V plzeňském Divadle J. K. Tyla měla premiéru dokumentární inscenace zabývající se fenoménem pornografie v Česku. Porno, přestože jej sleduje leckdo, je stále zakázaným tématem, o kterém se ve společnosti nemluví. Málokdo tak ví, co se odehrává v zákulisí pornoprůmyslu. 50 odstínů (České porno) režiséra Jána Šimka vám poodhrne oponu.

Slovenský režisér, scénárista a dramaturg Ján Šimko se zabývá především moderní historií, pracuje s osobními vzpomínkami a s rozsáhlým spektrem materiálů od autentických zpovědí až po psychologické studie. Podobně vznikala i inscenace 50 odstínů, jež v sobě mísí útržky z rozhovorů s pornoherci a dalšími pracovníky v tomto byznysu a odborné citace, na kterých se podílela výzkumná laboratoř evoluční sexuologie a psychopatologie v Národním ústavu duševního zdraví.

Kdo by čekal představení plné šokujících a pikantních odhalení, ten bude zklamán. Režisér Ján Šimko nehodlá ohromit, ale nabízí citlivou sondu do života pornoherců, která přesto místy poskytuje zarážející informace. Málokdo si asi dokáže představit, s jakým fyzickým utrpením se pornoherci dnes musí potýkat.

Sám režisér k tomu říká: „Pornoprůmysl je jedním z ukazatelů toho, jak neumíme pracovat se svobodou a jak se chová společnost, když není omezená nějakými pravidly. Internet dává neomezený prostor k nejrůznějším krutostem, které ukazují hranice naší lidskosti v nepříliš lichotivém světle.“ Tak jsme svědky scény, kdy herečka odmítá další natáčení, protože po předchozí scéně ji „pálí kunda“.

Taky se svěří, že za jednu natáčecí scénu bere honorář i 60 000 korun, ale pak musí být měsíc na neschopence a dát se dohromady. Mezi další informace patří „stavící“ injekce, falešné ejakuláty, tajemství záběrů. Tvrdá fakta.

Ale 50 odstínů není jen o tom. Je i o rozpadajících se rodinách pornoherců, potažmo o neschopnosti si najít partnera. Jak by pornoherečka mohla toužit po lásce, citu? Zvlášť taková, jejíž specialitou je hodně tvrdý sex? Kdo by si chtěl tahat práci domů? A tak zde vzniká jeden z největších vztahových problémů pornoherců, z něhož není úniku.

Pornoprůmysl navíc zkonzumuje svoje hvězdy kolikrát rychleji než běžný showbusiness, a tak možná zaskočí statistiky sebevražd pornohereček. Například teprve dvacetileté Olivie Nova, jež byla nalezena mrtvá letos v lednu.

V průběhu inscenace se setkáme s psychologem Markem (Jan Maléř), reklamním režisérem, jenž si pornem přivydělává (Martin Stránský), učitelkou Annemarií (Klára Krejsová), manažerkou Karin (Apolena Veldová) a vizážistkou Lindou (Jana Kubátová). Všichni k sobě mají navzájem nějaký vztah a všichni mají co říci.

Do úst jsou jim vkládány citace a texty dobře střídají drsnější části s těmi emočními. Představení je tak skvěle vyvážené. Markantní a mrazivá je proměna jemné Annemarie v ostřílenou (a zfetovanou) pornoherečku Rebekku, která si nebere servítky. Klára Krejsová se své role zhostila na jedničku, brilantní je její „koksová“ mimika. Jan Maléř nadchl během premiéry i svou bezprostřední prací s publikem.

Trochu matoucí je výprava. Scéna představuje les, v němž se má natáčet jedna ze scén pro porno. Je pro mě však záhadou, co je tím míněno. Zda to, že práce v exteriérech ještě ztěžuje už tak náročné podmínky, nebo že bizarnosti se v pornu meze nekladou? Stromů je naštěstí jen pár a ještě v náznacích, takže alespoň neruší celkový vjem. Ještě minimalističtěji pojatý prostor, který by přenechal veškerou pozornost pronášeným slovům a dodal by jim tím na důrazu, by podle mého však nebyl na škodu.

 

Divadlo: 50 odstínů (České porno)

Režie: Ján Šimko
Dramaturgie: Vladimír Čepek
Výprava: Dáša Krištofovičová
Hudba: Matúš Homola
Autorka fotografie: Klára Žitňanská
Hrají: Martin Stránský, Jan Maléř, Klára Krejsová, Apolena Veldová, Jana Kubátová
www.djkt.eu

 

PŘEHLED RECENZE
Režie/Dramaturgie
8
Zpracování
9
Výprava
4
Herecké výkony
8
Soňa Hanušová
„Je více filosofie v láhvi než ve všech knihách.“ Louis Pasteur