Elitní popové kruhy se mění. Billie Eilish je dobyla svým zvráceným světem

V roce 2016 odstartoval kariéru tehdy teprve čtrnáctileté Billie Eilish singl Ocean Eyes, který se stal neplánovaně hitem poté, co jej zpěvačka umístila na SoundCloud pro svého učitele tance. Od té doby popularita této mladé Američanky strmě narůstala, a po úspěšném EP Don’t Smile At Me bylo v hudebním světě její debutové album již netrpělivě očekáváno. Na desce When We All Fall Asleep, Where Do We Go? představuje nekonvenční interpretka temnou sondu do duše dospívajícího člověka, který bojuje se svými vnitřními démony.

V první řadě si vyjasněme, že Billie Eilish není prototypem klasické popové hvězdy. Jejím poznávacím znamením jsou vlasy v modrých a šedých odstínech, nadměrné oblečení a kombinézy, tenisky, těžké řetězy a otrávený výraz. V sedmnácti letech se navíc zpěvačka netají tím, že trpí silnými depresemi, a o problémech s duševním zdravím otevřeně (a se značným sarkasmem) mluví v rozhovorech.

Není tedy překvapením, že se texty na albu soustřeďují právě okolo tohoto tématu nebo se od něj odráží. Od začátku do konce tracklistem prostupuje pocit určité temnoty a beznaděje. Smutku a sklíčenosti se v hudbě už samozřejmě věnoval kdekdo, Billie Eilish je ale svým způsobem jiná, přináší něco nového a neoposlouchaného.

Celé album nabízí řadu zajímavých momentů a podmanivých melodií, v podstatě každá skladba v sobě nese něco, díky čemu si ji zapamatujete. Mezi nejvýraznější kousky z první poloviny desky patří Bad Guy, nejsvižnější song na albu, ve kterém se Billie prohlašuje za padoucha.

Za zmínku stojí i Xanny, která sice na první poslech zní poněkud nezáživně, ale skrývá důležité poselství o užívání drog, které zpěvačka odmítá a upozorňuje na jejich nebezpečí. You Should See Me In A Crown zaujme svým výhružným nábojem, a zapůsobí také melancholií opředená balada When The Party’s Over s vokálními harmonizacemi.

O skvělé nápady není nouze zejména ve zbývající sedmičce, kde najdeme sebedestruktivní, děsivou, až hororově znějící Bury A Friend. Tento song napsala Billie z pohledu monstra pod postelí, kterým je ve skutečnosti ona sama – právě ona je svým největším nepřítelem. Strach z odloučení vyjadřuje Ilomilo, jejíž název odkazuje na hru od Microsoftu z roku 2010, ve které musí hráč znovu sjednotit dvě postavičky, Ilo a Milo.

Finální trio skladeb, jejichž názvy tvoří dohromady jednu větu, pak dodává albu silný závěr. O těžkém tématu sebevraždy pojednává Listen Before I Go, klavírní balada zakončená houkajícími sirénami, ze které mrazí v zádech. V I Love You se za jemného doprovodu akustické kytary Billie věnuje zamilovanosti, kterou však doprovází smutek a strach. Poslední Goodbye si vypůjčuje řádek z textu každé předchozí skladby, pouze v opačném pořadí, a celé album tak chytře rekapituluje.

Billie Eilish se nepyšní nijak silným či nevšedním hlasem, zpívá v podstatě stále stejně – jemně, tence, někdy vlastně jen mluví či šeptá, místy je její hlas oživený zkreslujícími efekty. Ale přesto dokáže dobře podat emoce, znít zranitelně i sebevědomě. Zvuk alba definuje minimalistická elektronická produkce a výrazné basy, občas zaslechneme živé nástroje, velkou roli zde hrají detaily.

Každý song zní trošku jinak než ten předchozí, ale všechny dohromady tvoří ve výsledku silný a inovativní celek. Často jsou slyšet různé, zdánlivě nahodilé zvuky, některé pasáže zní trochu nelibozvučně, ale to pouze podtrhuje náladu celého alba. A co se týče spolupracovníků, Billie dala debut kompletně dohromady se svým starším bratrem Finneasem, který je spoluautorem všech textů a zároveň jediným producentem.

Alternativní pop Billie Eilish není pro každého, její hudba bude někomu nepochybně připadat nudná a přeceněná, někdo ji možná bude odmítat s tím, že v něm depresi akorát vyvolá. Tato teenagerka se ale díky své upřímnosti a opravdovosti stává vzorem (nejen) pro generaci dnešních dospívajících, jejích vrstevníků, kteří se sami potýkají s problémy, kteří si ve světě připadají cizí a ztracení.

Těm všem Billie skrze svou hudbu poskytuje objetí a ujištění, že v takových pocitech nejsou sami. Není náhodou, že po prvním týdnu prodeje vystřelil její debut na první místo v řadě zemí světa, včetně Spojených států, Velké Británie a Austrálie. O tom, že si získává čím dál větší masy, svědčí i její nadcházející světové turné, na kterém vyprodává jednu show za druhou, včetně pražské O2 areny, do které zpěvačka zavítá 20. srpna.