Jatka78 čas od času přivezou zajímavý zahraniční soubor. Tentokrát jím byl australský Gravity & Other Myths, který divákům naservíroval svou třetí inscenaci Backbone. Ta zkoumá pojem síly, různé náhledy na ni, její zdroj i jak je měřena.

Představení začíná, sál je osvětlen. Kýbly, kameny, dřevěné tyče, lidé. Vše leží na zemi v určitém řádu připomínajícím uhlazenost japonských zahrad. Netrvá to však dlouho a klid nahradí pohyb. Přenášení věcí tam a zpět, z kýblů se sype na jeviště hlína a vzniká trochu chaos, v němž se už objevují první akrobatické prvky.

Když hlína pokrývá celou podlahu, akrobaté do ní malují, vyrývají cestičky a připomínají buddhistické mnichy malující mandaly do písku. Tento dojem podporovala i táhlá, jako by meditační hudba, již na místě obstarávali Shenton Gregory na housle a loop station a Elliot Zoerner na digitální perkuse. Díky nim působilo představení místy rozvláčně a chyběla mu dynamika, na kterou jsme u nového cirkusu zvyklí. Na svědomí to měly i některé zbytečně dlouhé scény bez vývoje.

Na druhou stranu ve chvíli, kdy se už divák nechal téměř ukolébat, předvedli akrobaté kousek, který měl za následek pozdvihnuté obočí, popřípadě spadlou čelist překvapením. Za stěžejní bod celého představení je možné považovat číslo, při němž zdánlivě bezvládnou akrobatku podepírají jen dřevěné tyče. Ty se postupně prodlužují, akrobatku její kolegové na nich vynáší výše do prostoru a když už to dále nejde, odebírají podpůrné tyče, až zbyde jedna jediná v oblasti bederní páteře. Backbone dostálo svému názvu.

Osobně mě nejvíce bavilo číslo, jež mě donutilo vzpomenout si na Joseph`s Machines. Akrobaté stáli nehnutě rozmístění po celém jevišti, dokud pohyb prvního nepřiměl k reakci dalšího a dalšího. Na závěr se diváci dočkali tanečku, a to i od rytíře. Zde nešlo nevzpomenout na rytíře z Monty Python`s Flying Circus a suchý britský humor, kterým představení místy sršelo.

Jiná čísla, například dozajista nepříjemná soutěž o to, kdo dostane nataženou gumou přes pupek, připomínala ujeté japonské soutěže, u nichž se člověk až zarazí, jak tohle může někdo podstoupit. Nic to však neměnilo na tom, že paradoxně tato zábavná „blbost“ sklidila největší potlesk. Holt jsme národ škodolibců.

Závěrem musím zmínit i rafinovaný light design, kdy se světlo odráželo z nastavených zrcadel a rozptylovalo se po celém jevišti. Backbone určitě nebylo tím nejlepším, co jsem v novém cirkusu spatřila, k dobru mu však lze přiznat, že neztrácel mnoho času s příběhem, a tak byla zmíněná rozvláčnost v únosné míře.

 

Divadlo: Backbone

Režie: Darcy Grant
Hudba: Elliot Zoerner, Shenton Gregory
Set design, světelný design: Geoff Cobham
Produkce: Craig Harrison
Kreativní spolupráce: Triton Tunis-Mitchell
Hrají: Martin Schreiber, Lachlan Binns, Jascha Boyce, Jacob Randell, Lewie West, Lewis Rankin, Joanne Curry, Mieke Lizotte, Lachlan Harper, Jackson Manson
www.jatka78.cz

PŘEHLED RECENZE
Režie/Dramaturgie
8
Zpracování
7
Výprava
7
Herecké výkony
9