Teror v brněnském Národním divadle: Diváci rozhodnou o životě a smrti

Z Reduty se stala soudní síň a z diváků porota. Najednou měli v rukou život letce, který – aby zachránil desetitisíce – obětoval stovky. Bylo jeho rozhodnutí správné? Je to vůbec ta stěžejní otázka všeho? Teror je divadelní představení, které rozproudí živou diskuzi a zaseje vám do hlavy semínko pochyb.

Na scénu přichází soudní zapisovatelka, soudce a státní zástupkyně. Čeká se jen na obhájce, který přibíhá se zpožděním. Velký případ může začít, předvádějí obžalovaného. Lars Koch čelí obvinění ze zabití 164 lidí.

Armádní pilot sestřelil letoun unesený teroristou, jehož plánovaná přistávací plocha se nacházela někde uprostřed sportovního stadionu zaplněného až do posledního místa. Zachránil desetitisíce, ale jediným gestem rozhodl o osudu všech pasažérů letounu.
Bylo jeho konání nezbytné? Co kdyby se v posledních minutách pasažérům podařilo dostat do kokpitu nebo měl pilot štěstí? To už se nikdo nedozví.

Celá hra je koncipovaná jako soudní přelíčení. Ač jsou jednotlivé kroky a jejich pořadí dosti autentické (in your face, soudkyně Barbaro!), přeci jen to občas skřípe. Zvlášť v momentech přehnaného patosu a emocí, které u soudu nemají co dělat.
Obecně celá část se svědectvím, které až na informaci o SMS, jež naznačovala, že se cestující snažili dostat do kokpitu, byla zbytečná. Spousta nerelevantní vaty, která mocně tahala za lana soucitu a svědomí.

Škoda jen, že tak afektovaně – tohle se Kláře Apolenářové zrovna nepovedlo. Nebylo by lepší už tak nahnuté rozhodnutí davu o nevině vybalancovat spíše věcnějšími argumenty a způsoby? Ale proti gustu autora…

Oproti tomu státní zástupkyně v podání Evy Novotné byla excelentní, ostatně jak je tomu u téhle herečky zvykem. Byla nekompromisní a zároveň lidská, chytrá a vždy trefila hřebíček na hlavičku.
Ani u tak beznadějného případu neztratila hlavu a víru v to, že dělá správnou věc. Umně jí oponoval Martin Siničák, kterého chválit je také nošením dříví do lesa – zatím jsem ho neviděla zahrát něco špatně.

Inscenace využila velice všedních kulis a kostýmů, aby divák zůstal ničím nerušen. Obhájce měl slušivý modrý oblek s výraznými oranžovými doplňky, státní zástupkyně skvěle vyčesané vlasy a výrazný červený kostýmek – nic, co byste ale nepotkali v běžném životě. Nu dobrá, je pravda, že u soudu to nebývá až taková módní hitparáda…

Hra předkládá divákům zajímavý morální problém. K rozhodnutí, které udělal Lars Koch, by se totiž s vysokou pravděpodobností uchýlila většina z nich. Znamená to ale, že jeho chování nebylo protiprávní a neměl by za ně být potrestán?
Teror je hitem už od svého prvního uvedení na divadelních prknech v Německu. Získal si ve světě velkou oblibu a provází jej zajímavý experiment. Jednotlivé výsledky hlasování na každém jednom představení jsou zaneseny do online mapy.
Můžete pozorovat, které státy se přiklání k propuštění obžalovaného.
Běžně se jedná o angloamerické země zvyklé na precedenční právní systém. Naopak často vinným je Lars shledán ve východních zemích.

Není divu, když v Číně jsou ještě dnes popravy běžným trestem a Japonsko je známo svým striktním dodržováním pravidel. Nejzajímavější jsou ale země, u kterých se rozhodovalo „šul nul“.

Vesměs se totiž jedná o velice vyspělé právní státy jako Německo, Dánsko nebo Rakousko. Pokud někdo na základě těchto dat začne provádět pořádný výzkum, doufám, že se to ke mně donese. Bude totiž zatraceně poutavý. Brněnské publikum na premiéře rozhodlo, že je Lars nevinnen.
Tak co, zajdete si také rozmyslet, jak by to vše mělo dopadnout?