Film Ať vyhraje ten lepší (2017). Plnokrevný boxerský snímek

Dánská kinematografie prožívá poměrně úspěšné období. Přesvědčit se o tom můžeme i v rámci Severského filmového podzimu, který od 15. listopadu startuje hned v několika českých městech. Jedním ze zástupců Dánska je tu i životopisný příběh jednoho z nejlepších dánských boxerů Jørgena Hansena s titulem Ať vyhraje ten lepší.

Filmů ze světa profesionálního boxu bylo natočeno již několik, pro laiky je asi nejznámější série Rocky. Tam ovšem z profesionálního boxu zase tolik nezbude, je to pouze jedna velká show (ne, že by box v americkém podání show nebyl). Na druhém pólu najdeme třeba finský snímek Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho (recenzi najdete zde), ale vlastně ani tady se boxu moc nedočkáme, i když se snímkem Ať vyhraje ten lepší má podobný filmový jazyk tak typický pro severskou školu. V něm ale konečně dostáváme možnost pochopit, o čem box vlastně je, jak boxeři trénují (na Rockyho opravdu zapomeňte), a možná také to, co se jim honí hlavou.

Boj s démony v sobě

Box zůstal trochu stranou od současného trendu rostoucího násilí ve sportu. Zatímco v MMA se diváci na krev těší, v boxu často rozhodčí zápas zastaví mnohem dříve, než by ke zranění došlo. Pokud má soupeř jasnou převahu, je zbytečné ohrozit zdraví zápasníka. Než může boxer poprvé sundat helmu, musí toho mít za sebou už docela dost. A to Jørgen Hansen rozhodně má, ve svých šestřiceti letech už má na kontě několik vítězných utkání a dokonce i (prohraný) souboj o titul mistra světa. Jenže jeho kariéra se povážlivě blížila ke konci. Je sice legendou, tisk ho miluje, a v Dánsku se mu mnoho soupeřů postavit nemůže.

Přesto mu je ale nenápadně naznačováno, že už by měl pomalu odejít do boxerského důchodu. Ztrácí zápasy, které měl jasně vyhrát. Od prohraného souboje o titul se s ním vleče zajímavé prokletí. Zápas, ve kterém dlouho vede, nejednou nepochopitelně prohrává KO. Jako by nad ním stál duch jeho násilnického otce, který jej terorizoval. Mohlo by se zdát, že právě díky jeho tvrdosti je Hansen tam, kde je. Ale nemohlo by to být tak, že právě díky ní není schopen opravdu vyhrát?

Ale nejde jen o sportovní neúspěchy. Jeho žena Hanne za ním stojí od počátku kariéry, Jørgen sice pracuje v místní ocelárně, ale čím dál více je zřejmé, že může být buď dobrý boxer, nebo dělník. Obojí najednou nejde. A tak se rodina neustále potýká s existenčními problémy, platit hypotéku na dům začíná být téměř nemožné. Bez prémií za vyhrané zápasy to nezvládnou, jenže bez platu také ne. Aby toho nebylo málo, Hansenův manažer přivádí do Dánska ghanského mladíka Ayuba Kaluleho a prohlašuje, že to má být právě on, kdo přinese do Dánska konečně světový boxerský titul.

Konkurence ve vlastní stáji, navíc o generaci mladší, může Hansena jen těžko potěšit. Navíc když zjišťuje, že ambiciózní a trochu velkohubý mladíček má bydlet v jeho domě. Řevnivost mezi oběma dosahuje pořádných rozměrů. Hansen ví, že Kalule je tu proto, aby nastoupil na jeho místo, byť boxuje v jiné váze. Je to ale mladá krev. Nápor na jeho psychiku se ještě znásobuje, zejména poté, co prohrává poměrně snadný západ, kde měl mít jasně navrch. Začíná chápat, že problém je v jeho hlavě. Mohl by mu snad Kalule pomoci? To, co na první pohled vypadá jako nesmysl, se může záhy ukázat jako cesta k záchraně sebe sama.

Pohled do boxerské šatny i mysli

Ať vyhraje ten lepší je po dlouhé době snímek, který ukazuje, že box není ani zdaleka sportem, kde jde jen o sejmutí soupeře. Dává skutečně nahlédnout pod pokličku boxerského tréninku, který ani zdaleka není jen o vzájemných bitkách, jak si možná mnoho lidí myslí. Boxer musí být skvěle fyzicky připraven, síla úderu v boxu není to hlavní. Nemalou roli zde hraje i hlava. Pokud boxerovi něco chybí, nikdy nemůže dosáhnout vrcholu. Dánský snímek přitom zastihuje Jørgena Hansena přesně ve chvíli, kdy si to uvědomuje.

K tomu, aby si to začal uvědomovat i divák, dopomáhá výborná práce s kamerou Adama Wallenstena, který vsadil na syrovost záběrů, ani v okamžicích boxerských západů se nesnažil nic vylepšovat, zbytečně rozptylovat pozornost diváka experimenty s obrazem či nadbytečnými kudrlinkami. Snímek Ať vyhraje ten nejlepší mluví po obrazové stránce velmi jasně a přímočaře. Stejně tak dokázali scenáristé Mikkel Serup, Linn-Jeanethe Kyedová a Søren Felbo na základě skutečných událostí načrtnout příběh, který se posunuje kupředu, nezastavuje se, a především se ubránili dlouhému sebezpytování vlastního hrdinytak, jak se to částečně stalo ve filmu o Olli Mäkim. Hansen se vyrovnává se svými démony, bojuje s tlakem okolí, ale zároveň hledá cestu ne v zírání do zdi a přemýšlení, ale ve zvýšeném nasazení, píli a tréninku.

Hodně pomáhá, jak roli zvládl představitel Hansena Mikkel Boe Følsgaard. Také on udržel celou dobu snímek v hodně civilním podání, bez potřeby velkých gest. Místo hysterických scén či hloubání nad sebou samým začne Hansen kopat na zahradě díru pro vysněný bazén své ženy. A Følsgaard vypadá, že to je pro něj ta úplně nejpřirozenější věc na světě. Skoro by se chtělo říci, že tahle role mu byla připravena na míru, dokonce i ve vypjatých momentech je jeho mimika velmi úsporná, přesto mu divák věří. Dobře zapadl také Arnold Oceng jako Kalule, ačkoli v ději snímku hraje jednu z nejvýznamnějších rolí, zůstává v pozadí, nijak se nesnaží dominovat, naopak se citlivě stahuje do role Hansenova rádce a mentálního kouče. Pochvalu si zaslouží tvůrčí tým také za obsazení Lene M. Christensenové do role Hanesnovy manželky Hanne, která se s obtížnostmi scénáře vyrovnala opravdu bravurně, což si asi nejvíc uvědomíme ve scéně, kdy se přímo v bance dozvídá o Jørgenově propuštění z práce.