Poznání, že celý život se netočí jen kolem sportu a sláva může zmizet mávnutím proutku, je pro řadu vrcholových sportovců často šokem. Ve filmu Přes prsty si tenhle příběh prožívá dvojice plážových volejbalistek Linda a Pavla, byť každá v jinou chvíli. Petr Kolečko nás ve své režisérské prvotině pozve na bílé pískové kurty a nešetří ani záběry na vytvarované dívčí zadečky v bikinách. Přesto ale nesklouzne do přílišné vulgarity, tak oblíbené v současné české tvorbě.
Ve finále mistrovství Česka porazí Linda s Pavlou naturalizovaný slovenský pár sester Kettnerových. Sice se šušká, že jejich start je protekce, otec šéfuje českému beachvolejbalovému svazu, a tak svým dcerám trochu pomohl. Obě navíc hrají skvěle, jenže nakonec berou druhé místo. A tak na mistrovství Evropy míří právě Pavla a Linda.
Když se roztikají biologické hodiny
Linda už má přece jen něco za sebou, a sport je hlavní náplní jejího života. To mladší Pavla si najednou začne uvědomovat, že není jen volejbalistka, ale také žena. Pravda, hodně práce v tom uvědomění udělá její přítel Hynek, který hraje klasický devítkový volejbal a prohánění své partnerky po písečných kurtech bere spíše jako takovou roztomilou zábavu. On sám má v plánu vyrazit za pokračováním kariéry do zahraničí, a tak začne svou partnerku přesvědčovat o tom, jak je právě nejvyšší čas na dítě. A Pavla rozhodně nechce o tuhle možnost přijít.
Ale trénovat na mistrovství Evropy a k tomu být těhotná? To prostě nejde. Lze si tak docela dobře představit, že její deblová partnerka není z podobného nápadu ani trochu nadšená. Zejména v okamžiku, kdy její vlastní zásnuby neskončily dobře. Jenže Hynek je přesvědčivý a Pavliny biologické hodiny přece jen začínají tikat trochu hlasitěji. Zdá se, že je konec, jenže pak se začne všechno trochu zamotávat. Novým správcem kurtů se stane postarší seladon Jíra. Ten má za sebou poněkud dobrodružný život, takže je docela jasné, že nezůstane jen pasivním divákem, i když jeho misogynní sexistické žertíky dívky z počátku zrovna nenadchnou.
Týká se to hlavně Lindy, ačkoli podle ní vypadá příšerně, začíná jí být stále sympatičtější. Jenže jak už to tak u chlapů bývá, a zejména u těch podobných Jírovi, často nevidí to, co je úplně jasné. Nový správce tak místo Lindy zaměří svou pozornost na Pavlu. Nakonec Lindě řekne, že to pro ni může být výhodné – on s Pavlou rozhodně dítě plánovat nebude. „Já už jsem po jídle,“ shrne suše svoje vyhlídky. A tak začne tím, že nechá dívky vyslechnout hovor Hynka s kamarády po tréninku. Jako všichni devítkoví hráči, ani oni si o beach volejbalu nemyslí nic dobrého. Cesta je tak zdánlivě volná, jenže nic není tak jednoduché, jak se může zdát.
Humor hlavně v dialozích
Jestli Petr Kolečko něco doopravdy umí, je to napsat vtipný scénář, v němž je humor vystavěn především na absurdní a ironické nadsázce. Zatím bodoval především seriály, kde zápletka může být kratší a nemusí rozvíjet složité předivo dlouhého příběhu. Jak si ale vyzkoušel už u Okresního přeboru, tenhle přístup lze docela dobře použít i u filmu. Ten se sice rozpadá do série kratších gagů, rozhovory mezi postavami obvykle nevynikají hlubokou filozofickou analýzou situace, ale o to mohou být vtipnější a zábavnější. Někomu možná přijdou jako povrchní tlachání, na druhou stranu Kolečko se dokáže obvykle vyhnout prvoplánovým žertíkům a vulgaritě. Přesto se rozhodně budete během filmu Přes prsty smát či usmívat častěji než u mnohých „řachand“.
V případě snímku Přes prsty se navíc poprvé usadil i do režisérské židličky. Na prvotinu si nevzal zrovna snadné sousto, přece jen jeho scénář od režiséra potřeboval trochu pomoci. A on sám sobě pomoci nedokázal. Občas tak některé scény působí kašírovaně, možná uměle. Jenže pořád zůstávají vtipné. Kolečko si neklade za cíl filmové publikum vzdělat, poskytnout divákům v kině nezapomenutelný zážitek, chce je jednoduše pobavit. A na rozdíl od hrůz produkovaných Zdeňkem Troškou mu došlo, že se nutně nemusí snižovat na úplně nejnižší úroveň, ale že i inteligentnější publikum si chce občas odpočinout. Zkrátka Nietzscheho nemůžete číst bez přestávek. Dokonce i množství sexuálních scén, kterými film rozhodně nešetří, dokázal Kolečko natočit tak, že není nic vidět. Až to mužskému divákovi přijde líto.
Pravdou je, že režisérovi příliš nepomohli ani herci. Jediným, kdo skutečně vyčnívá, je Jiří Langmajer. Už se skoro zdálo, že jeho herecká kariéra se pomalu stává karikaturou sebe sama a ze svého nesporného talentu už více nevymáčkne. Ale ve snímku Přes prsty se znovu jeho genialita dostává na povrch. Hodně mu pomohlo, že role stárnoucího, trošku zanedbaného, ale o to sebevědomějšího a docela vtipného děvkaře vlastně ani tolik nemusí hrát, prostě je sám sebou. Jeho výkon filmu skutečně hodně pomáhá. Všechny ostatní postavy takřka úplně vymaže.
Škoda je to zejména u představitelek volejbalistek Lindy a Pavly, tedy Petry Hřebíčkové a Denisy Nesvačilové. Obě se snaží, ale trochu se zdá, že jim role úplně nesedly. Což platí především o Nesvačilové. Samostatnou kapitolou je pak výkon Vojty Dyka. Ten působí zcela křečovitě, jako kdyby ho role opravdu ničím neoslovila a on neměl jediný bod, kterého by se mohl chytit. Naštěstí ale film na hercích zase tolik nestojí, a navíc je tu Langmajer.
FILM: PŘES PRSTY
Režie: Petr Kolečko
Scénář: Petr Kolečko
Střih: Šimon Hájek
Kamera: Petr Bednář
Hudba: Viliam Béreš, Marcel Procházka
Zvuk: Jan Paul
Obsazení: Petra Hřebíčková, Jiří Langmajer, Denisa Nesvačilová, Vojtěch Dyk, Jakub Prachař, Zdena Hadrbolcová, Radka Pavlovčinová, Kristína Greppelová, Marek Taclík, Leoš Noha, Jan Komínek, Jakub Gottwald, Marián Miezga, Ján Jackuliak, Markéta Krejčová, Barbora Mudrová
www. cinemart.cz
