Režisér Štěpán Altrichter přichází s filmovou adaptací novely Jaroslava Rudiše Národní třída o jednom chlapíkovi z paneláku, kterému všichni říkají Vandam, protože stejně jako o něco známější rodák z Belgie dělá dvě stě kliků denně a nechodí pro ránu daleko. Kromě peprného humoru, nikdy nekončící sady nadávek a občasně zábavných hlášek i průpovídek, nabízí film i vcelku promyšlený a ve výsledku hluboký příběh o muži, který neměl jednoduchý život a snaží se se svou současnou situací vyrovnat tak, jak si myslí, že je to správné. Mělo by vás drama o Vandamovi z paneláku zajímat?
Plastický národní hrdina
„Vandam je národní hrdina,“ zazní ve filmu hned několikrát. Divák si zpočátku může jen domýšlet, co to vlastně znamená a jediné vodítko může být to, že Vandam, kterého hraje Hynek Čermák, byl u protestů v roce 1989 na Národní třídě. Během filmu se postupně poodkrývá Vandamova minulost, divákovi jsou předhazovány různé náznaky a otázky, které se dořeší až v samotném závěru a najednou hezky všechno zapadne do sebe a ústřední hrdina dostává úplně jiný rozměr a jeho skutky jsou racionálně opodstatněny.
Problém je v tom, že je to právě Vandam, který je neustále středem pozornosti a o zbytku party se až na výjimky nedozvíme téměř nic. Máme zkrátka jednoho hrdinu a s ním si musíme vystačit po celý film. Nečekejte žádnou boční dějovou linii, vše se točí kolem Vandama, ať už je vám sympatický, nebo ne.
Humor bez cenzury, který funguje jen občas
Ve filmu se nadávkami nešetří. Ve velkém padají hanlivé výrazy, hlášky a dojde i na lechtivější scény. Bohužel vtípky se ne vždycky trefí do černého a občas trvá pořádně dlouho, než divákova bránice dostane dostatečný impuls ke smíchu. Nejlepší pasáže tvoří dialogy mezi Vandamem a jeho kolegou a kamarádem, kterému říká Psycho nebo konfrontace s vyšší vrstvou lidí, kde si Vandam bez skrupulí chladí žáhu a neustále se opírá do zbohatlického života jiných. Naneštěstí je zde mnoho pasáží, kde jsem měl pocit, že se humor snaží protlačit až příliš, ať už proto, že ho je moc najednou anebo je zkrátka nefunkční a stále na jedno brdo.
Skvěle zpracovaný příběh
Z hlediska žánru mě potěšil příběh. Jedna z předností filmu je ta, že čerpá z knihy, která svou popularitu potvrdila i překlady do cizích jazyků, tudíž je jasné, že nějakým stylem čtenáře zaujala. Možná krom humoru to mohlo být i pěkné vyvrcholení děje společně s prokresleností hlavní postavy. Vandam je jako vytržený ze skutečného světa a jeho činy i slova mají hlavu a patu a jsou vždy nějak opodstatněné, ať už zážitky z minulosti, jeho cholerickou povahou nebo zkrátka aktuální náladou a rozhořčením nad tím, co se kolem něj děje.
Vyústění, kdy se uzavře Vandamova dějová linie a dořeší se nezodpovězené otázky, přijde v rychlém sledu, který divák s chutí zhltne. Závěr je tak jedna velká paráda, která napravuje reputaci drobným chybám, které všemu předcházely. Na druhou stranu bude nejspíš divák odcházet domů s pocitem, že byl okraden o úplné ukončení příběhu, jelikož samotný závěr nabízí potenciál pro pokračování nebo alespoň epilog. Však uvidíte sami.
FILM: NÁRODNÍ TŘÍDA
Scénář: Jaroslav Rudiš, Štěpán Altrichter
Režie: Štěpán Altrichter
Hudba: Reentko Dirks, Clemens Christian Poetzsch
Hrají: Hynek Čermák, Kateřina Janečková, Jan Cina, Václav Neužil, Jiří Langmajer, Jiří Šoch, Martin Sobotka, Erika Stárková, Lubor Šplíchal, Andrej Polák, Martin Siničák a další
www.falcon.cz
