan Stevens do svého vyprávění vstupuje.

Hudba v průběhu vývoje nabírá temnější odstíny, jako by odrážela postupné prohlubování myšlenkových úvah postavy, a násobí závažnost, k níž příběh směřuje. V důsledku se hudba zpětně jeví jako srozumitelná, nicméně v úvodu působila na můj vkus nepřesvědčivě.
Přestože jsem s hudbou plně nesouzněla, mohu audioknihu jedině doporučit. Neumím si představit lepšího interpreta než Jana Vlasáka, jehož bezchybný přednes zaručil, že se k audioknize rozhodně vrátím.