- Reklama -

Irská Médeia se vydává na své poslední tažení za zničením Kartága. Moderní tragédie se srdcem z prastarých mýtů vás provede nástrahami zrádných bažin lidských tajemství. Hra o smutku, smrti, kletbách a pověrách, která se točí okolo svatby a rozesměje vás. Spousta malých paradoxů na jevišti Mahenova divadla. A tak to máme rádi!

Zemřela černá labuť. To je zlé znamení. Zvlášť, když vám bylo předpovězeno, že váš život vyhasne spolu s jejím. Hester Swannová při pohřbu černého opeřence potkává milovníka duchů, který se přišel potkat s její duší… ale příliš brzy.

S předtuchou vlastní záhuby se Hester začne bít o své dítě i milovaného muže, ač ví, že vše skončí v krvi. Carthago Killbride si našel mladou a bohatou nevěstu a k Hester, se kterou sdílel lože 14 let a zplodil dceru, se už nevrátí. Stejně jako Iason tím na sebe strhne lavinu neštěstí, která semele i spoustu dalších.

Tragédii o dvou dějstvích jsme dostali naservírovanou v prostém kabátu. Jeden smyčec se staral o udržení napjaté, pochmurné nálady. Kostýmy odpovídaly jednoduchému venkovu, kde přes časté mraky a déšť pomalu není vidět slunce. Všechny rekvizity jen akcentovaly bídu díry, která ani není na mapě.

Škoda byla jen jednolitého bílého pozadí, které diváka dost rozptylovalo od představ vlhkých, mrazivých rašelinišť, které mají nezaměnitelnou atmosféru. Ta je příliš neoddělitelnou částí hry na to, aby její absence nebyla citelná.

Herci si svoje role očividně užívali. Největší emoce vyvolávala Helena Čermáková v roli paní Killbridové. Myslím, že v těch dvou hodinách dokázala ztělesnit všechno, co si člověk představí pod pojmy “nesnesitelná tchýně, křupan i fúrie“. Byla intenzivní, protivná a obula se do toho naplno. (Vím, že jí dávám samé negativní nálepky, ale zahrát takhle odpornou roli, to chce nadání!) Podobně odporné role je jistě zvyklý hrát i Igor Bareš.

Ten exceloval už jako Sekal a v roli nelítostného Xaviera Cassidyho si zopakoval spoustu skvělých lidských vlastností. Šel z něj respekt a místy trochu strach. Hlavní hrdinka Hester Swannová v podání Terezy Groszmanové překvapila. Často ji můžete vidět spíše v komediálních rolích nebo jako mírně užvaněnou, říznou ženskou postavu.

Role Hester je sice také dosti živelná, ale když ji hrajete, musíte sáhnout po hlubších a vážnějších tónech. A to se Tereze podařilo. Byla nešťastná, zoufalá a bojovala jako lvice.

Činoherní soubor brněnského Národního divadla začal sahat více po současných dílech a dělá dobře. Tuhle tragédii, u které se občas budete za břicho popadat, si rozhodně nenechejte ujít.

 

Divadlo: U Kočičí bažiny

Autor: Marina Carr
Režie: Martin Františák
Překlad: Šárka Císařová, Olga Bártová
Dramaturgie: Pavel Jurda, Petr KlariN Klár
Scéna: Marek Cpin
Kostýmy: Markéta Oslzlá-Sládečková
Hudba: Nikos Engonidis
Asistent režie: Petr KlariN Klár
Pěvecké nastudování: Petr Svozílek
Pohybová spolupráce: Pavol Seriš
Hrají: Hester Swanová: Tereza Groszmannová // Carthage Kilbride: Tomáš David, Dalibor Buš j. h. //Paní Killbrideová: Helena Čermáková j. h. // Josie Killbrideová, 7 let: Anna Marie Havířová j. h., Gabriela Parmová j. h. // Xavier Cassidy: Igor Bareš j. h. // Monika Murrayová: Hana Tomáš Briešťanská // Kočičí žena: Marie Durnová // Karolína Cassidyová: Anna Stropnická, Annette Nesvadbová // Otec Willow: Petr Bláha // Milovník duchů: Vladimír Krátký // Duch Josefa Swana: Michal Lurie j. h. // Mladý Dunne: Pavel Doucek // Houslistka: Jitka Šuranská j. h. // Píseň Josie Swanové zpívá: Tereza Marečková j. h.
www.ndbrno.cz

 

PŘEHLED RECENZE
Režie/Dramaturgie
8
Zpracování
7
Výprava
5
Herecké výkony
9